Rozhovor s Evou Veselou: „Je důležité hlásit se k vlastenectví otevřeně a veřejně“

eva_veselaSvornost Vám přináší rozhovor s paní Mgr. Bc. Evou Veselou, bývalou členku zastupitelstva a místostarostkou města Písku, která je v současnosti volebním lídrem a  předsedkyní Jihočeského krajského sdružení Strany Svobodných Občanů. Žena s vysokým pracovním nasazením, která nepatří mezi ty, co to hned vzdávají. Říká: „V politice je to jako ve sportu – jednou vyhraješ a někdy také prohraješ, ale co tě nezabije, to tě posílí!“ Mimo jiné vede bohatý občanský život, je členkou Sokola, Junáka a dodnes aktivně působí v Českém svazu házené.

Svornost: Považujete se za vlastenku? Jak vypadá vlastenectví ve Vašem životě?

Eva Veselá: Vlastenka jsem. Řídím se zásadou, ke které mne vedli rodiče: Před nikým se neponižovat, nad nikoho se nepovyšovat. Jsem ráda, že jsem Češka. Jako vlastence jsem vychovala i své čtyři děti. Za důležité považuji hlásit se k vlastenectví otevřeně a veřejně.

Svornost: Má vlastenectví vychovávat anebo už nemá moderní společnosti co nabídnout?

Eva Veselá: Má co nabídnout a vychovávat má také. Člověk si má určovat své priority, ale nejdřív se učí. Pokud se naučí, ví a cítí, dokáže v tomto smyslu i vychovávat. V dnešní až nesrozumitelné době plné zvratů a náhlých kontrastů může vlastenectví pomáhat lidem uvědomit si své kořeny, orientovat se a nacházet cestu.

Svornost: První republika se vyznačovala vysokou mírou občanské angažovanosti svých občanů v různých vlasteneckých a sportovních spolcích. Co je podle Vás důvodem, že dnes podobné spolky neexistují anebo nemají takovou podporu?

Eva Veselá: Neseme důsledky stavu, ve kterém občanský osobní názor, statečnost i iniciativa byly považovány za nežádoucí. Současnou situaci vnímám jako stále ještě přechodnou. Kvalitní občanská iniciativa sice existuje, ale měla by být mnohem výraznější a schopnější se prosazovat. Celospolečenským trendem je posilování individualismu, což je zde zčásti kontraproduktivní, zejména v době společenských turbulencí. A nedodržování základních pravidel odrazuje od spolkové činnosti plošně a pak vítězí rezignace.

Svornost: Víme, že jste mimo jiné členkou Sokola a Junáka, myslíte, že tyto organizace stále ještě vychovávají k vlastenectví, tak jako za časů 1. republiky?

Eva Veselá: Zčásti ano.

Svornost: Znáte činnost našeho sdružení? Co si o něm myslíte, jak byste ho hodnotila?

Eva Veselá: Činnost znám. Jsem ráda, že existuje jako projev vůle lidí se spojovat, poznávat historii a působit mezigeneračně s vědomím nutnosti kontinuity. Svornost hodnotím kladně.

Svornost: Účastnila, nebo se pravidelně účastníte nějakých vlasteneckých akcí?

Eva Veselá: Ano, formou demonstrací, pochodů a podobně. Na internetu se účastním diskusí, vyjadřuji podporu názorům a platformám, se kterými souhlasím, snažím se působit propagačně, šířit, propojovat a podobně.

Svornost: Máte nějaký vzor v historii českého národa? (proč)

Eva Veselá: Osobně stavím přímou osobní znalost nad zprostředkovanou, proto upřednostňuji současnost. Zjednodušeně řečeno je pro mne vzorem český národ jako celek, protože pokud tak malý národ dokázal uhájit svoji svébytnost v prostoru mezi Německem a Ruskem, mám velmi kvalitní vzor.

Svornost: Co v dnešní době chybí mladé generaci? Pochválila byste ji za něco?

Eva Veselá: Mladé generaci – kromě toho samého, co chybí každé mladé generaci – dnes chybí řada věcí. Například příliš často možnost vyrůst v úplné rodině, vědomí trvale platných, srozumitelných a spravedlivě vynucovaných pravidel, vědomí zodpovědnosti za své konání. Tato generace je sebevědomá, byť někdy přehnaně. Je zcestovalejší, proto – v souvislosti s dostatkem dostupných informací – i vzdělanější, informovanější a zkušenější. Vnímám u ní výrazný posun k větší nezávislosti, soběstačnosti a vynalézavosti. Problematické je zaměňování svobody jednotlivce s nutností ctít a hájit zákon.

