Rekonstrukce objektu s krycím názvem „Signál“ byla zahájena občanským sdružením – Klub vojenské historie Hraničářský pluk 4 na podzim roku 2006. V této době ještě nebylo Ostravsko přehlceno muzei tak, jak je tomu nyní. V okolí bylo započato pouze s opravou MO-S 22 „František“, což ale vedlo jen k uzavření tohoto srubu. Jinak byly okolní objekty zarostlé neprostupnými křovinami. Při výletu po linii jste mohli spatřit sruby ve stavu, v jakém je zanechala válka a pozdější snahy totalitního režimy je znepřístupnit. Mohli jste shlédnout snahy některých lidí obejít tyto zábrany a dostat se do interiéru všemi možnými způsoby. Na mnoha místech byly rozbity cementové zálivky v místech vytržených zvonů a byly vytvořeny díry ve vchodech zalitých betonem. Lidé prostě toužili znát účel a vzhled interiéru těchto mohutných betonových bloků. Od svých rodičů a prarodičů slyšeli bajky o tom, že všechny objekty jsou spojeny tajemnými podzemními tunely, které jsou zatopeny a nalézají se v nich poklady v podobě munice a zbraní Wehrmachtu.
Zpět ale k našemu srubu. Původní stav byl na zdejší poměry velmi špatný. V prostoru vchodu, tj. mezi dvěma silnostěnnými dveřmi, byla odpálena nálož a následná exploze roztrhala druhé dveře. Ty vybouraly 50cm silnou betonovou zeď v tomto prostoru, dále také cihelnou příčku v prostoru schodiště, příčku mezi místností s nádržemi pro vodu a místností s municí, poškodily celý prostor schodiště a zničily příčku místnosti PHM v dolním patře. Aby toho nebylo málo, byla také proražena půl metru silná podlaha oddělující horní (bojové) patro a dolní (týlové) patro. Pokroucené a potrhané výbuchem ležely druhé dveře až do doby těsně před započetím rekonstrukce ve spodním patře. Bohužel je ale někdo zcizil a pravděpodobně odvezl do sběrných surovin. Tímto jsme přišli o unikát, který se jinde na Ostravsku nezachoval.
Na podzim tedy začalo zpřístupňování srubu. S pomocí elektrocentrály zapůjčené z MO-S 5 byl vybourán vchod, který byl zalit betonem v šedesátých letech a také vysekány střílny zbraní od zazdění cihlami. Okolí srubu se částečně pročistilo od náletových dřevin a nezbylo nic jiné než začít s vyklízením interiéru od suti. Zbytků cihelných příček a jiného odpadu se zde nacházelo opravdu hodně, vždyť jen prostor pod schodištěm byl celý zasypán. Tato suť byla vynášená ve kbelících před vchod do srubu, kde se použila k zasypání nepůvodních německých zákopů. Ze stropu Signálu také zmizely zbytky bývalého včelína. K úplnému uzavření všech možných přístupových otvorů do interiéru bylo také zapotřebí obnovit zálivku v šachtě po vytržené kopuli, která byla zničena.
Vzhledem k tomu, že byla rekonstrukce započata až těsně před zimou, moc se toho v tomto roce nepodařilo udělat. To však dávalo motivaci k pokračování prací v roce příštím.
Tak jako tradičně si členové a příznivci plzeňské Svornosti připomněli vítězství nad nacistickým Německem účastí na tradičních Slavnostech svobody, které mají v našem rodném městě dlouhou tradici.
Tentokrát nebyli jen trpnými účastníky, ale část našich členů, věnující se vojenské historii se i aktivně zapojila. V rámci akce „Svobodná ulice 1945“ byl k vidění historický kemp s ukázkami vojenského života, autentická výzbroj a výstroj, ošetřovna, autodílna, dobová technika a dále navození civilní atmosféry – plot s dobovými plakáty, trafika, hrané scénky a obrazy z Plzně 1945.
Byla připravena i krátká hraná scéna, kdy rozhorlení občané zajistili diverzanta z řad zběhlých příslušníků wehrmachtu snažících se dostat do Bavorska (:-D), kterému musela před spravedlivou odplatou poskytnout ochranu hlídka americké armády. Z této scénky je dostupné krátké video.
