V současnosti jen asi málokdo ze sportovní veřejnosti a možná i té nesportovní, nezaregistroval úspěchy fotbalistů Viktorie Plzeň na domácím i mezinárodním poli. Viktoriáni předvádějí hezký ofenzivní fotbal a loňský titul pro mistra ligy byl výborný dárek pro všechny fanoušky k 100. výročí klubu. A že těch fanoušku má teď Plzeň opravdu hodně, člověk si možná občas povzdechne kde byli, když jsme se plácali v druhé lize, postupovali a zase padali do nižší soutěže. Nevadí, jsem rád, že se klub zvednul a nevadí mi ani současná velká popularita na celorepublikové úrovni, své nese i výborná reprezentace celé naší země.
Úspěch zajistil Plzni účast v Lize mistrů, něco co před 10 lety nenapadlo ani největšího optimistu. Urovnání majetkových poměrů, stabilizace kádru, dobré sportovní zázemí a výborná volba trenéra ukázala, že i tým bez hvězd může předvádět atraktivní a efektivní fotbal.
Jako vlastenci a samozřejmě i pořádní lokální patrioti nemohou členové západočeské Svornosti nepodporovat svůj fotbalový klub. Určitě není na místě referovat s každého zápasu, ale přeci jen utkání Viktorie Plzeň s FC Kodaň patří mezi výjimečné. Díky rekonstrukci tradičního stánku ve Štruncových sadech bylo nutné na „domácí“ zápas vyrazit až do Prahy, do Edenu. Přestože má Eden 4x větší kapacitu než přístupná část Štruncových sadů, bylo vyprodáno. Obrovský zájem vedl k tomu, že druhý den již nebylo možno sehnat více než různě rozházené lístky. Všichni my i naši kamarádi jsme tak byli rozeseti po celém stadionu, někteří s námi v sektoru 123, jiní v sektoru vlevo, jiní ob sektor vpravo a někteří na severní tribuně, a další jako sekurita v rozlišováku.
Popisovat jednotlivé situace na hřišti není třeba, Plzeň předváděla to své, co od ní poslední rok vídáme běžně. Sice si Viktoriáni dovolili s ohledem na vysokou výhru ze hřiště soupeře docela laxní přístup, nakonec však vyhráli i když stačila i prohra 0:2, a pomohli tak svou spanilou jízdou kvalifikací k výraznému vylepšení národního koeficientu, přeci jen 6 zápasů a 6 výher je vynikající výsledek.
Přestože jsme byli rozházeni po celém Edenu, vůbec to nevadilo, úžasná atmosféra, až euforie, spousty známých, člověk se tak cítil i v Praze jako doma, aby taky ne, když do Prahy přijelo podle oficiálních údajů z Plzně přes 12 tis. fanoušků, což je naprosto unikátní. Byla cítit i podpora od fanoušků jiných klubů – Baníku, Bohemians, Slavie, Sparty i dalších… každý chápal, že na této úrovni už jde prakticky o národní reprezentaci.
Fotbal se stal skutečným svátkem, zejména poté co nám los do základní skupiny přiřadil světovou špičku v podobě FC Barcelona a AC Milán. Myslím, že ještě dlouho na tyto chvíle budeme všichni vzpomínat a snad nejsou jen labutí písní naší Viktorie a celého českého fotbalu.