Svornost: Naše společnost žije již 21 let v demokracii. Myslíte si, zde máme skutečnou svobodu a právní stát?

Eva Veselá: Svobodu máme. Pokud však není bráněna, je skrytě nebo zcela zjevně oklešťována. Máme všechny podmínky ji uhájit, k tomu je však nutná občanská statečnost. Právní stát máme, vymahatelnost práva je tristní.

Svornost: Jste političkou, myslíte si, že současní politici (i na regionální úrovni) mají dost národní hrdosti? Myslíte, že dělají dost pro posilování naší národní identity?

Eva Veselá: Myslím, že takoví lidé jsou vzácní a spíše výjimeční. A ti dělají, ostatní minimálně. Národní hrdost je dnes zčásti zaměněna za identifikaci s vítězným sportovním týmem a v době evropské kolektivizace spíše není považovaná za žádoucí. Vítězí myšlenky spojené se ztrátou, deformací či potlačením pocitu příslušnosti ke konkrétnímu národu. Ti, kteří hovoří jinak, jsou považováni až za extrémisty i vzhledem k majoritním politickým tendencím národní hrdost nepodporovat.

Svornost: Neobáváte se, že za několik desítek let našemu národu nezůstanou žádní hrdinové, kteří by bránili svobodu a nezávislost naší vlasti, a náš národ se opět dostane do područí nějaké totalitní vlády?

Eva Veselá: Hrozbu totalitní vlády nelze podcenit nikdy. Z předchozích mých odpovědí lze vysledovat, že dle mého názoru jsou dnes lidé, kteří za své dnešní činy mohou být v budoucnosti považováni za hrdiny. Ale obávám se nástupu totality nenápadné, proto nevyvolávající odpor a vytvářející málo hrdinů.

Svornost: Co si myslíte o strašáku naší civilizace – islámu? Je to opravdová hrozba anebo se toto téma jen přeceňuje?

Eva Veselá: Jsem toho názoru, že člověk jako tvor sociální těží ze vzájemné spolupráce. Strašák islámské civilizace vnímám jako uměle vykonstruovaný, zneužívaný a vcelku snadno řešitelný. Problém existuje, ale otázka zní, zda existuje majoritní vůle ho odstraňovat.

Svornost: Jak vnímáte postavení ČR v rámci Evropské unie?

Eva Veselá: Jako problematické. V EU neplatí proklamovaná rovnocennost, systém má řadu zásadních defektů. Ty jsou stále zjevnější a jejich konkrétní negativní dopady jsou jasně viditelné i u nás. Jsem ráda, že ČR má vlastní měnu. Myslím, že vztah občanů ČR k EU je silně zkreslen jejich nedostatečnou informovaností. Jsem pro vystoupení z pseudosystému, který vnímám nyní více jako mocenské násilí.

Děkujeme paní předsedkyni za rozhovor a přejeme jí hodně úspěchů v osobním i profesním životě. Za Svornost rozhovor připravil Aleš Procházka.

E.V. podporuje mladé sportovce (E.ON Junior Cup)Eva Veselá na republikovém sněmu Strany svodných občanů, 2010Den válečných veteránů, 11. 11. 2010Eva Veselá s veterány, Den válečných veteránů 2010

Rubrika Blog, rozhovory | Zanechat komentář

FC Viktoria Plzeň v Lize mistrů

plzen-kodan_66V současnosti jen asi málokdo ze sportovní veřejnosti a možná i té nesportovní, nezaregistroval úspěchy fotbalistů Viktorie Plzeň na domácím i mezinárodním poli. Viktoriáni předvádějí hezký ofenzivní fotbal a loňský titul pro mistra ligy byl výborný dárek pro všechny fanoušky k 100. výročí klubu. A že těch fanoušku má teď Plzeň opravdu hodně, člověk si možná občas povzdechne kde byli, když jsme se plácali v druhé lize, postupovali a zase padali do nižší soutěže. Nevadí, jsem rád, že se klub zvednul a nevadí mi ani současná velká popularita na celorepublikové úrovni, své nese i výborná reprezentace celé naší země.

Úspěch zajistil Plzni účast v Lize mistrů, něco co před 10 lety  nenapadlo ani největšího optimistu. Urovnání majetkových poměrů, stabilizace kádru, dobré sportovní zázemí a výborná volba trenéra ukázala, že i tým bez hvězd může předvádět atraktivní a efektivní fotbal.