Tábor KVH Tommy & Yankee Plzeň za podpory Indianhead Club Pilsen a KVH 33. čs. střelecký pluk Doss´Alto patřil k tomu nejlepšímu co letošní oslavy nabídly. Přístup a vstřícnost k divákům měli kluci nadstandardní. Přesto si dovolím vyslovit lehké zklamání nad letošními oslavami, bohužel bylo znát omezený rozpočet a přes všechnu snahu kluby vojenské historie nemohou přes velké osobní nasazení vše zvládat sami na svoje náklady.
Ing. Jan Šneberk, Svornost Plzeň
Dne 7.5. proběhly v Plzni, jako každoročně, oslavy osvobození města. My jsme se zúčastnili až později odpoledne, takže jsem neviděli uplně vše, co je popisováno v jiných reportech. Nejdříve jsme se šli podívat do Křižíkových sadů, kde byla ukázka dobové ulice, společně s dobovým US kempem a vojenskou techniku. K tomu nechyběla dobová hudba z gramofonu k dokreslení atmosféry. Na to jsme se vydali na náměstí, kde probíhali trhy a zde jsme se občerstvili. Časově nám to vyšlo náhodou tak, že zrovna přijížděla kolona nových Jeepu (patrně nějaký klub) a strojů značky Harley-Davidson. Poté jsme se přesunuli za nákupní středisko Plaza, kde probíhali soutěže pro ty nejmenší, ukázky airsoftové výzbroje, prohlídky hasičské techniky, ale i ukázky vojenské techniky (střelba se samopalů a RPG).
Ve druhé části rozhovoru pro EUportal.cz se Daniel Landa vyjadřuje k problematice imigrace, islámu, multikulturalismu, Romů a politické korektnosti.
V jedné staré písni ještě z devadesátých letech jste kritizoval masovou migraci. Považujete imigraci, multikuturalismus případně islám za hrozbu českému národu a Evropě?
Díky vysokému počtu radikálních islamistů, pro které jsou milióny frustrovaných a sociálně slabších cizinců v západní Evropě výtečným soustem, mi přijde současný trend islámu spíše dobyvačný a agresivní. Bohužel nám mají co oplácet. Jejich počet velmi strmě roste a jednou zákonitě přijde den, kdy je neuživíme. Navíc je tam množství bodů, které se neslučuje s našimi tradičními hodnotami. Například, že v islámu má žena menší hodnotu než muž a podobně. Je to natolik odlišná kultura i co se týče zásadních otisků, jako jsou mešity, šátky a podobně, že její šíření není něco, co já bych si přál. Nepotřebuji, aby kdokoliv v Česku jednou zatoužil hromadně uplatňovat šaríju. Idea umělé výroby multikulturního státu je možná pro někoho lákavá, ale do budoucna je v důsledku stejně utopická jako komunismus. Nechci, aby se děti mých dětí museli opět potýkat s nábožensko etnickým násilím ve vlastní zemi. Případ Kosovo mě děsí.
Do budoucna v tom vidím poměrně velké nebezpečí. Zejména při ekonomických propadech v tom existuje opravdu hrozba. Co se týká imigrantů obecně, tak tam bych postupoval velmi obezřetně. Nejsem proti cizincům, to je hloupost, ale nějaká masivnější koncentrace mimoevropských skupin by mohlo do budoucna způsobit opravdu velké starosti, tak jak se to již v některých západních zemích ukazuje. Multikulturní chtěli být Němci, ale značné množství lidí, kteří do Německa přicházejí, si své neevropské návyky udržují, takže dnešní multikulti znamená ustupovat, vyklízet pozice. Pro mnoho mladých německých Turků je pojem integrace urážkou jejich cti. Kdyby svět byl bohatý a kdybychom mohli krmit všechny chudé na věky věků, tak bych byl ve svých výrocích trochu opatrnější. Vzhledem k tomu, že to tak není a že ekonomické propady přijdou , toto bude jedno z prvních možných nebezpečí nějaké eskalace v Evropě, Většina imigrantů o kterých hovořím se totiž pohybuje v nižších sociálních skupinách s vysokou porodností. Původní Evropané dětí mají málo. Už se těším jak jednou budou chtít vyživovat mladí Turci staré Němce v důchodu.
