Josefovská výpomoc No. 3: 20. – 22. května 2011

Brigáda_1

Uplynulý víkend jsme se již potřetí zúčastnili brigády v josefovském ravelinu No. XIV – na tradičním místě, avšak poněkud v odlišném duchu než v minulých ročnících.

Na první zdání tradiční akce – v pátek příjezd a ve společnosti brněnských přátel příjemně nad ohněm strávený večer. A samozřejmě také tradičně toužebné očekávání sobotního ranního kuropění, které bývá naším impulsem pro obutí pracovních bot a pak hurá, práce!, jejíž ukončení oznamuje až večerní smrákání. Tradičně…

Sobotní den se však měl ubírat jiným směrem. V prostorách ravelinu, tedy našeho pracovního působiště, se v tento den konala sportovně zábavní soutěž, totiž její generální zkouška, jejímž úkolem bylo vyzkoušet jednotlivé disciplíny v praxi a zároveň se připravit na možné problémy, které by mohly nastat při premiéře. Pořadatelé měli připravené veškeré disciplíny (za všechny aspoň slaňování pevnostní stěny, šplh po lanové síti, běh s kládou, orientační běh v podzemí nebo přetahování lanem). Avšak problém měli pořadatelé se závodníky a sobotní ráno se jim podařilo postavit pouze jeden tým, což je pro takovou soutěž, když vezmeme v úvahu fakt, že se zde soutěží v týmech, nedostatečné.

A tak se část z nás uvolila postavit tým druhý, jenž by dodával této generálce charakter skutečné soutěže. A nutno přiznat, že jsme se bili jako lvi, což pro soupeře znamenalo předposlední výsledné místo.  Pevně věřím, že celý náš tým si tuto soutěž dosyta užil, a to i přes různé nepříjemnosti spojené s jejím průběhem.

Díky této sportovní činnosti jsme se tedy byli nuceni rozdělit do dvou skupin – skupina A se oddávala zábavě, zatímco skupina B se lopotila opodál a za vydatné asistence silného slunečního svitu přerovnávala hromadu dříví, hlavní to předmět naší pracovní činnosti.

My sportovci jsme se po skončení soutěže (bez váhání) přidali skupině B na pomoc a kolem páté odpolední bylo naše dílo dokonáno. Přerovnávání dříví se může na první pohled zdát poněkud samoúčelná práce a někteří k ní proto také přistupovali s nedůvěrou, avšak činnost to byla nutná, neboť umožňovala dostat se s těžkou technikou ke stavebnímu materiálu, bez něhož by rekonstrukce ravelinu probíhala obtížněji…

Kolem páté hodiny jsme tedy dali práci vale a oddali se odpočinku. Ten měl, oproti předchozím brigádám v Josefově, opět netradiční průběh, především díky hlavnímu pořadateli této akce, Jardovi. A tak jsme udělali při zpěvu a tanci krásnou tečku za příjemně prožitými dvěma dny. Jardo, díky ;-) .

Kuba

 

O víkendu 20 až 22.5 proběhla v pevnostním městě akce s názvem Josefovská brigáda. Záznam od pozorovatele, který nebyl nestranný.

Všichni, pokud byli účastníky nějaké akce skupiny, k níž se nehlásili, tvrdí, jak jsou nestranní, což je podle mě blbost. Pokud jdu na nějakou akci, tak proto, že od toho něco očekávám a už mám alespoň hrubý nárys svého názoru. Toliko na vysvětlenou podtitulu a teď k samotné akci. 

