Bitva o Kyjev (3.–6. listopadu 1943) se uskutečnila v rámci mohutné ofenzívy sovětských vojsk, zvané bitva o Dněpr. Při osvobození Kyjeva od německých okupantů hrála velkou úlohu 1. československá samostatná brigáda v SSSR.

Přípravy
Po překročení Dněpru Rudou armádou bylo vytvořeno několik předmostí. Sovětská strana se pokoušela zaútočit na Kyjev od burkinského předmostí, ležícího asi 100 km jižně, avšak neúspěšně. Proto se rozhodla o lest. Sověti na předmostí umístili dřevěné makety tanků, děla vedla rušivou palbu, měnila stanoviště, vysílalo se z více radiostanic a vytvářel se tak dojem příprav na útok. Jednotky určené k útoku na Kyjev se v utajení přesunuly na předmostí u vesnice Ljutěž, odkud byl veden nečekaný útok. Československá brigáda se na ljutěžské předmostí přepravila v noci z 22. na 23. října, kde měla posílit obranu 38. armády a podílet se na pomocném útoku na Kyjev. Poté však došlo k radikální změně sovětského útočného plánu, a tak se českoslovenští vojáci dostali do směru hlavního úderu. Původní termín útoku 1. listopad se nepodařilo dodržet, sovětské hlavní velení trvalo na osvobození Kyjeva do 7. listopadu, což bylo výročním datem největšího sovětského svátku – VŘSR.

Bitva
Dělostřelecká příprava k sovětskému útoku byla zahájena 3. listopadu v 8 hodin a trvala spolu s leteckými nálety na přední okraj německé obrany 40 minut. K prolomení nepřátelské obrany byla poprvé soustředěna mohutná dělostřelecká síla – přes 350 děl na jeden kilometr fronty. První pásmo německé obrany přestalo prakticky existovat, avšak Němcům se podařilo jednotky stáhnou do pásma druhého. Rudá armáda postoupila první den o 10 kilometrů, další útok pokračoval 4. listopadu, kdy dokázali Sověti vytvořit v místech úderů až desetinásobnou převahu a jejich vojska tak bez obtíží prolomila německou obranu. V tomto okamžiku německé vedení rezignovalo na obranu Kyjeva a jeho hlavním úkolem bylo stažení bojeschopných jednotek pod krytím zadních sledů, zadržujících v připravených opevněních útoky sovětských vojsk. Nasazením sovětských tanků generála Rybalka a jejich průlom západně od města večer 4. listopadu rozhodl o osvobození Kyjeva. Československá brigáda stála doposud v záloze, bitvy se účastnili zatím pouze dělostřelci. Ráno 5. listopadu však dostala úkol, kterým bylo dobytí kyjevského předměstí Priorka. Koordinovaný útok brigády se zkomplikoval ve 14 hodin, kdy v důsledku opožďování sovětského souseda si byl nucen 2. prapor krýt své levé křídlo sám. V tomto okamžiku přešlo velení na střední důstojnické kádry, ovládající útok na ohniskovou obranu nepřítele. Československé tanky s výsadkem obcházely jednotlivé opěrné body, které pak likvidovali pěšáci za pomoci dělostřelců. V 16 hodin dobyli Buršíkovi vojáci továrnu Bolševik a pronikli na okraj Kyjeva. V té době pronikla rota Tesaříkových lehkých tanků do týla Němců, kteří drželi pevnůstky před 2. praporem a umožnila tak jejich postup. O hodinu později se podařilo klešťovým úderem dobýt filmové ateliéry, čímž byl v 17.45 hodin splněn denní úkol brigády. Další útok měl dle plánu pokračovat až druhý den v 6 hodin ráno, ovšem generál Jan Kratochvíl, který postupoval v řadách útočící brigády, vydal rozkaz k dalšímu útoku. Odehrávaly se noční boje, při nichž českoslovenští vojáci jako první dosáhli centra Kyjeva. Nad ukrajinskou metropolí zavlála československá vlajka. 6. listopadu ve 4 hodiny ráno byl Kyjev osvobozen.

