Na konci dubna 1423 se v bitvě na vrchu sv. Gotharda u Hořic (okres Jičín) utkala dvě husitská vojska v bratrovražedném boji. Východočeského svazu vedený Janem Žižkou z Trocnova zde porazil armádu umírněných českých kališnických pánů v čele s Čeňkem z Vartemberka.
Přesné datum bitvy není zcela přesně známé. Prameny uvádějí nejčastěji 20., ale též 23. nebo 27. dubna, z čehož první termín se jeví jako nejpravděpodobnější. Jan Žižka zde opět ukázal osvědčenou taktiku s chytrým využití terénu a vozové hradby.
Geniální husitský stratég Jan Žižka z Trocnova se v lednu roku 1423 kvůli vzájemným rozporům rozchází s táborským svazem a tvoří vlastní východočeský husitský svaz ve východních Čechách. Jeho rostoucí moc přiměla k činu nespokojenou husitskou šlechtu, která proti hejtmanovi vojensky vystoupila. Vůdcem kališnických pánů byl mocný šlechtic Čeněk z Vartemberka, který lavíroval mezi oběma stranami a celkem 5x přešel z tábora Husových přívrženců ke katolíkům a nazpět.
Jako místo budoucího střetu zvolil tehdy již zcela slepý Žižka po poradě se svými pobočníky a vlastním bratrem Jaroslavem vrch Gothard, který se zvedal nad poddanským městečkem Hořice. Kopec převyšoval okolní krajinu asi o 50 m a nebyl prudký, takže až na vrchol mohly být vytaženy bez obtíží husitské bojové vozy, opevněný dřevěný kostelík stojící na místě dnešního barokního kostela sv. Gotharda mu přitom dobře posloužil jako pozorovatelna. Žižkovo vojsko čítalo na 3000 bojovníků, z toho asi 300 jízdních, vozová hradba sestávala ze 120 vozů. Jak bylo silné nepřátelské vojsko, prameny neuvádějí, ale jezdectvo bylo jistě mnohem početnější než Žižkovo.
Vojsko Čeňka z Vartenberka zaútočilo na opevněné Žižkovy vojáky od jihu, kde se nacházela ves Chvalina. Panská těžká jízda by v otevřeném terénu jistě získala převahu, ale v útoku do táhlého kopce se brzy unavila, krom toho mnoho jezdců raději sesedlo z koní a útočilo pěšky, což bylo v těžkém brnění velmi vyčerpávající. Naproti tomu husitští bojovníci kryti vozovou hradbou ostřelovali nepřítele z děl a „uváděli ho tak ve zmatek“. Přesto notnou dobu nebylo zdaleka jisté, jak bitva nakonec dopadne. Ve chvíli, kdy se podařilo zmařit pokus nepřátel o proniknutí do hradby, dal Žižka povel k útoku. Jeho bojovníci, kteří nebyli tak vyčerpáni jako druhá strana, vyrazili z vozové hradby a donutili panské vojsko k překotnému ústupu po svahu do roviny.
Dle nemnoha a často si odporujících pramenů boj trval plné tři hodiny, než Žižka nabyl plné převahy. Na straně Žižky bojoval Diviš Bořek z Miletínka a několik dalších pánů a vladyků z východních Čech, mezi něž patřil např. Hertvík z Rušinova. Na panské straně vedle Čeňka z Vartenberka bojoval Arnošt Flaška z Pardubic, Jindřich Berka z Dubé a vladyka Mikšíček z Úlibic, který v bitvě padl. Poražení páni ustoupili do svých hradů a dalšího odporu v poli se již neodvážili.
Bitva znamenala další posílení Žižkových pozic. Hejtman upevnil své vůdčí postavení mezi východočeskými husity, což proti němu obrací další šlechtice mimojiné také Diviše Bořka z Miletínka a nakonec také Prahu. Žižkovi odpůrci jsou definitivně poraženi až v bitvě u Malešova 7. června 1424.
Žižkův pomník
Při příležitosti 450. výročí Žižkova vítězství v bitvě u Hořic nad opozičním panem Čeňkem z Vartenberka vznikl roku 1873 z podnětu místního Sokola na vrchu sv. Gotharda první pomník našemu slavnému vojevůdci v Čechách. Autorem návrhu byl hořický sochař Pavel Jiříček (1851 — 1880), který se spolu se svým bratrem Josefem podílel i na zhotovení sochy. Přestože Žižka velel v bitvě již jako slepý vojevůdce, umělci jej ztvárnili hrdě vzpřímeného s páskou pouze přes jedno oko a s palcátem v rukou. Slavnostní odhalení pomníku přerostlo v národní manifestaci proti rakousko-uherskému útlaku za účasti pěti tisíc vlastenců z Čech, Moravy i Slovenska.
Zdroj: www.horice.org (upraveno)