První nedočkavci přijeli plně vybaveni dobrou náladou a ještě lepším mokem (o práci je známo, že vysušuje dutinu ústní) do josefovských pevností, přesněji na Ravelin No. XIV. Je to část pevnosti, kde dobrovolníci všemožně opravují cihlové hradby a pískovcové zakončení a spoustu jiných věcí. Za zmínku stojí mini muzeum s velkými děly. Práce by se našla pro každého dobrovolníka. V pátek jsem se seznámila s kupou pro mě cizích lidí a hned, jak se rozdělal oheň, se začalo zpívat. Nejoblíbenější song večera byl Jeremiáš  Také jsme si museli ustlat ve tříhvězdičkovém, slámou ozdobeném skladu. Každý si ulovil jedno vojenské lehátko, které se muselo vyplést šňůrou. Snažili jsme se, aby poměr námahy a pohodlí byl co nejvyrovnanější, i když to pro někoho bylo první setkání s postelí tohoto typu.
Ráno jsem si zajela k Romům do sámošky (zní to pěkně divně) pro sladké koblihy ke snídani, které jsem ještě téhož večera vyměňovala za jablka. Dopoledne probíhal nevšední program. V areálu se pořádaly soutěže dospělých družstev v disciplínách jako slaňování nebo přetahování lana, kdy mezi družstvy byla jáma s vodou a mnoho dalších aktivit. Myslím, že by to mohlo být nádherné dopoledne, i slunko svítilo a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohlo něco pokazit. Bohužel už při prvním úkolu se jeden člen týmu Gumi, složený ze skautovojáků (konkurencí jim byl tým Svornosti Kudrnáči) ošklivě zranil při pádu z cca 6 metrů. Muž byl nakonec polámaný, ale mohlo to dopadnout i hůř. Kluci ze Svornosti se dohodli, že úkol také splní a celé závody se dohrály.
Po hrách se všichni rozutekli naplnit svoje kručící břicha a čekalo nás těžiště akce - BRIGÁDA. Letos se nepřebíraly cihly, ale dřevo se bralo z jedné kupy a rovnalo na druhou stranu. Dlouho spoustě lidem připadalo, že je tato práce zbytečná a že to děláme jen, abychom něco dělali. Nakonec jsme byli ujištěni o účelnosti práce. Za kupou dřeva byla kupa cihel, ke které se bylo nutné dostat. Tak jsme všichni usilovně předávali všechny údy k dílu a kupa dřeva na jedné straně mizela a na druhé se objevovala.
Za odměnu šli nadšenci projít chodby a lenoši hlídali oheň (u ohně mi bylo teplo). Začali jsme připravovat aparaturu na koncert a lidí postupně přibývalo, úplně se rojili. I když všichni byli naklepaní na druhou – asi hlavní kapelu, mně se moc líbila ta první, byla sranda a bylo klukům i skvěle rozumět. A tak se pohodově završila akce ve studených zdech podzemních. S díky jsem si potřásla s pořadateli a odjela ještě po koncertě na kole domů (postel je postel). A ostatní? Našli si lehátko, usnuli a ráno po úklidu odjeli všichni do svého koutu země. Tak jste si to přečetli a příští rok opět v Josefově a ve větším počtu. Jeremiáši zdar!

LAamo.

 

Rubrika Akce, dobročinné, Královéhradecký | Zanechat komentář

CVVM – Obavy českých obyvatel související s jadernou energetikou – duben 2011

cvvmNedávná havárie jaderné elektrárny Fukušima je významnou událostí ovlivňující celosvětové postoje k jaderné energetice, podobně jako tomu bylo v případě havárie v Černobylu. V rámci dubnového šetření projektu Naše společnost proto Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR, v.v.i., provedlo průzkum názorů obyvatel České republiky v této oblasti. Některé jeho výsledky lze přitom díky kontinuitě výzkumného projektu realizovaného CVVM srovnávat s výsledky průzkumu, které byly provedeny bezprostředně po Černobylské havárii nebo v průběhu dalších let.

Z aktuálního šetření je v první řadě patrné, že v současné době je obecná míra obav z jaderné energie nižší oproti roku 1993. Jen malé obavy pociťuje o 14 procentních bodů obyvatel více a naopak podíl takových, kteří vyjadřují velké obavy, se snížil na polovinu. Ženy vyjadřují o něco větší obavy, když častěji hodnotí své obavy jako velké nebo střední, muži je naopak častěji hodnotí jako malé nebo žádné. Rozdíly ve věku nebyly zjištěny stejně jako rozdíly mezi vzdělanostními skupinami.