Tedy všeho s mírou. Cizinců jenom tolik, kolik se jich stačí s námi rozpustit, aby tu nevznikaly ghetta, aby nevznikaly velká nečeská centra, aby se to nenabalovalo a aby nevzniklo riziko do budoucna. Navíc my tady máme asi tři sta tisíc Romů a s nimi si nevíme rady již opravdu velmi dlouho. Integrace probíhá pomalu a je drahá a málo efektivní.
Myslíte si, že když nebude tyto problémy politická reprezentace řešit, pomůže to vzestupu nějaký populistických sil?
To je téměř jisté. Jestliže na to vlády nebudou reagovat, tak radikálové ze všech politických spekter budou posilovat.
Já jsem viděl nějaké odhady, že do 40 let získají muslimové v západní Evropě ve státech jako Francie, Británie, Nizozemí díky populačnímu růstu většinu nad původním obyvatelstvem. Nemyslíte si, že pak v tomto případě bychom se zde měli nějakým způsobem opevnit či si hájit své hranice, aby nás to také nezasáhlo?
Národy s koloniální tradicí platí určitou daň za kolonizaci. My jsme žádné kolonie neměli, takže nemáme proč platit takovou daň. Navíc jsme země, která má celou řadu morálních a ekonomických problémů, takže si myslím, že bychom si nejprve tady měli sami uklidit ve vlastních řadách a na to potřebujeme nějaký čas, než budeme schopni zpracovávat cokoli nového. Fascinující je to pokrytectví: ano, všichni říkáme, že je to v pořádku, že je to bezva, občas hoří ve Francii nějaká auta, tak to nevadí, to je v pohodě. Teď je to třeba opravdu ještě únosné, ale ty statistiky hovoří jasně. Je to varující. Teď je potřeba moudře a bez emocí, v klidu začít tyto věci řešit. Musíme hledat východiska, která nám umožní přežít jako národu s nějakou historií, tradicí a v nějaké kontinuitě.
Takže máme mít vlastní imigrační politiku a hájit své hranice.
Rozhodně. Mnohým Němcům už dnes začíná čím dál tím méně a méně příjemné, že další a další městské čtvrti již nejsou vlastně německé. Integrace se v mnoha ohledech vůbec nedaří. O něco podobného u nás nestojím. Máme dost problémů sami se sebou, tvůrčích, pilných lidí je u nás pomálu. Nemyslím si, že je do budoucna přínosné se nechat výrazně kulturně vytěsňovat. Češi by měli především měli najít sami sebe. Nemluvím samozřejmě o nějakých menších centrech jiných kultur v naší zemi, mluvím o záboru, budu prostě rád, když u nás v budoucnu neporostou minarety jak houby po dešti.
Ve své písni Odplivnutí jste dal vzkaz novinářům a jejich politické korektnosti. Myslíte si, že tento fenomén spojený s s takzvanou mediokracií, jak o ní hovoří prezident Klaus, je hrozbou pro svobodu slova a demokracii?
O svobodě slova se zde již fakticky nemůže hovořit. Ve chvíli, kdy vyslovíte svůj názor, tak pocíte dopad. Pokusy o mediální či ekonomickou likvidaci tady jsou. V Německu přicházejí lidi o práci jenom kvůli výrokům, které nejsou proti nikomu namířeny, jenom konstatují nějakou skutečnost. Jsou vyhazováni moderátoři, jsou vyhazováni ředitelé bank. Žijeme nyní v době, kdy podobně jako v době komunismu nesmíte vyjádřit svůj názor. Musíte buď lhát, anebo mlčet. Politická korektnost působí to, že většina lidí v tomto státě musí lhát, anebo mlčet. S politickou korektností jsme dospěli tak daleko, že občané o mnoha problémech vůbec nesmí hovořit, jinak musí v opačném případě počítat s tím, že je média budou napadat a přiřazovat k fašistům. To, o čem tady hovoříme, je ale tak daleko od fašismu, nacismu, či neonacismu a podobných nesmyslů, že nevím, komu se hodí takhle lidit nálepkovat. My tady nemluvíme o žádném vystěhovávání, likvidování, o napadání, o násilí, tak jak je možné, že lidé, kteří otevřeně hovoří o problémech, jsou médii a dalšími strkáni do kategorie jakýchsi extrémistů? Těm co se ptají po únosné míře je nadáváno do rasistů. Je to neuvěřitelné a já to vůbec nechápu. Za chvíli už opravdu nebudete moci říci nic. Zase si zavřeme ústa o kousek na další západ, abychom někoho nepoškodili, za chvíli zase kousek a budeme nakonec tak korektní, až nebudete moci třeba říci, že se vám nelíbí Evropská unie. K tomu se přidává absolutní kontrola, všichni znají náš pohyb, mohou zjistit, s kým hovoříme po telefonu. Budoucí evropská totalita může být opravdu dokonalá. Žijeme v zemi, kde poslanci, tedy zákonodárci hovoří o tom, že mluvit do mobilu není bezpečné. Není to neuvěřitelné?
