Václav IV. vydal v Kutné Hoře (podepsán ve Vlašském dvoře) mandát, známý jako Dekret kutnohorský, jímž se z moci českého krále zásadně změnily poměry na pražské univerzitě. Zatímco do této chvíle měl každý ze čtyř národů jeden hlas, nyní získal český národ tři hlasy na úkor ostatních národů (polského, saského a bavorského), které obdržely dohromady pouze jeden. Vznik listiny iniciovali přední členové reformní skupiny na univerzitě – Jeroným Pražský (1380-1416), Jan z Jesenice a Mistr Jan Hus (1369-1415).
Vydání dekretu souviselo s tím, že Václav potřeboval podporu české části univerzity pro svůj postoj k řešení papežského schizmatu, který se měl projednávat na koncilu v Pise v březnu 1409. Církevní sněm měl volbou nového papeže vyřešit schizma (více papežů) a zároveň podpořit Václava, jenž chtěl opět získat římskoněmecký trůn.
16. května 1409 odešla značná část především německých mistrů a studentů z Karlovy univerzity, protože nesouhlasila s novými poměry a vstoupila do univerzit ve Vídni, Krakově, Heidelbergu, Kolíně nad Rýnem, Erfurtu nebo do právě vznikající univerzity v Lipsku. Podstatné bylo i rozhodnutí, že každý nový rektor musí slíbit věrnost králi a království. První takový slib složil Mistr Jan Hus, který se stal rektorem na podzim roku 1409.
www.libri.cz, www.rozhlas.cz
Text dekretu
Václav, z boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a český král. Důstojní nábožní milí! Ačkoliv jsme povinni přihlížeti ku prospěchu lidí vůbec, přece nesmíme býti přiznivi tak velice, že by snad prospěch těch, výhodami míst, časů a některých jiných okolností jsouce vázáni, s námi nějakým způsobem jsou spojeni, podléhal ztrátám a škodě. Ač zajisté každý člověk jest povinen každého člověka milovati, přece jest zapotřebí, aby toto milování vycházelo toliko u lásky zřízené; pročež cizinci dáti v lásce přednost před domácím jest řádné lásky zvrácení, ježto pravá láska vždy počíná u sebe sama a následovně se na potomstvo podle příbuzenství převádí. Poněvadž tedy národ německý, naprosto žádného práva obyvatelského v království Českém nemající, v rozličných obecného učení pražského záležitostech, jak nás toho věrohodná zpráva došla, osobil sobě k užívání tři hlasy, a národ český, téhož království pravý dědic, toliko jediný hlas má a jeho užívá, my pak za nepravé a velmi veslušné pokládajíce, aby cizinci a přistěhovalci v hojnosti požívali vyzískaného atatku obyvatel domácích, kteří po právu naň nárok mají, tito pak se cítili býti tíženi nevýhodou jeho nedostatku, přikazujeme vám tímto naším listem mocně a přísně, chtíce naprosto tak míti, abyste spatříce jej, ihned bez všelikého odmlouvání a vzdoru národ český ve všech radách, soudech, zkouškách, volbách a jakýchkoliv nijých jednáních a řízeních university svrchu řečené na způsob zřízení, které má národ francouzský na obecném učení pařížském, a jehož ostatní národové v Lombardii a v Itálii užívají, ke třem hlasům na každý způsob připustili, nechajíce jej odedneška navždy výsady těchto hlasů užívati a jí se těšiti. Jinak činiti nechtějte, ač chcete-li se vystříhati našeho nejtěžšího hněvu.
Dáno na Horách Kutných dne 18. měsíce ledna, království našich českého roku čtyřicátého šestého, římského pak třicátého třetího. Důstojným rektoru a celé obci učení pražského, nábožným našim milým.
Václav IV.