Graf 1: Obavy z používání jaderné energie v ČR (%)

CVVM_jaderna-energetika_duben2011_graf1

Znění otázky: „Pociťujete Vy sám obavy z používání jaderné energie u nás?“

V souladu s relativně nízkými obavami české veřejnosti je také její důvěra vládě při rozhodování o jaderné energetice v ČR, když úplně nejčastěji se u české veřejnosti objevuje mírně pozitivní hodnocení „spíše ano“ (51% v roce 2011). Toto stanovisko je přitom z dlouhodobého hlediska poměrně stabilní a oproti polovině devadesátých let spíše ještě mírně posílilo. Rozdíly mezi ženami a muži, stejně jako mezi jednotlivými věkovými a vzdělanostními skupinami v tomto případě nebyly výzkumem zaznamenány.

Graf 2: Důvěra vládě při rozhodování o jaderné energetice v ČR (%)

CVVM_jaderna-energetika_duben2011_graf2

Znění otázky: „Důvěřujete vládě ČR, že správně rozhoduje o rozvoji jaderné energetiky u nás?“

Indikátorem obav z jaderné energetiky je konečně také hypotetická otázka na to, zda by se lidé přestěhovali na jiné místo, pokud by byla v okruhu 20 – 30km od jejich bydliště postavena jaderná elektrárna. V tomto ohledu nejsou v názorech české veřejnosti oproti dotazování v roce 1986, tj. po havárii v Černobylu, výrazné odlišnosti. Největší podíl občanů vyjadřuje stanovisko, že by „asi zůstali na stejném místě“ (44 %), pevně přesvědčena je o tom téměř čtvrtina české populace. Mezi věkovými a vzdělanostními skupinami nebyly zjištěny výrazné rozdíly. V souladu s obecně nižšími obavami u mužů je však patrná slabá tendence k tomu, že zatímco muži by častěji zůstávali na stejném místě, ženy by se spíše stěhovaly.

Graf 3: Odstěhování se v případě, že by byla v okruhu 20-30km od bydliště uvedena do provozu jaderná elektrárna (%)

CVVM_jaderna-energetika_duben2011_graf3

Znění otázky: „Jak byste se zachoval, pokud by ve vzdálenosti 20 až 30 km od Vašeho bydliště byla uvedena do provozu jaderná elektrárna?“
Pozn.: Pro rok 2011 byly odpovědi „nevím“ vynechány ze zpracování za účelem porovnání s předchozími výzkumy.

Přímo k aktuálním událostem v Japonsku se vztahují otázky na to, zda v souvislosti s havárií jaderné elektrárny Fukušima lidé pociťují obavy o zdraví své nebo svých blízkých a zda podnikli nějaké kroky k ochraně zdraví. Obě tyto otázky přitom byly v dubnu letošního roku pro možnost srovnání záměrně položeny v podobném duchu, jak byly použity v návaznosti na havárii v Černobylu.

Z letošního šetření vyplývá, že v souvislosti s havárií jaderné elektrárny Fukušima pociťuje určité obavy o zdraví své nebo svých blízkých více než polovina obyvatel České republiky, ačkoli většina z nich se kloní k jejich popisu jakožto „určitého neklidu“. Oproti tomu dvoupětinový podíl české veřejnosti v této souvislosti žádné obavy nezažívá, přičemž o něco klidnější částí populace jsou i v tomto případě muži.

Graf 4: Obavy o zdraví své nebo svých blízkých v souvislosti s havárií jaderné elektrárny (%)

CVVM_jaderna-energetika_duben2011_graf4

Znění otázky z roku 2011: „Pociťujete v souvislosti s havárií jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku…“
Znění otázky z roku 1991: „Máte ještě dnes, po pěti letech od havárie v Černobylu obavy o zdraví své nebo svých bližních?“
Pozn.: Pro rok 2011 byly odpovědi „nevím“ vynechány ze zpracování za účelem porovnání s předchozími výzkumy.