Hovořil jste o problémech s Romy, kterým se dříve říkalo Cikáni a nikdo to nebral nijak pejorativně. Máte mezi Romy-Cikány nějaké přátele či známé?
Určitě. Dokonce naše představení v Brně spolusponzoroval jeden romský podnikatel. Mám tedy mezi nimi známé. Iveta Kováčová nám zpívala v Krysaři, vážím si práce Gypsy.cz, dělají velmi dobrou reklamu Česku i v zahraničí. Neberu tyhle pracovité lidi jako Romy, ale jako Čechy s romskými kořeny. Kdyby takhle fungovali všichni Romové, tak tu není žádný problém. Na druhou stranu tady jsou obrovské komunity sociálně velmi slabých Romů a to problémem je. V první řadě by měl totiž stát ochránit občany, kteří chodí do práce a platí daně, aby se z těch daní mohly platit programy, jak integrovat tyto skupiny do společnosti. Že se to i díky korektnosti otočilo, že důležitější jsou integrační programy a až poté bezpečí a klid domovům a ulicím lidí, kteří ty programy platí ze svých daní je dost kyselé.
V množství těch případů bych postupoval mnohem razantnějším způsobem a demonstroval bych v těch problematických místech státní moc podstatně razantněji, aby pak nedocházelo k tomu, že skupiny z krajního politického spektra využívají slabosti státu, aby se zviditelnily a aby se prezentovaly jako zachránci společnosti. Stát je tak korektní, že se staví zády ke všem občanům, kteří jsou vystaveni nepříjemnému sociálnímu tlaku svých sousedů.
Řekl jste, že stát má zajišťovat bezpečnost domovů těch, kteří pracují. Jaký je váš názor na případ, kdy člověk, který byl vykraden, vystřelil po lupičích a pak byl odsouzen za pokus o vraždu a teprve prezident ho zachránil svou milostí? Myslíte si, že člověk měl mít právo bránit svůj majetek i svou rodinu i se zbraní v ruce?
Já si myslím, že ano. Jestliže někdo přišel s úmyslem krást, tak já nemohu vědět, jestli nepřišel i s úmyslem vraždit. To k tomu bohužel v dnešní době patří. V případě, že bych se dostal do podobné situace, tak bych ji patrně vyhodnotil jako rizikovou a patrně bych se bránil třeba obdobným způsobem. Jsem otec tří dětí. Proto se v noci třeba dvakrát neptáte, když vidíte ve svém bytě dva maskované muže: „ Dobrý večer, co tu děláte, nemáte náhodou zbraň, nepřišli jste krást, nebo jste sem náhodou zabloudili? Sundejte si prosím ty škrabošky, já s vámi potřebuji hovořit. Počkejte prosím na příjezd policie. Za 20 minut až hodinu sem přijede“. Takhle to nefunguje.
Jak jste řekl, jste otec tří holčiček, manžel. Co pro vás znamená rodina a manželství?
