Dálnice D1 – tolik nenáviděná a přesto pro Českou republiku a Evropu zcela nezbytná dopravní tepna. Dnes málokoho napadne při dlouhém vyčkávání v kolonách, že i tato stavba má svoji bohatou a zajímavou historii, včetně několika technických specialit. Jaké ale byly její počátky?
Po vzniku samostatného Československa vyvstal problém se silniční sítí na celém území republiky. Od druhé poloviny dvacátých let začal silně narůstat silniční provoz a bylo nutné začít urychleně s výstavbou a zlepšením komunikací. V roce 1927 byl založen silniční fond pro shromažďování finančních prostředků z daní a příspěvků na rozvoj silniční sítě. Avšak kvůli nedokonalému zákonu o silničním fondu, kvůli nedořešeným právním vztahům a nárokům na čerpání, v tomto silničním fondu byly stále nedostatečné prostředky i na samotnou komplexní údržbu, natož na výstavbu tempem, jaké by bylo pro rozvoj silniční dopravy potřebné.
V roce 1935 se objevily nezávisle na sobě dva návrhy na stavbu dálkové komunikace napříč republikou. První, od Československého regionalistického ústředí, plánoval jednu hlavní páteřní silnici o délce přibližně 700 km vedoucí středem republiky, a to v trase: Plzeň – Příbram – Humpolec – obchvatem Jihlava – Blansko – Zlín. Silnice by dále vedla kolem Banskej Bystrice a končila v Košicích.
Druhý návrh počítal s trasou ve dvou větvích. Pocházel z brněnského regionu. V úseku Cheb – Košice by tato magistrála vedla severním a jižním směrem, a díky tomu by bylo pokryla větší část republiky. V severní trase trase kolem Chomutova, Slaného, severním obchvatem kolem Prahy, dále pokračování na Hradec Králové, Olomouc a Zlín. Na Slovensku okolo Žiliny do Košic. V jižní trase přes Plzeň, okolí Písku, Telč, jižně od Brna a Hodonína, na Slovensku přes Trnavu do Košic.
Zde se tyto dvě větve měly spojit a dále na Podkarpatskou Rus měla vést už jen jedna větev, do města Chust, kde také měla být dálnice ukončena.
Bohužel, oba tyto návrhy byly v roce 1935 zamítnuty. V roce 1937 nechal na vlastní náklady vypracovat třetí návrh dálnice J. A. Baťa. Počítalo se s trasou Cheb – Velký Bočkov (obec na dnešní hranici Ukrajiny s Rumunskem). Tento návrh byl v červenci 1937 schválen a firma Baťa dostala povolení na zahájení přípravných stavebních prací v úseku Lužná – Makov, v okolí Zlína. Přichází však rok 1938. V tomto roce se oficiálně začíná používat termín „dálnice“, ale zároveň se zastavují všechny projekty na její výstavbu, aby ustoupily projektům jiným…
Pokračování příště.
Autor: Trojan
