V letech 1426 – 1437 jej nechal postavit bývalý táborský hejtman Jan Roháč z Dubé. Hrad byl stavěn jako pohodlné, malé venkovské sídlo pro správu původně církevního panství s vesnicemi Chlístovice, Chroustkov, Újezd, Všesoky a Miletice. V té době byl Jan Roháč hejtmanem čáslavského kraje a není o něm téměř zmínka. Byl zajat v bitvě u Lipan. Po propuštění se snažil udržet zbytek Sirotků a Táborů, ale koalice v čele s Táborem se rozpadla a přijala císaře Zikmunda za českého krále. Roháč znechucen situací odešel na svůj malý, tehdy ještě bezejmenný, nedostavěný hrádek, aby zde žil se svou velmi mladou asi pětadvacetiletou manželkou Eliškou z Kolovrat. Zřejmě potřeboval peníze na dostavbu, a proto prodal jeden ze svých dvou domů na Novém městě v Praze.
Této situace využil Hynek Ptáček z Pirkštejna, údajný Roháčův synovec, v té době nejvyšší hofmistr, mincmistr a zemský soudce, ke svým intrikám. Umírněná strana kališníků měla v úmyslu po Zikmundově smrti využít královnu Barboru a ve spojení s polskou větví Jagellovců ji postavit jako protistranu Albrechta Habsburského, Zikmundova zetě. Roháč zřejmě nabídku přijal, neboť Zikmunda nenáviděl a peníze potřeboval. Dostal peněžní podporu od českých pánů a vyprovokoval Zikmunda, aby poslal Ptáčka k Sionu. Tehdy také dostal Roháčův hrádek jméno Sion. Roháč se odvolával k prvopočátkům husitského hnutí, kdy významná místa dostávala biblická jména. Proč Sion? Celé údolí s kostelíkem a dnes s bývalým mlýnem se nazývalo Na Sioně. Dle pověsti zde v místech, co stojí kostel sv. Ondřeje nechal rozsypat hlínu z hory Sion u Jeruzaléma Janův prastrýc, nejvyšší zemský sudí Ondřej z Dubé. Také zde nechal z bývalé církevní tvrze postavit r. 1402 kostel. Roháč zřejmě opověděl císaři. Nově pojmenovaný hrad Sion posílila v březnu r. 1437 posádka utečenců z Hradce Králové vedená knězem Martinem Prostředkem, která obydlela planinu před hradem, obehnanou slovanskými valy. Přes Roháčova přítele polského šlechtice Vyška Račinského asi docházelo k domluvám mezi Ptáčkem a polskou stranou právě na Sioně. Ptáček psal Zikmundovi dopisy, ve kterých si stěžoval, že na dobytí hradu má malé vojsko a odpor obránců je velký. Zikmundovi však došla trpělivost. Rozzlobil se nejen na Ptáčka, ale i na královnu a poslal k Sionu milence své manželky, uherského šlechtice Michala Orsága. Ptáčkovi nezbylo nic jiného, než se s Roháčem domluvit, aby hrad opustil i s posádkou. Nyní šlo o vše. Ptáčkovi o úřad, Roháčovi o život a majetek, Hradeckým a polské družině o život a královně o milence. K domluvě nedošlo a Ptáček začal útočit. Posádka vzdorovala čtyři až pět dnů, ale 6.září 1437 byl Sion dobyt. Roháč byl zajat jako sedmý v době oběda, prý u hradových dveří, kam spěchal pomoci svým lidem. Posádka asi šedesáti lidí byla odvedena do Prahy. Jan Roháč byl těžce mučen a celá posádka hradu i s Vyškem Račinským byla dne 9. září popravena na šibenicích za Prahou. Dřevo bylo použito z krovů pro Týnský chrám, složených na Staroměstském náměstí. Roháč visel nejvýše na zlatém řetězu.
Autor: Bohuslav Ryšánek, kronikář obce Chlístovice
Existuje mnoho dohadů o tom co se na Sioně skutečně stalo. Jedna z verzí hovoří o nechuti Hynka Ptáčka z Pirkštejna bojovat proti vlastnímu strýci a poukazují na fakt, že není možné, aby se malý, špatně opevněný hrádek, mohl tak dlouho bránit obrovské přesile. Druhá verze poukazuje na některá fakta, dokládající že obléhání bylo opravdu krušné, na některé archeologické výzkumy poukazující na množství nalezených střel. Není možné, aby bylo na hrad vrženo přes sto střel ze dvou praků během tří dnů. Rovněž byli nalezeny ostatky na kterých je patrno násilí (nohy useknuté v kolenou atd.) Dále ve službách Jana Roháče na hradě Sionu sloužil nejlepší puškař své doby Zelený.
(snb)
