Sedím doma zalezlý,
avšak bojovat bych měl.
Když pes vzteklý,
do mé zemi v tanku vjel.
V železe oděn, sebou škaredý kříž,
v blátě bílém březnovém,
blíží se ku mě blíž,
kousek za mým domem.
Odložit kávu a zemřít hrdinně?
Z půdy vzít samopal.
Ale jak to říci rodině?
Že otec pro ně bojoval.
Slova zbytečná, skutek žádný.
Hrách dětem k snídani dám.
Březnové ráno, mohlo být krásný,
teď slzy v očích mám.
Jazykem básníka píši u snídaně,
že přijeli bestie bez ostychu
Možná v nedaleké roklině,
Najdu strom provaz a útěchu.
Bez dechu dýmku smutku kouřím,
na stole staré tátovo rádio
Hymnu broukám při tom se bouřím.
Kéž by se vše o deset let vrátilo.
Už jedou kolem, děti nechám spát.
Dál se budu u kamen hřát.
Na hrdinu si budu hrát.
Až příjde čas s praporem vyběhnu,
tři rány do hrudi na zem ulehnu.
Bojoval s oddaností vlastence,
napište mi prosím na věnce.
Promine mi drahá snad,
že pro všechny já pad.
Sedím doma zalezlý,
Avšak bojovat bych měl.
Když pes vzteklý
Do mé zemi v tanku vjel.