Jako vlastenci a samozřejmě i pořádní lokální patrioti nemohou členové západočeské Svornosti nepodporovat svůj fotbalový klub. Určitě není na místě referovat s každého zápasu, ale přeci jen utkání Viktorie Plzeň s FC Kodaň patří mezi výjimečné. Díky rekonstrukci tradičního stánku ve Štruncových sadech bylo nutné na „domácí“ zápas vyrazit až do Prahy, do Edenu. Přestože má Eden 4x větší kapacitu než přístupná část Štruncových sadů, bylo vyprodáno. Obrovský zájem vedl k tomu, že druhý den již nebylo možno sehnat více než různě rozházené lístky. Všichni my i naši kamarádi jsme tak byli rozeseti po celém stadionu, někteří s námi v sektoru 123, jiní v sektoru vlevo, jiní ob sektor vpravo a někteří na severní tribuně, a další jako sekurita v rozlišováku.

plzen-kodan_57plzen-kodan_60plzen-kodan_62plzen-kodan_67

Popisovat jednotlivé situace na hřišti není třeba, Plzeň předváděla to své, co od ní poslední rok vídáme běžně. Sice si Viktoriáni dovolili s ohledem na vysokou výhru ze hřiště soupeře docela laxní přístup, nakonec však vyhráli i když stačila i prohra 0:2, a pomohli tak svou spanilou jízdou kvalifikací k výraznému vylepšení národního koeficientu, přeci jen 6 zápasů a 6 výher je vynikající výsledek.

Přestože jsme byli rozházeni po celém Edenu, vůbec to nevadilo, úžasná atmosféra, až euforie, spousty známých, člověk se tak cítil i v Praze jako doma, aby taky ne, když do Prahy přijelo podle oficiálních údajů z Plzně přes 12 tis. fanoušků, což je naprosto unikátní. Byla cítit i podpora od fanoušků jiných klubů – Baníku, Bohemians, Slavie, Sparty i dalších… každý chápal, že na této úrovni už jde prakticky o národní reprezentaci.

Fotbal se stal skutečným svátkem, zejména poté co nám los do základní skupiny přiřadil světovou špičku v podobě FC Barcelona a AC Milán. Myslím, že ještě dlouho na tyto chvíle budeme všichni vzpomínat a snad nejsou jen labutí písní naší Viktorie a celého českého fotbalu.

 

Rubrika Akce, hl.m.Praha, Kraje, Plzeňský, sportovní | Zanechat komentář

Na kole okolo Ostravy – do Hukvald

cyklista-RobinV pozdějších ranních, nedělních hodinách jsem vyjel na kole. Směr Josefovice (asi 20km od centra Ostravy)! Slunce se odráželo o vyhřátý asfalt a za zády pomalu utíkal a zmenšoval se panoramatický pohled na druhé největší město naší republiky. Za mnou, zpoza kopců, vykukovaly místo barokních věží desítky ostravských komínů a před mnou nebylo nic jiného, než příroda. Zbýval asi tak kilometr a mohl jsem být na místě srazu, v Josefovicích.
Ovšem na místo jsem nedojel! Ale došel. A to s píchlou, přední duší. Ale i tak jsme se sešli. Po dlouhé bitvě a výměně přední duše, bez montpák, které byly nahrazeny vidličkou a lžící, jsme mohli vyjet směr Hukvaldy!
Po krátké době jsme vyjeli definitivně z Ostravy. Nudný, neviditelný, vzduch nás doprovázel kolem nádherných jistebnických rybníků a kolem kukuřičných polí. Brzy, asi tak po 30 kilometrech jsme dojeli k první značce, která nám ukazovala, že Hukvaldy jsou již, jen 4 km. S úsměvem na rtech a s potem všude jsme šlápli do pedálů. Po čtyřech kilometrech kdy jsme spařili další směrovku, tentokrát Hukvaldy „9 km“, pot zůstal, úsměv však už ne. Zakempili jsme proto v první hospůdce. A právě zde jsme přišli do styku s prvními náznaky Hukvaldského okolí, konkrétně s Hukvaldským Pivem. Dobře víme, že alkohol na cesty nepatří, proto jsme řádně poseděli!
Po krátké pauze jsme vyjeli dále. Cestou jsme se ještě zastavili podívat na mohylu druhé světové války. Byli jsme až zaskočeni, co si všechno vandalové dovolí. Strhané písmenka a čísla z nápisů na památníku byl jen slabým odvarem, když jsme spatřili posprejované boční strany mohyly.
Nyní jsme zase vyjeli. Tentokrát nás čekal Hukvaldský kopec. Po zdolání tohoto úseku jsem si mohl říci, že jsem stejně dobrý, jako ty pětileté děti, které nás cestou do kopce doprovázeli. Říkal jsem si, že jsou zřejmě všichni zvědaví na lišku Bystroušku, která střeží okolní lesy. Tentokrát byl na řadě omyl. Děti nahoře odbočily a navštívily Bistro a k lišce jsme tedy jeli už bez doprovodu.
Liška Bystrouška sedící na kameni se zlatým ocasem, tam na nás čekala, jako by byla z kamene. Teď nás čekala ještě cesta zpátky. Vzali jsme to trochu oklikou, a nakoukli jsme ještě i na další místa. Nakonec jsme ujeli 120 km a snad si to i zopakujeme.
Autor: Petr Langer