Je to jeden z nejdůležitějších pilířů. Člověk dospěje a najednou má vlastní rodinu. Rodina je něco, co jsem dřív netušil, jak může být hluboké a posvátné. Mě velmi mrzí, že manželství a rodina v dnešní době obecně ztrácejí na lesku. Lidi nepotřebují mít papír, nepotřebují mít instituci manželství, bojí se mít děti, ekonomická situace je taková, že děti raději nemají. Rodina je válcována egem a potřebou co nejvíc si užít a co nejvíc se pobavit. Takhle to u nás doma ale není. Pro mě je to opravdu svátost. Chci být skutečně dobrým otcem, ačkoli mám relativně málo času. Chci být vynikajícím manželem a v tom chci pokračovat a přestože vím, že může přijít cokoliv, věřím, že to vydrží až do smrti. Dobrá rodina je pilířem dobré ulice, dobrá ulice je pilířem dobrého města a dobré město je pilířem dobré země.
Dne 9. května 2011 vyrazili členové RO jižní Morava spolu s přáteli na brněnský ústřední hřbitov, aby si připomněli památku padlých hrdinů, kteří se roku 1945 zasloužili o osvobození Brna i naší vlasti od nacistických uchvatitelů.
Připomněli jsme si zejména zásluhy Rudé armády, které – ač byly posléze politicky zneužívány komunistickou stranou – by nikdy neměly upadnout v zapomnění. V jejích řadách nakonec stanuli i českoslovenští vojáci.
Vzpomněli jsme rovněž památku Obrany národa, protinacistické odbojářské organizace utvořené vojáky československé armády, která byla po ustavení Protektorátu Čechy a Morava rozpuštěna.
Uctili jsme rovněž památku rumunských vojáků, kteří při osvobozování Brna položili svůj život. Připomněli jsme si i památku čs. legionářů, kteří svými zásluhami přispěli k vytvoření Československa po 1. světové válce.
Climategate je název pro aféru, která propukla na sklonku roku 2009, kdy neznámý hacker na půdě univerzity v Nové Anglii uloupil korespondenci pracovníků Mezivládního panelu pro výzkum klimatu (IPCC). Jednalo se o pracovní e-maily a jejich následné zveřejnění vyvolalo skandál, protože odhalovaly nepříliš čestné a ještě méně vědecké praktiky, které vědci používali při svých výzkumech a zejména při jejich prezentacích.
Tato aféra nebyla jediná, následovalo ji ještě několik dalších (Glaciergate, Africagate, Judithgate či Whitewash), přesto jen velmi málo otřásla pozicemi takzvaných alarmistů – zastánců názoru, že globální oteplování způsobuje člověk vypouštěním skleníkových plynů do ovzduší. Argumenty vyvracející tuto smyšlenku jsou známy již dlouhou dobu, alarmistická lobby je však tak silná, že se k běžnému člověku jen stěží dostanou. O zpochybnění mýtu globálního oteplování jsme se dozvídali většinou jen v souvislosti s mediálními políčky směřovanými našemu panu prezidentovi.
Seznámit veřejnost s původem, účelem, formou, realizací a dopady „alarmistického aktivismu“ byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl zařadit toto téma jako první ze série přednášek konaných pod hlavičkou Svornosti.
Zde bych chtěl velmi poděkovat Kubovi a Jardovi, kteří akci zrealizovali po technické a organizační stránce. Formu jsem napoprvé zvolil, přiznávám, poněkud přízemní – více než polovinu dvouhodinového prostoru vyplnil dokument Velký podvod s globálním oteplováním (The Great Global Warming Swindle, Velká Británie, 2007). Chtěl jsem však účastníkům nabídnout ucelený a přehledně strukturovaný pohled na problematiku, což tento snímek splňoval. Chtěl jsem tak také poukázat na to, že seriózní dokumenty odporující alarmistickému pojetí existují, že se nejedná jen o snůšku smyšlenek konspiračních teoretiků.
Na akci pořádané v hradeckém Adalbertinu 26. dubna 2011 se dostavilo cca dvacet zájemců včetně všudypřítomného Radima Š., který se však více než sledování dokumentu věnoval tajnému fotografování přítomných.
Větším překvapením pro mě byl ale fakt, že se dostavil i pan Vítězslav Kremlík, přední český odborník na tuto problematiku a autor stránek klimaskeptik.cz. Musím přiznat, že jsem poněkud znervózněl, pan Kremlík byl však velmi vstřícný a uvolil se, že v diskusi na závěr řekne pár slov i on.
Promítání proběhlo bez technických potíží a při občasném letmém pohledu do publika jsem zaznamenal, že nikdo nespí a mnozí vypadají velmi zaujatě.
