Koncem 11. století byla střední Evropa místem takřka permanentní války všech proti všem, včetně císaře i papeže. Budoucí český král Vratislav tehdy silně ovlivňoval říšskou politiku. V propletenci neustálých vzpour a opětovných zvratů byl výjimečný svou neutuchající podporou německému králi Jindřichovi IV. Počínaje srážkou u Homburgu (1075), kde na sebe Čechové poprvé upozornili, uplynul stěží nějaký rok, aniž by neválčili v Sasku, Durynsku, Míšeňsku či Švábsku. Rodila se pověst o Češích jako zdatných, leč nelítostných a krutých bojovnících, náchylných ke kořistění a rabování.
Dne 27.ledna 1080 se utkaly v bitvě u Flarchheimu v Durynsku vojska císaře Jindřicha IV. tvořené švábskými, franskými a bavorskými jednotkami s převážně saskými vojsky vzdorokrále Rudolfa Švábského z Rheinfeldenu. Na straně císaře stál i oddíl českého knížete. Právě jejich útokem proti Sasům začala bitva. Na bojišti panovala mlha, ve které se Jindřichovým oddílům podařilo obejít Rudolfův šik. Český oddíl pak udeřil na odkrytý bok Rudolfova vojska. Za velkých ztrát vnikli hluboko do nepřátelských řad a samotnému králi Rudolfovi ukořistili svatomořické kopí, které Jindřich předal Vratislavovi jako zvláštní vyznamenání. Bitva se zdála být již vyhranou v prospěch císaře, ale nakonec došlo ke zvratu, kdy se na straně Rudolfově do bitvy zapojil oddíl Oty z Nordhaimu a začal tísnit hrot útoku tvořený českými bojovníky. Ostatní říšské jednotky císaře, místo pomoci našim statečným válečníkům, z boje raději utekly. Český oddíl byl silně poničen, údajné ztráty dosáhly 3.000 mrtvých.
Ve stejnou dobu sám český kníže Vratislav provedl preventivní vpád do Saska, neboť Sasové připravovali útok do Čech. Vratislavovi síly směřovali do Saska ve dvou proudech, jeden vedl sám Vratislav a druhý pod vedením Wiprechta z Grojče.Vratislavův oddíl byl nečekaně zaskočen přesilou dříve než mohl dojít na místo srazu. Vratislav byl blízko zkáze, ale zachránil je příchod druhé Wiprechtovyčásti armády, který umožnil knížeti se stáhnout z bojiště.
Samotná válka o říšský trůn byla ukončena ještě téhož roku 15. října v bitvě u Hohelnmölsenu nad Halštrovem, kde vzdorokrál Rudolf Švábský utržil těžká zranění, kterým nakonec podlehl. Do tohoto střetnutí české vojsko přímo nezasáhlo, leželo opodál, ale jeho přítomnost byla po předchozí těžké porážce Jindřichovi vítaná. Velký český oddíl, prý na 300 mužů, vyslal Vratislav na Jindřichovu římskou jízdu. Poté přispíval Vratislav Jindřichovi i další pomocí Především svým vojskem ochromoval sousední země – Bavorsko, Sasko, Rakousko i Míšeňsko. Přátelství Vratislava a Jindřicha nebylo ovšem běžným vztahem ukázněného vazala k lennímu pánu. Vratislav lenní hold nikdy nesložil, ani se neřídil předem smluveným cílem, jímž nakonec byla královská koruna, kterou Vratislav získal v roce 1085.
Zdroj: www.libri.cz, www.curiavitkov.cz