Při porovnání s daty z výzkumů realizovaných po havárii jaderné elektrárny Černobyl je patrné, že ačkoli byla tehdy česká veřejnost zneklidněna o něco více (velké obavy vyjádřilo o 9 procentních bodu dotázaných více, trochu neklidných bylo více o 6 procentních bodu), obecná míra obav je bezprostředně po obou událostech velmi podobná (v obou případech největší podíl lidí vyjadřuje pouze jisté zneklidnění). Z hlediska dnešních informací o reálném rozsahu a dopadech Černobylské havárie (v porovnání s reálnými dopady Fukušimské havárie na ČR) je tato podobnost poněkud překvapivá. Ovšem výsledky výzkumu z roku 1986 je třeba hodnotit nikoli s ohledem na reálné ohrožení České republiky, nýbrž s ohledem na informovanost veřejnosti. Je nepochybné, že její míra, jakožto i povaha informací, které byly o událostech v Černobylu a jejich dopadu veřejnosti přístupné, byla v roce 1986 zásadně jiná, než je tomu v případě současných událostí v Japonsku. Výsledky těchto otázek proto vypovídají o obecné míře obav, která je zřetelně determinována nejen objektivní povahou událostí, nýbrž také informacemi, které se o ní k veřejnosti dostanou. O tom konečně svědčí také intenzifikace obav na začátku devadesátých letech, jehož jednou z možných příčin může být právě dodatečné uvolňování informací o skutečném rozsahu a dopadech Černobylské katastrofy.

O vlivu informovanosti (ať už o události samotné, nebo obecně o rizicích jaderné energetiky) pak také svědčí výraznější rozdíly v tom, zda lidé v souvislosti s havárií jaderné elektrárny Fukušima učinili nějaká opatření na ochranu svého zdraví, oproti tomu, jak se chovali po havárii v Černobylu. Zatímco v roce 1986 se k tomu přiznala téměř polovina obyvatel Československa (44 %), v dubnu letošního roku tak učinil pouze zanedbatelný podíl 5% obyvatel České republiky. Pro aktuální výzkum také platí, že nejsou zaznamenatelé rozdíly mezi muži a ženami, vzdělanostními či věkovými skupinami.

Graf 5: Opatření na ochranu svého zdraví kvůli havárii v jaderné elektrárně Fukušima

CVVM_jaderna-energetika_duben2011_graf5

Znění otázky: „Učinil jste v souvislosti s touto událostí nějaká opatření na ochranu svého zdraví?“

 

Technické parametry

Výzkum: Naše společnost 2011, v11-04
Realizátor: CVVM, Sociologický ústav AV CR, v.v.i.
Projekt: Naše společnost – projekt kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i.
Termín terénního šetření: 4. – 11. 4. 2011
Výběr respondentu: Kvótní výběr
Kvóty: Region (Oblasti NUTS 2), velikost místa bydliště, pohlaví, věk, vzdělání
Zdroj dat pro kvótní výběr: Český statistický úřad
Reprezentativita: Obyvatelstvo ČR ve veku od 15 let
Počet dotázaných: 979
Metoda sběru dat: Osobní rozhovor tazatele s respondentem
Výzkumný nástroj: Standardizovaný dotazník 
Otázky: OE.41, OE.42, OE.43, OE.45, OE.46
Zveřejněno dne: 24. 5. 2011
Zpracoval: Veronika Holá, Jiří Vinopal

Rubrika domácí | Zanechat komentář

Oslavy osvobození Písecka, 5.-8. května 2011

05.5.11-vlajkonošiPísecké oslavy osvobození jsou zdárně za námi, proto je potřeba tuto akci pořádně zrekapitulovat. Ve dnech 5. – 8. května 2011 proběhly májové oslavy osvobození na Písecku. Oslavy byly doplněny o dvě besedy účastníků zahraničního a domácího odboje za II. světové války s žáky píseckých základních škol.

