Skončilo Fórum 2000 – setkání pořádané Václavem Havlem, na kterém bývají diskutovány základní otázky a problémy dnešní doby. Jednotliví delegáti se již rozjeli – ale celá řada otázek i nadále zůstává. Spolu s nimi i určitý pocit rozpačitosti – a celá řada pochybností.
Což o to, právě takováto diskusní fóra a setkání jsou zásadně potřebná, možná potřebnější než kdykoliv dříve. Žijeme v dosti převratné, rychle se rozvíjející době, kdy vyvstává celá řada problémů, se kterými se lidstvo jen těžko vyrovnává – a zdá se, že těchto problémů bude i nadále spíše přibývat. Měly by proto být co nejlépe prodiskutovány všechny problémy, všechny možnosti jejich řešení. Nicméně už samotný výběr účastníků a řečníků ukazuje na určitou problematičnost právě tohoto setkání – a vyvolává celou řadu nepříjemných otázek.
Hodně kontroverzí vyvolal především příjezd prezidentky Kosovské republiky, paní Atifete Jahjagová. Jistě, i její řeč byla zajímavá, plná vzletných a vznešených slov, mezi kterými byl často zmiňován pojem demokracie. Ale nebyla již ona procedura uznání tohoto státu do jisté míry výsměchem demokracii? Není právě nedostatek demokracie tím, co je dnes tomuto státu vytýkáno? Není snad právě nedostatek demokracie, svobody a elementárních lidských práv tím, co tomuto státu vytýkají zbývající Srbové, kteří jsou čím dál více utlačováni – a často vybízeni k odchodu? Zkusil se jich z účastníků Fóra 2000 někdo zeptat, zkusil pozvat také jejich zástupce?
Obdobně problematickým hostem byl i Michail Saakašvili. Je zajímavé, že často byl označován jako „dlouholetý lídr“ – věru zajímavé, originální označení, nad kterým si asi lámal hlavu kdejaký politolog. Zřejmě je to jakýsi kompromis mezi slovem prezident ( které do jisté míry naznačuje, že takový člověk by měl být aspoň částečně demokraticky zvolen a to na omezené období) – a mezi označením diktátor, které je evidentně mnohem výstižnější. Jak jinak lze označit člověka, který se dostal k moci díky zmanipulovaným volbám, který potlačuje opozici,omezuje svobodu slova a neváhá nasadit armádu proti demonstrantům? Čím se Saakašvili liší od běloruského prezidenta Lukašenka, který je tolik halasně odsuzován? Jak jinak lze nazvat člověka, který odmítá uznat právo Abcházie na svou vlastní cestu, přestože Abcházie již řadu let funguje zcela nezávisle – a většina Abcházců Gruzii pro její mocenské, autoritářské chování prostě nenávidí? Zkusil se někdo zeptat třeba právě Abcházců na jejich názor, zkusil někdo oslovit gruzínskou opozici, trpící policejním pronásledováním?
Obdobně problematicky vyznělo i další téma – revoluce v dnešním arabském světě. Jistě – je to děj, který vyvolává hodně pozornosti – a který zřejmě bude i nadále pokračovat. Čím dál víc je navíc patrné, že pro Evropu tyto události budou mít značný dopad – ať už v podobě zvýšeného počtu uprchlíků či nárůstu militantní verze islámu. Není ale právě toto výsledkem nešťastného dlouholetého dvojakého přístupu Západu, kdy byla vedena válka proti iráckému diktátorovi Saddámu Husajnovi – a egyptský prezident Husní Mubarak, který také vládl diktátorsky byl rozsáhle Západem podporován jak politicky, tak i vojensky a ekonomicky? Právě tato dvojakost je ostatně důvodem, proč se k militantnímu islámu přiklánějí čím dál více i arabští intelektuálové, kteří by měli spíše směřovat do umírněného, demokratického tábora. Zkusil se jich někdo zeptat na jejich názor, uvědomil si někdo ze zúčastněných, jak katastrofální důsledky to pro Evropu a západní svět znamená?
Dá se říci, že i letošní ročník Fóra 2000 přinesl spíš další řadu otázek než odpovědí. Chceme-li ale skutečně poctivě tyto odpovědi nalézt, musí zaznít mnohem více skutečně svobodných, nezávislých hlasů – a ne pouze těch, které se prostě hodí. Jen tak může být Fórum (jehož potřeba je v dnešním světě přitom evidentní) skutečně přínosem – a nikoliv pouze planým řečněním. Na to ale bylo upozorňováno již při minulých ročnících – a to aniž by došlo k nějaké sebereflexi.
Lze tak říci, že Fórum neplní svoji úlohu a právě svojí dvojakostí při výběru hostů potvrzuje hlasy jeho kritiků. Podíváme-li se na jejich kritiku, nejčastěji jsou v ní zmiňována dvě slova – farizejství, falešnost. Bohužel lze konstatovat, že i při letošním setkání byla oprávněná.
Je ostatně i otázkou, zda právě Česká republika je vhodná a oprávněná pro pořádání takovéto akce. Jistě, lze jen souhlasit se slovy barmské disidentky Aung San Suu Kyi o potřebnosti, ba přímo
nezbytnosti právního řádu a právního státu pro rozvoj demokracie. Je ale Česká republika se svými kauzami typu LTO či katarského prince, s podivnou privatizací let devadesátých, s politiky typu Grosse, Čunka, Němce, Drobila skutečně právním státem? Odpověď na tuto otázku ať si v sobě najde každý sám.
Autor: David Khol
