Jan Jindřich Lucemburský (12. únor 1322, Mělník – 12. listopad 1375, Brno) byl český kralevic, moravský markrabě v letech 1349–1375 a vévoda tyrolský v letech 1335–1341. Jednalo se o mladšího syna Jana Lucemburského z jeho prvního manželství s Eliškou Přemyslovnou a bratra Karla IV.
Korutanské dědictví. Roku 1327 byl mladší syn krále Jana, pojmenovaný po otci a dědovi, poslán do Tyrolska jako budoucí manžel (16. 9. 1330) Markéty, dcery Jindřicha Korutanského a jeho dědičky. Po smrti Jindřicha Korutanského (1335) vznikl spor ohledně nástupnictví v jeho državách. Tehdy rod Habsburků uzavřel smlouvu s císařem Ludvíkem Bavorským, která zbavovala Jana Jindřicha a jeho manželku Markétu dědičného práva. Tuto smlouvu Jan Lucemburský roku 1339 potvrdil. Proti tomuto ujednání se postavil jak Jan Jindřich, jeho bratr Karel IV., tak i české stavy. Markéta se s Janem Jindřichem rozvedla kvůli jeho údajné impotenci a vzápětí se provdala za Ludvíka Braniborského, syna císaře Ludvíka Bavora. O navrácení Tyrolska usiloval pro svého bratra Karel IV. v roce 1347, avšak neuspěl. Nakonec Janu Jindřichovi udělil jako léno Moravu 26. prosince 1349 s tím, že se potomci jeho bratra nebudou domáhat českého trůnu, pokud budou živi potomci Karla IV. Bylo ostatně přáním Jana Lucemburského, aby se jeho mladší syn stal moravským markrabětem.
Moravský markrabě. Jan Jindřich se po rozluce s Markétou Pyskatou (1349) oženil s Markétou Opavskou (1349/50), dcerou vévody Mikuláše II. Opavského, s níž pak měl šest dětí. Po její smrti v roce 1363 se oženil ještě dvakrát.6. nebo 26. 2.1364 s Markétou Habsburskou (1346-1366), dcerou rakouského vévody Albrechta II. a trochu paradoxně vdovou po synovi první manželky Jana Jindřicha, Markéty Korutanské (Pyskaté). Počtvrté se Jan Jindřich oženil zřejmě v roce 1366 s Alžbětou Oettingenskou. Všichni jeho legitimní potomci jsou z druhého manželství, kromě toho se stal otcem nemanželského syna Jana, pozdějšího vyšehradského probošta. Jan Jindřich působil jako oddaný diplomat ve službách svého bratra a za své sídelní město si vybral Brno. Zde také založil augustiniánský klášter, který se měl stát místem posledního odpočinku všech příslušníků moravské rodové větve, nakonec je zde ale pohřben jen jeho nejstarší syn Jošt. Na druhou stranu ovšem Brno značně zadlužil (často ve prospěch staršího bratra) a město se dlouho z dluhů vzpamatovávalo. 13. srpna 1375 založil Jan Jindřich s Alžbětou Oettingenskou a svými syny kartuziánský klášter v Králově Poli. Dědicem Jan Jindřich ustanovil nejstaršího Jošta, majetek ovšem rozdělil i mezi další dva syny, Prokopa a Jana Soběslava. Jeho synové brzy rozpoutali vleklé spory o dědictví.
Potomci
Všichni legitimní potomci Jana Jindřicha pocházeli z manželství s Markétou Opavskou:
- Jošt Moravský (1351-18. 1. 1411), německý král
- Jan Soběslav Lucemburský (1352/55-12. 10. 1394), biskup a aquilejský patriarcha
- Kateřina Lucemburská (1353-1378); manžel Jindřich Nemodlinský
- Prokop Lucemburský (okolo 1354/5-24. 9. 1405), markrabě moravský
- Alžběta Moravská († 20. 11. 1400), manžel Vilém Saský
- Anna Moravská († před 1405), manžel Petr ze Šternberka
- levobočný syn Jan, probošt vyšehradský
Zdroj: Wikipedie na základě literatury
BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310-1402. Praha : Paseka, 2003. 694 s. ISBN 80-7185-501-4.
BOBKOVÁ, Lenka; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310-1402. Praha : Paseka, 2003. 583 s. ISBN 80-7185-551-0.
ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1310-1378. Lucemburkové na českém trůně I. Praha : Libri, 1999. 287 s. ISBN 80-85983-73-7.
MEZNÍK, Jaroslav. Lucemburská Morava 1310-1423. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 562 s. ISBN 80-7106-363-0.
ŠTĚPÁN, Václav. Moravský markrabě Jošt (1354-1411). Brno : Matice moravská, 2002. 828 s. ISBN 80-86488-05-5.
