David Kohut: Pozitivita

Novodobá vlastenecká scéna se v naší zemi buduje již mnoho let s většími či menšími úspěchy, existuje zde mnoho organizací, které reflektují vlastenecká témata a snaží se vystupovat v „pronárodním duchu“. K úspěchům zcela jistě patří rehabilitace pojmu vlastenectví jako takového – po revoluci se vlastenectvím ohánělo mnoho lidí a jejich činnost byla spíše na škodu. Nehledě na skupiny, které za vlastenectví pomýleně či úmyslně považovaly proticikánský rasismus, hajlování a obdiv k nacismu.

Na druhou stranu je zde obrovský deficit v podobě celostátně působící organizace, která by sdružovala vlastence. Samozřejmě se vyskytly subjekty, které nadějně aspirovaly k tomuto cíli, ale povětšinou se dostaly ve svém vývoji do stavu stagnace a následného úpadku. Příčin bylo mnoho a nemá cenu je všechny vyjmenovávat. Osobně považuji za fatální chybu snahy těchto sdružení vymezovat se vůči „nepřátelům“. Velkou část svého programu zaměřovaly na definování postojů, názorů, chování, které dle nich byly nějakým způsobem nebezpečné a pociťovaly potřebu občany pře tímto „zlem“ chránit. Typickým nepřítelem byli „levičáci“, antifašisti, feťáci, homosexuálové, Evropská unie, NATO, globalismus, kapitalismus, humanisté a největší shoda panovala u tzv. nepřizpůsobivých občanů. Dle míry radikalismu pak volily prostředky boje.

Jenomže v okamžiku, kdy se „vyčerpala munice“ anebo se prostě ztratila chuť bojovat, tak nastala doba stagnace a přehodnocování. Tato fáze znamenala většinou konec aktivní činnosti a ústup ze scény.

Zde si dovolím menší porovnání s organizacemi, které nejsou primárně vlastenecké, ale tento prvek mají v sobě hluboce zakořeněný. Sokol i Junák jsou bezpochyby typy sdružení, u kterých se shodneme, že mají aspoň latentní projevy vlastenectví. A když se zaměříme na jejich činnost, tak zde krásně uvidíme, že smyslem jejich konání není proti něčemu, někomu bojovat, ale naopak se snaží stavět na pozitivních hodnotách a rozvoji.

Pokud chceme, aby v naší zemi konečně působila organizace, která osloví široké spektrum občanů a naplní květnatá slova o občanské společnosti, tak se musíme poučit z chyb minulosti a začít budovat svou činnost pozitivistickým směrem. Vytvářet klima, které bude mít trvalou hodnotu a ze kterého budeme moci v těžších chvílích čerpat sílu. Musíme se zaměřit na hodnoty, které nás budou spojovat. Nenechat se zlákat populistickými tématy, které sice můžou zajistit rychlý růst, ale ve svém konečném důsledky se obrátí proti nám. Věřím, že směr, který jsme nyní nabrali je tím správným – sportovní, společenské, charitativní akce. Měli bychom si dobře pamatovat slova pana Prezidenta Masaryka, že o .vlastenectví nestačí jenom mluvit, ale musí se pro něj pracovat..