Selské baroko je typickým slohem jihočeské vesnice 19. století. Jak jde z názvu pochopit, jde o sloh, který vychází z klasicistní a barokní architektury, ale je sám o sobě originálem. Objevuje se v době, kdy bylo skutečné baroko již dávnou historií, tj. 20. až 60. léta 19. století. Někteří lidé si myslí, že jde o amatérské výtvory lidových umělců, ale opak je pravdou. Jsou to velmi profesionální a řemeslně náročné stavby. Selské baroko bylo nejen stavebním slohem, ale i životním stylem tehdejších obyvatel venkova.
Nejznámější představitel tohoto slohu je Jakub Bursa, narozen v první polovině 19. století v Dolních Nakvasovicích, který tvořil na zemědělských statcích honosné a výrazně tvarované štíty, a to především na Strakonicku a Prachaticku. Motivy jeho prací jsou přírodní, lidové, z kancionálů a svatých obrázků. Dozdoboval je spirálovitými motivy, andělíčky, kudrlinkami, sloupy či srdíčky a dalšími zajímavými tvary. Hlavně se řídil tím, jakou má ona daná stavba funkci – hospody vyzdoboval tupláky, kovárny kladivy, statky koňmi atd.
Stavby lidového baroka se dochovaly především v oblastech zbudovských a soběslavských blat, na Vodňansku, Prachaticku, Písecku, Třeboňsku a roztroušeně po celých jižních Čechách. Nejzachovalejší obcí jsou však Holašovice (okr. České Budějovice), kde stavby tvoří jedinečný celek. Obec je od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací a od roku 1998 se stala položkou v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Hlavní předností této obce je, že s celkovým počtem asi 140 obyvatel slouží převážně k trvalému bydlení. Takže obec žije svým vlastním životem, bez ohledu na zástupy turistů z celého světa.
Stavby selského baroka jsou významné památky našeho kraje, které svou unikátností předčí ledajaké jiné stavby své doby. Vyskytují se na území naší vlasti a ještě v sousedních státech bývalého Rakouska-Uherska, kam vliv naší kultury také pronikal.
Zpracoval: Aleš Procházka