Čtvrtek 5. května byl ve znamení ocenění odbojářů a veteránů z píseckého okresu, za jejich nasazení a odvahu proti nacistům a k připomenutí 66. výročí ukončení II. světové války.  A proč vůbec bylo připomenutí již 5.5.? Z prostého důvodu. 5. května 1945 v 16:30 hod. byla znovu vyhlášena Československá republika z balkonu písecké radnice. To nastalo poté, co revoluční výbor převzal veškerou moc v Písku.

Následující den byl dnem „D“ pro naši jihočeskou Svornost, zajišťovali jsme vzpomínkový akt na Zátavském mostě u Písku, kudy vedla pomyslná demarkační linie. Pro tento den dorazil také colonel Christopher Tone se svojí delegací z USAREUR (nejvyššího spojeneckého velení US ARMY v Evropě, z Německa), aby mohl položit květiny u pamětní desky věnované americké 4. obrněné divizi, která přijela do Písku převzít kapitulaci německé posádky (i přesto, že byl Písek v sovětské zóně).

Sobota se nesla ve vzpomínce na hrdiny domácího odboje v obcích Bernartice a Oslov. Avšak mne mrzí velmi nízká účast mladých lidí na těchto akcích, zvláště když obci Bernartice hrozil za II. světové války osud Lidic. Za pomoc parašutistům zde Němci popravili 23 obyvatel a 5 skončilo v koncentračních táborech. Přece jen znalost historie svého města, obce, vesnice by měla být hrdostí každého občana, bez ohledu na věk.

Ještě jedna věc mně v tento den zamrzela a to náhlé úmrtí Juraje Zuzka, plukovníka v.v. který po vypuknutí II. světové války vstoupil do 1. československého armádního sboru pod vedením Ludvíka Svobody, kde prodělal výcvik a jako příslušník II. paradesantní brigády se účastnil Slovenského národního povstání. Přitom tento vitální pán s námi ještě ve čtvrtek trávil slavnostní čas na radnici.

Nakonec určitě nesmím opomenout 8. květen – Den Vítězství, který se na Písecku nesl v duchu pietních aktů. První akt proběhl v Písku, v Palackého sadech, kde u památníku letců z Písecka, kteří byli ve službách RAF položil předseda jihočeské regionální organizace Svornost Aleš Procházka k patě památníku růže v doprovodu Ing. Pospíšila ze Sdružení pro dobré soužití a Romana Drašnara z klubu Buddies. Po tomto aktu jsme se společně přesunuli na lesní hřbitov, kde zástupci města a dalších organizací položili květiny, tentokrát u hrobů padlých rudoarmějců, odbojářů a hrdinů z Bernartic.

Nedělní anabáze po pietních aktech byla ukončena na Podolském mostě – tam klub Buddies připomněl symboliku tohoto místa při setkání sovětské a americké armády v květnu 1945.

Možná Vás napadne, proč tuto reportáž píšu až teď, takřka po dvou týdnech od akcí, ale důvod je hlavně v tom, že ve dnech 10. a 20. května 2011 proběhly v Písku ještě dvě besedy účastníků zahraničního a domácího odboje s žáky ZŠ E. Beneše a ZŠ T.G.M., avizované již na začátku článku. Tyto besedy byly součástí projektu „Město Písek, nejen pětačtyřicátý“ který má za úkol vzdělávat mladé generace nejen o hrůzách dosud nejhoršího konfliktu našich dějin – II. světové válce a postarat se o další připomínání tohoto období. Přednášející veterány ze Svazu bojovníku za svobodu jak z východní a západní fronty, tak i z partyzánského hnutí, doplnili ve výkladu o rudé armádě i členové KVH Příbram.