Po závěrečných titulcích se diváci do diskuse příliš nehrnuli, a tak jsem začal pokládat otázky přímo panu Kremlíkovi, k čemuž se posléze připojila i část publika. Řeč byla o tom, co dokument, natočený dva roky před zmiňovaným skandálem, neobsahoval. O ostatních přidružených aférách, současném stavu klimatického sporu, osobnostech a institucích, které se v něm angažují či pravděpodobném vývoji situace. Dvě hodiny uplynuly a nezbývalo než poděkovat všem za účast.
Akci hodnotím jako poměrně vydařenou, avšak s výhradami (ze kterých si vezmeme poučení pro příště) vycházejícími zčásti z reakcí některých účastníků, zčásti z vlastních sebekritických postřehů. Chtěl bych zde ještě jednou poděkovat panu Kremlíkovi a samozřejmě i všem, kteří přišli a kterým není lhostejné to, co se kolem nás děje.
Mgr. Jakub Frydrych
A pohled účastníka této akce:
Samotný začátek akce byl zhruba o deset minut posunutý z důvodu čekání na ohlášené účastníky. Ještě před zahájením se však mezi přítomnými objevily zvěsti o tom, že se mezi námi objev sám Vítězslav Kremlík, autor webu www.klimaskeptik.cz a blogu www.kremlik.blog.idnes.cz, na kterém se také věnuje převážně problematice globálního oteplování. V tomto okamžiku jsem si říkal, že bych nechtěl být přednášejícím, pokud bych měl mít jako posluchače i jednoho z předních odborníků na dané téma u nás, avšak po této stránce byl výstup přednášejícího zvládnutý skvěle a Mgr. Vítězslav Kremlík dostal hned v úvodní části slovo.
Po nastínění tématu a zmínění některých základních faktů, které už samy o sobě dokazují, že propagovaná oficiální teorie globálního oteplování způsobeného člověkem je scestná, následovala projekce filmu Velký podvod s globálním oteplováním, který se věnoval globálnímu oteplování jak po stránce laické, tak odborné a zmínil také případné politické důvody, které by přinejmenším mohly vést k tomu, že oficiálně je uznávána teorie, která není založena na vědecky ověřených faktech, dokonce v některých ohledech staví na faktech vyloženě účelově smyšlených.
Po skončení tohoto videa následovala řízená diskuse, jejíž značné části se chopil Mgr. Kremlík, což považuji za opravdu přínosné, a touto cestou mu děkuji a zároveň děkuji i všem, s jejichž přičiněním mohl tento diskusní večer proběhnout.
Domnívám se, že akce podobného charakteru jsou velice přínosné, proto si myslím, že by si určitě zasloužily vyšší než současnou relativně nízkou účast. Já se již těším na další podobný večer, který se bude zabývat obdobným tématem, ať už obsahem, nebo kontroverzním charakterem.
![](https://www.nm.cz/file/15a1392bc294b75e38f31928abd045cd/47173/productDetail/ma_vlast_obalka.jpg")
Rekonstrukce objektu s krycím názvem „Signál“ byla zahájena občanským sdružením – Klub vojenské historie Hraničářský pluk 4 na podzim roku 2006. V této době ještě nebylo Ostravsko přehlceno muzei tak, jak je tomu nyní. V okolí bylo započato pouze s opravou MO-S 22 „František“, což ale vedlo jen k uzavření tohoto srubu. Jinak byly okolní objekty zarostlé neprostupnými křovinami. Při výletu po linii jste mohli spatřit sruby ve stavu, v jakém je zanechala válka a pozdější snahy totalitního režimy je znepřístupnit. Mohli jste shlédnout snahy některých lidí obejít tyto zábrany a dostat se do interiéru všemi možnými způsoby. Na mnoha místech byly rozbity cementové zálivky v místech vytržených zvonů a byly vytvořeny díry ve vchodech zalitých betonem. Lidé prostě toužili znát účel a vzhled interiéru těchto mohutných betonových bloků. Od svých rodičů a prarodičů slyšeli bajky o tom, že všechny objekty jsou spojeny tajemnými podzemními tunely, které jsou zatopeny a nalézají se v nich poklady v podobě munice a zbraní Wehrmachtu.
