Myšlenka na opevnění Československa se poprvé objevila v březnu roku 1920 se vznikem komise pro opevnění čs. státu. Čelním představitelem se stal generál František Škvor. Jednalo se nejspíše pouze o formální akt i vzhledem k tomu, že se v roce 1923 generál Eugéne Mittelhauser, šéf francouzské vojenské mise a náčelník Hlavního štábu československé armády, odmítl myšlenkou opevňování pohraničí zabývat. Navíc se při obraně státu počítalo s přenesením bojů na území nepřítele. Ve válečném plánu z roku 1925 se sice počítalo s vybudováním opevnění, ale pravděpodobně se jednalo o polní, které by se stavělo až během války.
Na počátku 30. let se otázka stálého opevnění znovu otevřela. Hlavně nadnesením tohoto problému prezidentem republiky Tomášem Gariguem Masarykem a několika články, které se objevili v letech 1932 a 1933. Dokonce i v roce 1932 je napsána první studie o stálých opevněních operačním oddělení Hlavního štábu československé armády. V září 1933 náčelník prezidentovi vojenské kanceláře generál Silvestr Bláha doporučil problematiku stálého opevnění studovat. Nejspíše pod vlivem toho, že se ve Francii začala stavět Maginotova linie. Zároveň s těmito událostmi dochází v Hlavním štábu československé armády k jednáním o reorganizaci obrany státu. Dle dosavadní praxe zajištění hranic docházelo až po skončení mobilizace. Dle nové mělo k obsazení hranic dojít již před jejím vyhlášením. Což sice urychlilo pohotovost armády, ale na druhé straně znamenalo, že jednotky budou nepříteli čelit do skončení mobilizace nepříteli samy. Tento problém bylo nutné vyřešit. Prvním řešením se zdálo být užití zvláštních kulometných praporů, které byli zmiňovány i v plánu reorganizace armády z května 1933 tak i v jeho rozpracovanější formě z listopadu téhož roku. V dalším roce se již tyto prapory v plánu neobjevují, ale zato je 14. července 1934 Nejvyšší radou obrany státu uvolněno 200 milionů korun pro budoucí potřeby při stavbě opevnění. O týden později byli založeny zvláštní ženijní jednotky odpovědné za budování, přičemž se počítalo, že se stavbou se začne na jaře 1935. V srpnu 1934 je vypravena skupina vybraných důstojníku do Francie, kde se mají seznámit s moderním opevněním a se zkušenostmi francouzských kolegů. Na podzim 1934 dochází k zahájení rekognoskačních prací v pohraničí, především na Ostravsku a Králicku. Ačkoliv plán se z počátku omezil pouze na opevňování Čech a Moravy, první pevnůstky vznikají iniciativou generála Josefa Šnajdárka v předpolí Bratislavy koncem roku 1934.
V lednu roku 1935 byly předloženy návrhy pevnostních objektů, ty se však ukázaly jako nevyhovující, a tak se ministerstvo obrany obrátilo na Francii s žádostí o pomoc a již v únoru k nám dorazila skupina odborníků a na její popud dne 20. března 1935 vzniká Rada pro opevňování, v čele s náčelníkem Hlavního štábu generálem Ludvíkem Krejčím. Ta měla navrhovat prostory, které je nutno opevnit. Zároveň s tím vzniklo Ředitelství opevňovacích prací v čele s I. zástupcem náčelníka Hlavního štábu generálem Karlem Husárkem a zodpovídalo za přípravu a provedení opevňovacích prací. Dosavadní skupiny byly v dubu přejmenovány a podřízeny Ředitelství opevňovacích prací. Po další návštěvě Maginotovy linie a za přispění francouzských odborníků jsou navrhnuty nové plány, podle kterých se v říjnu 1935 začalo s výstavbou prvního úseku u Bohumína a do konce roku se podařilo vybetonovat první pěchotní srub MO-8.
Zdroj: www.armada.vojenstvi.cz