Na hladkém průběhu oslav a besed se podílelo mnoho organizací, jmenovitě: Český svaz bojovníků za svobodu, Sdružení pro dobré soužití, Buddies Písek a KVH Příbram. A tímto bych jim chtěl za celé sdružení Svornost velmi poděkovat.

Aleš Procházka, předseda RO jižní Čechy


Rubrika Akce, Jihočeský, společenské | Zanechat komentář

CVVM – Občané o přijetí eura – duben 2011

cvvmPoslední průzkum, který se zabýval výzkumem veřejného mínění na téma našeho začlenění a fungování Evropské unie a to konkrétně názory na přijetí eura jako měny v ČR zveřejnilo aktuálně Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR 16. května 2011. Přinášíme tiskovou zprávu z této jistě velmi zajímavé názorové geneze a prozření našeho národa. (Svornost)

V pravidelném dubnovém šetření v rámci projektu Naše společnost Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR, v.v.i., zkoumalo postoje české veřejnosti k přijetí eura jako české měny.

CVVM_euro_duben2011_graf1

1) Znění otázky: „Souhlasíte nebo nesouhlasíte s tím, aby bylo za měnu ČR přijato euro?“

Z výsledku výzkumu vyplynulo (viz graf 1), že v současnosti se česká veřejnost dívá na přijetí eura jako měny v České republice převážně negativně. Pro jeho přijetí se v šetření vyslovila jen asi pětina (21 %) občanů, z toho 5 % s přijetím eura rozhodně souhlasí a 16 % spíše souhlasí. Naproti tomu nesouhlas s přijetím eura ve výzkumu vyjádřily tři čtvrtiny (75 %) dotázaných, z toho 32 % nesouhlasí spíše a 43 % rozhodně. Jen 4 % občanů nemají v této otázce jasný názor a volí odpověď „nevím“.

Graf 2: Názory na přijetí eura za měnu České republiky – vývoj v čase (v %)

CVVM_euro_duben2011_graf2

Jak ukazují údaje z časového srovnání zachycené v grafu 2, od loňského dubna, kdy byla stejná otázka respondentům položena naposledy, došlo k dalšímu výraznému poklesu podílu souhlasu s přijetím eura o sedmnáct procentních bodu při ještě výraznějším, dvacetibodovém nárůstu nesouhlasu. Trend rostoucí skepse vůči euru, zaznamenaný již mezi loňským a předloňským dubnem tak dále pokračoval a dokonce se i výrazně urychlil. I když podíl nesouhlasu narůstá vesměs průběžně již od první poloviny minulého desetiletí, z počátku to bylo výlučně na úkor podílu nerozhodnutých, když i souhlas s přijetím eura měl do roku 2003 spíše vzestupnou tendenci. Po roce 2004 do roku 2006 však došlo u podílu souhlasu ke zřetelnému snížení a k jeho faktickému vyrovnání se s podílem dříve jednoznačně minoritního nesouhlasu. V letech 2007 až 2009 souhlas i nesouhlas s přijetím eura jako české měny stagnovaly a byly vzájemně statisticky vyrovnané, po roce 2009 se však postoj české veřejnosti ve vztahu k přijetí eura začal prudce vychylovat v jeho neprospěch, což muže být reakce na ekonomickou krizi a na problémy v některých zemích eurozóny, které následně požádaly o mezinárodní finanční pomoc.

Graf 3: Postoj k přijetí eura podle důvěry k EU (v %)

CVVM_euro_duben2011_graf3

Podrobnější analýza ukázala, že relativně vyšší podpora přijetí eura existuje mezi dotázanými, kteří důvěřují Evropské unii, i když i v této skupině nesouhlas převažuje nad souhlasem (viz graf 3). Souhlas s přijetím eura jako měny v České republice se zvyšuje s rostoucí životní úrovní a klesá s rostoucím věkem. Z hlediska politické orientace pak podpora přijetí eura sílí při posunu po pravolevé škále směrem doprava. Podle stranických preferencí relativně častěji pro přijetí eura jsou stoupenci ODS a TOP 09, naopak vyšší úroveň nesouhlasu v tomto ohledu šetření zaznamenalo mezi voliči KSČM.


