Bitva u Mailberku (Mouriberch) v Rakousích, v níž český kníže Vratislav II. rozdrtil rakouské vojsko markraběte Východní marky Leopolda II.
Důvodem války mohlo být dlouhodobé vzájemné napadání pohraničních území mezi moravskými údělnými knížaty Konrádem Brněnským a Otou Olomouckým s rakouským Leopoldem, kdy moravská knížata požádala o pomoc svého lenního pána a příbuzného Vratislava II. (jak uvádí Kosmas). Toto vysvětlení nepostrádá logiku, protože obdobné vzájemné loupeživé vpády byly v oblasti, kde není na rozdíl od jiných pohraničních území českého království jasná hranice, běžným jevem.
Také mohl být důvodem střetu boj o investituru v Říši, kdy Vratislav II. stál na straně římského krále Jindřicha IV. a Leopold naopak stranil jeho nepřátelům. Poté, co Leopold po sněmu v Tullnu v červenci 1081, přešel pod vlivem pasovského biskupa Altmanna a většiny členů shromáždění do tábora nepřátel Jindřicha IV. byl prohlášen za psance a jeho léna připadla Vratislavovi. Následně český panovník povolal moravská knížata k plnění jejich závazků (uvádí Göttweigská relace, po 1132).
Na české straně bojovaly kromě vlastní Vratislavovi družiny a českého kontingentu i moravské jednotky údělných knížat Konráda a Oty a bavorský žoldnéřský oddíl poskytnutý za úplatu řezenským biskupem. Rakouské síly tvořila těžkooděná jízda Leopoldova doplněná pěší zemskou hotovostí.
Kosmas nezapřel své kořeny a o rakouské zemské hotovosti se vyjádřil se značným despektem: „…(Leopold) kázal, aby se všichni, od pasáka sviní do pasáka volů, ozbrojili kdejakým železem, od nožíku do bodce, a připravili se k boji.“ (Kosmas, 2005, str. 117)
Leopold zvolil klínovou formaci se středem složeným z pěchoty a těžkou jízdou na křídlech, naše jednotky byli rozestaveny s českým kontingentem ve středu a s Moravany na levém a bavorskými žoldnéři pravém křídle. Naši zaútočili první – bavorští žoldnéři zahájili boj prudkým útokem po pravém křídle, pak zahájil útok i hlavní část našeho vojska. Moravané nalevo a Vratislavova knížecí družina složena z nejelitnějších jednotek pěšmo středem (patrně kvůli terénu).
„Sám pak stoje v samém čele boje, kde byl nejhustší šik nepřátel, kázal svému vojsku sesednouti s koní a v pěším utkání bojovati s protivníky. Ti, než to dořekl, seskočili s koní a povzbudili se křikem; a jako zuří oheň, zapálí-li se suché strniště, a v okamžení všecko sežehne, tak oni mečem potřeli síly nepřátel a odpůrce skláli k zemi.“ (Kosmas, 2005, str. 117).
Rakušané byli rozdrceni. Kosmas uvádí na české straně mezi rytíři minimální ztráty, přímo padlé vyjmenovává: „V této bitvě, svedené narození Páně 1082 dne 12. května, byli zabiti Stan s bratrem Radimem, Hrdoň, syn Zankův, Dobrohost, syn Hynšův, a nemnoho jiných“ (Kosmas 2005, 118; Budyšínský rukopis).
Rakouské zdroje vidí situaci trošku jinak: „(Vratislav) byl z rodu ukrutníků, neboť …sebral kolem sebe Slovany a Bavory, aby nepřátelsky napadl zemi Altmanovu a Leopoldovu a zkrušil v ní vše ohněm a mečem.“
Leopold se postavil v poli, aby nám zabránil v dalším postupu do nitra Rakous. Podle zdrojů nepřítele se: „…bojovalo tvrdě a nelítostně, v boji padlo množství zbrojného lidu … až si vítězství tajným úradkem Božím odnesl nepřítel…“ (Göttweigská relace).
České vojsko zpustošilo území až po Dunaj. Českému panovníkovi se sice nepodařilo opanovat Rakousy, ale alespoň rozšířil česká území o oblast mezi Lávou nad Dyjí, Mikulovem a Valticemi.
Autor: Marek Štěpán (zdroje: Kosmova kronika česká, Paseka 2005; www.curiavitkov.cz, www.e-stredovek.cz, www.libri.cz; www.dejiny.nln.cz)