Měli jsme mít sraz v 10:00 v Josefovicích. Jenže co se nestalo. Nedopíšu ani smsku, kterou jsem chtěl  Petrovi odeslat se zněním „Kaj si? Nemam te vytahnou ze skarpy?…“ A už mi volá: „Ahoj. Hej, píchl jsem.“ Já na to, se smíchem: „To jsem od tebe čekal, ale ne tak brzo. Kde jsi?“ Petr: „Někde na prajské(sakra co to bylo za dědinu cca 60km ode mě), pojď mi pomoc.„ S podivem a otevřenou hubou mu nesrozumitelně odpovím. „Nerob si srandu.“ On na to, nedělám je to fakt.“ Po chvíli se dovím, že je vlastně někde u Klimkovic, které jsou ode mě vzdálené jen 3kyláky. Splést se může ve vypjaté situaci každý. Vyjíždím a hledám Petra. Pro jistotu se koukám i do příkopů. Co kdyby náhodou.  Naštěstí ho najdu na autobusové zástavce, kde se snaží vyměnit píchlou duší. Šlo už na první pohled vidět, že nesundává gumu poprvé, ale i tak byl rafek čerstvé poznamenám násilným sundáváním (ale neptejte se mě proč:D). Teď jsme byli na to dva a práce nám šla zdařile od ruky. A mohli jsme vyjet k našemu cíli.
Jeli jsme po dobře značené cyklostezce. Míjeli jsme pole vesnice, města, louky i pole. Terén nebyl ani moc kopcovitý ani extrémně namáhavý. Jelikož jsme věděli, že v Hukvaldách nás čeká vysoký kopec tak jsme se zajeli posilnit místním Hukvaldským kvasnicovým pivem, abychom snadno překonali předhůří Beskyd a nejzápadnější částí Karpat. Po načerpáni sil jsme vyjeli, až k lišce Bystroušce (které jsme měli podle kolemjdoucích šahat na ocas, jenže …), kde jsme se vyfotili a jeli nazpět. Z rodného kraje Leoše Janáčka nás čekala zpáteční cesta. Protože nám vyhládlo tak jsme se rozhodli, že zajedeme do hospůdky do Skotnic, kde jsem se dosyta najedli a mohli jet spokojeně domů.
Dorazili jsme na místo našeho srazu teda spíše nešťastné nehody. Kde se mi Péťa svěřil, že mu nejde tachometr. Zamyslel jsem se a ukázal mu na magnet mezi špicemi, jenž byl obrácený opačně. Tímto byla závada odhalená a nás po průměrně 80km trase čekala cesta domů.
Přijeli jsme živí a zdraví se vzpomínkou na drobné bolesti z kola a na kraj L. Janáčka, jež se o svém kraji asi rok před smrtí vyjádřil slovy:
„Kraj krásný, lid tichý, nářečí měkké, jak by máslo krájel.“
Autor: Robin Štefaňák

Rubrika Akce, Moravskoslezský, sportovní | Zanechat komentář

Pietní akt a koncert, Brno

koncert_28.9.2011_Brno_a


koncert_28.9.2011_Brno_b


Rubrika kalendárium | Zanechat komentář

Slezské dny 2011

slezske-dny-2011

Rubrika kalendárium | Zanechat komentář

Koncert ke dni české státnosti, Valtice

koncert_valtice_28.9.2011

Rubrika kalendárium | Zanechat komentář

Výlet po pevnostech Jindřichohradecka – 20. srpna 2011

VýletníciPolovina prázdnin je za námi, proto jsme se rozhodli, že si krásné letní dny zpestříme nějakým hezkým výletem. Jako ideální nápad se nám zdálo navštívit muzeum čs. opevnění Klášter II a areál ve Slavonicích. Slovo dalo slovo a v sobotu 20. srpna jsme vyrazili vstříc „betonové hranici“ na Jindřichohradecku.