Technické parametry

Výzkum: Naše společnost 2011, v11-04
Realizátor: CVVM, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Projekt: Naše společnost – projekt kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i.
Termín terénního šetření: 4. – 11. 4. 2011
Výběr respondentů: Kvótní výběr
Kvóty: Region (Oblasti NUTS 2), velikost místa bydliště, pohlaví, věk, vzdělání
Zdroj dat pro kvótní výběr: Český statistický úřad
Reprezentativita: Obyvatelstvo ČR ve věku od 15 let
Počet dotázaných: 979
Metoda sběru dat: Osobní rozhovor tazatele s respondentem
Výzkumný nástroj: Standardizovaný dotazník
Otázky: PM.58
Zveřejněno dne: 16. května 2011
Zpracoval: Jan Červenka

Rubrika domácí, Informace | Zanechat komentář

Rekonstrukce bitvy u Lipan

plakatA3.indd


Rubrika kalendárium | Zanechat komentář

Výstava o čs. legiích a manévry na Hrádku u Nechanic

Plakat_manevry

Rubrika kalendárium | Zanechat komentář

Světlá nad Sázavou ve světle čerstvě nabytých dojmů – Pochod Posázavím 13. – 14. května 2011

Posázaví 1Sázava, Jaroslav Foglar, Posázavský Pacifik, Lipnice, Jaroslav Hašek, tyto pojmy se nejednomu návštěvníkovi Světlé nad Sázavou automaticky vybaví při pomyšlení na chvíle zde strávené. Ani já nejsem výjimkou a dva dny v těchto místech mi budou vést při psaní tohoto článku ruku, neboť se leckdy neudržím a namísto zprávy bude mít mnohdy text podobu pozvánky do zdejších míst.

Do Světlé jsme přijeli v pravdě ohromujícím počtu dvou zástupců RO východní Čechy a po krátkém zmapování terénu a nálady místního obyvatelstva jsme se vydali na pochod podél břehů Sázavy. Vskutku krásná cesta, jarní zeleň a svižně tekoucí řeka pletoucí se mezi žulovými balvany skutálenými z okolních svahů – podobný pohled jsem kdysi viděl na šumavské Vydře a nyní si podrobně rozpomněl na ten krásný výjev.

Podél Sázavy jsme šli několik kilometrů až do kempu a osady Stvořidla, kam jsme přišli právě včas, jen několik málo minut před 16:15, kdy začínal zápas Česká republika – Švédsko a který se promítal v místním hostinci, tedy spíš zastřešeném bufetu.

Po skončení zápasu jsme se plni návalového vzteku ke žluté a modré barvě vydali na další cestu, směrem ke Sluneční zátoce, kam jezdil pověstný Foglarův skautský oddíl „Pražská Dvojka.“ Když jsme do Sluneční zátoky, po hokeji již vychladlí, ve večerních hodinách dokráčeli, pochopil jsem, proč do těchto míst Jestřáb Jaroslav Foglar tak rád jezdil, neboť místo je to přímo pohádkové.

Ve Sluneční zátoce jsme si naložili několik buřtíků a pak sebe uložili ke spánku s vědomím, že zítra nás čeká dlouhý den.

V sobotu ráno jsme vstávali s ranním kuropěním, někteří z nás se bohužel vlivem klimatických podmínek a nedostatečného brnění proti nim nevyspali vůbec, a tak vstávání pro ně bylo nemilou, leč vysvobozující událostí. Pro mě ale ne, já si v teplém spacáku hověl jako paša.

