Rekonstrukce objektu s krycím názvem „Signál“ byla zahájena občanským sdružením – Klub vojenské historie Hraničářský pluk 4 na podzim roku 2006. V této době ještě nebylo Ostravsko přehlceno muzei tak, jak je tomu nyní. V okolí bylo započato pouze s opravou MO-S 22 „František“, což ale vedlo jen k uzavření tohoto srubu. Jinak byly okolní objekty zarostlé neprostupnými křovinami. Při výletu po linii jste mohli spatřit sruby ve stavu, v jakém je zanechala válka a pozdější snahy totalitního režimy je znepřístupnit. Mohli jste shlédnout snahy některých lidí obejít tyto zábrany a dostat se do interiéru všemi možnými způsoby. Na mnoha místech byly rozbity cementové zálivky v místech vytržených zvonů a byly vytvořeny díry ve vchodech zalitých betonem. Lidé prostě toužili znát účel a vzhled interiéru těchto mohutných betonových bloků. Od svých rodičů a prarodičů slyšeli bajky o tom, že všechny objekty jsou spojeny tajemnými podzemními tunely, které jsou zatopeny a nalézají se v nich poklady v podobě munice a zbraní Wehrmachtu.
Zpět ale k našemu srubu. Původní stav byl na zdejší poměry velmi špatný. V prostoru vchodu, tj. mezi dvěma silnostěnnými dveřmi, byla odpálena nálož a následná exploze roztrhala druhé dveře. Ty vybouraly 50cm silnou betonovou zeď v tomto prostoru, dále také cihelnou příčku v prostoru schodiště, příčku mezi místností s nádržemi pro vodu a místností s municí, poškodily celý prostor schodiště a zničily příčku místnosti PHM v dolním patře. Aby toho nebylo málo, byla také proražena půl metru silná podlaha oddělující horní (bojové) patro a dolní (týlové) patro. Pokroucené a potrhané výbuchem ležely druhé dveře až do doby těsně před započetím rekonstrukce ve spodním patře. Bohužel je ale někdo zcizil a pravděpodobně odvezl do sběrných surovin. Tímto jsme přišli o unikát, který se jinde na Ostravsku nezachoval.
Na podzim tedy začalo zpřístupňování srubu. S pomocí elektrocentrály zapůjčené z MO-S 5 byl vybourán vchod, který byl zalit betonem v šedesátých letech a také vysekány střílny zbraní od zazdění cihlami. Okolí srubu se částečně pročistilo od náletových dřevin a nezbylo nic jiné než začít s vyklízením interiéru od suti. Zbytků cihelných příček a jiného odpadu se zde nacházelo opravdu hodně, vždyť jen prostor pod schodištěm byl celý zasypán. Tato suť byla vynášená ve kbelících před vchod do srubu, kde se použila k zasypání nepůvodních německých zákopů. Ze stropu Signálu také zmizely zbytky bývalého včelína. K úplnému uzavření všech možných přístupových otvorů do interiéru bylo také zapotřebí obnovit zálivku v šachtě po vytržené kopuli, která byla zničena.
Vzhledem k tomu, že byla rekonstrukce započata až těsně před zimou, moc se toho v tomto roce nepodařilo udělat. To však dávalo motivaci k pokračování prací v roce příštím.
Autor: Jiří Menšík
Frajeři…:-)
Už se těším na pokračování !!:)