V dopoledních hodinách jsme s předstihem vyrazili z Písku a Českých Budějovic na místo plánovaného srazu v Nové Bystřici. Přesnost je výsadou králů, proto jsme ostatně do Nové Bystřice dorazili akorát. Po krátkém bloudění, kvůli slabšímu značení, a vlastně i náhodou, jsme konečně nalezli náš první cíl muzeum Klášter II. Objektů v rámci naučné stezky tam bylo nespočet, každý po 50 metrech od předchozího, tak aby se navzájem mohli krýt střelbou. Jeden řopík byl otevřen veřejnosti a plně vybaven, uvnitř jsme dostali stručný výklad. Další objekty byly jen natřeny či vůbec neupravovány. Zajímavostí muzea byly i dochované základy chaty, určené pro strážné oddíly a osádky lehkého opevnění, která poskytovala zázemí pro 40 vojáků. Takové stavby částečně řešili problémy spojené se značnou vzdáleností tehdejších vojenských ubytoven od samotné linie opevnění. Kromě osobní výzbroje a výstroje osádky se v těchto chatách skladovalo i vybavení pro objekty, které měly být obsazovány až v případě poplachu, záložní součástky, konzervační materiál, munici, signální rakety, zdravotnický materiál, záložní dávky proviantu, kuchyňské náčiní pro přípravu stravy a spoustu dalšího potřebného materiálu.

Druhým cílem naší cesty pak byl pevnostní areál ve Slavonicích. Tentokrát jsme díky perfektně značené cestě nebloudili. Jen co jsme vystoupili z auta, těšil nás pohled na první objekt, kterým byl řopík vz. 37, typ A-140. Zajímavostí bylo, že se dosud dochovala část původního dřevěného bednění, které sloužilo jako forma při tuhnutí betonu, a stavební výkop 1m pod úrovní terénu. Další objekty následovaly v blízkém lese. Po zaplacení vstupného a zakoupení upomínkových předmětů jsme již trpělivě čekali na uvolnění objektu předchozí skupinou. V prvním objektu byla umístěna expozice věnována poválečným létům, kdy část opevnění byla v letech1949-53 reaktivována. Průvodce nás seznámil s obdobím, kdy se komunistický režim obával  útoku „západních imperialistů“ a pro zastavení očekávané invaze hodlal využít i předválečná opevnění. Zajímavost, která mi ještě uvízla v paměti, bylo, že vojáci té doby používali veškeré dostupné uniformy, od převlečníků wehrmachtu po kombinace ukořistěných uniforem různé provenience, pouze uniforma SS nebyla pro odpor našich vojáků nikdy  použita.

Druhý řopík byl kompletně uveden do reálného stavu z mobilizačního týdne na konci září roku 1938. Takže nechybělo kompletní vyzbrojení a výstroj osádky objektu. Pro malé i velké zájemce tu dokonce byla možnost vystřelit si z pušky vz. 24 ráže 7, 92 mm, ale bohužel jen slepými náboji. :-)

Po prohlédnutí linie celého opevnění, kde bych ještě zmínil zajímavý jednostranný objekt, vybudovaný pouze s jednou boční střílnou, jsme se pomalu vraceli zpět. Pro umocnění dojmu byla na prohlídkové trase umístěna i dvouřadá protipěchotní překážka z ostnatého drátu, postavená na stabilních železných kolících tzv. prasečích ocáskách i dobová improvizace na dřevěných kůlech, která byla běžné pro úseky v lesích. Nechyběly ani další překážky, např. řada železných protitankových rozsocháčů tzv. českých ježků, které byli československým patentem a za druhé světové války se rozšířili prakticky po celém světě.

Tato prohlídka naši vlastivědnou akci prakticky zakončila a my se těšíme (snad příští rok) na shledanou.

Aleš Procházka



 

Rubrika Akce, Jihočeský, Kraje, společenské | Zanechat komentář