Čekala nás dlouhá cesta, a tak jsme se po, byť částečném, probuzení urychleně sbalili a vydali na cestu směrem zpět do Světlé. Abychom nemuseli jít zpět tou samou cestou a zároveň proto, abychom se do Světlé dostali pokud možno co nejdříve, zvolili jsme cestu po silnici a své palce pozdvihli nahoru vstříc kolem jedoucím autům. S podivem jsme pozorovali, jak asi jen čtvrté projíždějící (sobota, půl sedmé ráno, silnice III. třídy, takže čtvrté auto jsme viděli asi po půl hodině) nám, s jistou počáteční nedůvěrou, zastavuje a v něm nás vítá milá mladá slečna.

Stopování se dnes příliš nenosí, a tak pro nás tato událost, i když jsme v ní doufali, byla velmi příjemným překvapením.

Když jsme se s milou mladou slečnou rozloučili, vydali jsme se, bylo asi sedm hodin ráno, směrem k hlavnímu cíli toho dne, k Žižkově studánce. Asi po půl hodině cesty jsme přišli do vsi Pohleď, která nás svým názvem přímo oslovovala, avšak v době našeho příchodu ještě spala. A spal i Michalův statek, místní skanzen o několika obytných a zemědělských staveních. Nemohli jsme jej proto navštívit – Rožnov to sice není, ale jistě stojí za zhlédnutí, soudě aspoň dle jeho zevnějšku.

Jakmile jsme vyšli na kopec nad Pohleď ve směru naší cesty, napadlo mě, jak tato obec ke svému jménu přišla. Zde totiž na vyhlídce zvané Lipnická máte hrad Lipnici a velkou část Posázaví až k Havlíčkově Brodu jako na dlani. Po ránu s těmi přízemními mlhami – jeden by řekl: Panorámata…

K deváté hodině jsme byli po dosažení osady Dobrá Voda (fanoušci synů a dcer Jakuba Skláře si zde přijdou na své, neboť právě ve zdejším „Skelmistrově domě“ Luděk Munzar zářil) již našemu cíli na dosah, neboť po dalších asi pěti stech metrech chůze jsme konečně Žižkovy studánky dosáhli. Proč bylo toto místo pro nás tak lákavé?

Když Jan Žižka tudy v roce 1422 hnal křižáky od Kutné Hory, dle pověsti, žíznivý, napil se z tohoto pramene a prohlásil: „Dobrá voda!“ To je také domnělý důvod pojmenování blízké sklářské osady právě Dobrá voda.

Co by na kvalitu místní vody řekl Žižka dnes, těžko říci, nicméně i my jsme se s ohledem na tradice z místního pramene napili, chvíli si v jeho blízkosti odpočinuli a poté pokračovali dále. Rád bych podotknul, že je sice krásné, že Klub českých turistů nechal v blízkosti pramene zbudovat Žižkův pomník, avšak tento svým vzhledem napovídá, že se o něj již dlouhá léta nikdo nestará. Smutné.

Ve chvíli dosažení studánky jsme začali myslet na druhou část sobotního dne, a to totiž na setkání s kolínskými přáteli. Ti se po své ose tou dobou již vypravovali z Kolína do Lipnice nad Sázavou, kam jsme i my od Žižkovy studánky zamířili.

A opět, podobně jako při hokejových událostech předešlého dne, jsme i v tomto případě došli na místo setkání právě včas. Jen asi deset minut po našem příchodu do Lipnice přijeli i Kolínští. V tuto chvíli jsme se oddali rozmanitým přátelským rozhovorům, nejen o místním čestném občanu, Jaroslavu Haškovi (kterému já osobně z morálního hlediska nemohu přijít na jméno), ale i o různých všedních tématech, a tento družný a veselý rozhovor pak ukončily až pozdní odpolední hodiny, kdy jsme byli nuceni odjet domů.
Jednou větou: Litujte ti, kteří jste nejeli, přišli jste o dost ;-)

Kuba

Rubrika Akce, Kraje, společenské, Vysočina | 2 komentáře