Dohra
Českoslovenští vojáci se při bitvě o Kyjev ukázali v tom nejlepším světle. Nejenže dokázali pružně reagovat na vzniklou situaci, ale prokázali též vynikající výcvik a dobrou úroveň vedení boje. Podle plánu měly obsadit centrum Kyjeva tanky sovětského generálporučíka Kravčenka, ovšem Čechoslováci byli rychlejší a lepší. Po této bitvě byli vyznamenáni nejvyšším sovětským vyznamenáním – Hrdina Sovětského svazu – poručík Josef Buršík a podporučíci Antonín Sochor a Richard Tesařík.

Zdroj: Wikipedie

Budoucí primátor a ministr PhDr. Petr ZENKL Vyrůstal (s 10 sourozenci) v rodině  českého vlastence-krejčího a  obchodníka se střižním zbožím. Jako nadaný žák s úspěchem vystudoval táborské osmileté reálné gymnázium  a filozofickou fakultu UK v Praze a již v roce 1907  byl  jedním z nejmladších doktorů filozofie (PhDr.). Nastoupil jedenáctiletou  pedagogickou dráhu jako profesor češtiny:  v Praze na Obchodní akademii a na ČVUT,  krátce na České akademii hospodářské v Táboře a potom na Obchodní akademii v Karlíně. Mladý Zenkl se seznámil  s profesorem T.G.Masarykem a programem Strany národně sociální a byl činný v kulturní a vzdělávací – osvětové činnosti. Např. inicioval  (1914) založení „Výboru pro oslavy Husovy“ a jako jeho předseda dokázal i přes válečný čas  uspořádat všenárodní oslavy k 500. výročí upálení Mistra J.Husa – manifestaci 4. 7. 1915 v pražském Obecním domě.  Jako člen i předseda oddělení v Osvětovém svazu organizoval přednášky a vznik lidových knihoven, bojoval proti literárnímu braku, Vilímkovo nakladatelství vydalo pod jeho redakcí 112 svazků oblíbené četby.
Brzy se začal Zenkl zajímat v Karlíně, kde bydlel, o komunální politiku; založil nestranický „Klub občanů karlínských“, stal se  členem  zastupitelstva a v letech 1919-21  starostou¸ v r.1922 byl samostatný Karlín připojen k Velké Praze (a vznikla funkce primátora-a stal se jím dosavadní starosta Prahy JUDr.K.Baxa).   Dr.Zenkl také pracoval  na ministerstvu sociální péče na přípravě návrhů pro sociální zákonodárství nové republiky – ČSR a r.1923 byl zvolen předsedou Ústředního sociálního sboru hlavního města Prahy (v r.1927 zde  nastoupila JUDr. Milada Horáková jako mladá právnička). Zenklovou zásluhou se dostalo  podpory výstavbě ústavů pro výzkum chorob (např. plicního sanatoria Vyšné Hágy ve Vysokých Tatrách, tehdy jedno z největších a nejmodernějších. ve střední Evropě); stál u zrodu  jeslí, opatroven, mateřských školek, čítáren a koupališť; vybudování Ústředních ústavů sociální péče – známý komplex „Masarykovy domovy“, inicioval program nouzových prací pro nezaměstnané a vyvolal v život ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách za součinnosti Československého červeného kříže.

Poprvé v primátorském křesle… ale  i  v Buchenwaldu…
Po skoro čtvrt století práce na karlínské a pražské radnici i ředitelování Ústřední sociální pojišťovny  byl v dubnu 1937 dr.Petr Zenkl (jako člen městské rady)  povolán do funkce  primátora Prahy, kde vystřídal dr.Baxu.  Během nedlouhé doby ho však čekalo i nemálo složitých a smutných úkolů (např. vést delegaci města Prahy na pohřbu prezidenta Masaryka, řešit problémy po Mnichovské dohodě (1938) i  vynucené rozpuštění městského zastupitelstva  i zrušení funkce primátora.v  únoru 1939.  Zenklovo primátorování bylo na dlouhá léta přerušeno…
Již v září 1938 prezident ČSR dr.Ed.Beneš jmenoval dr.Zenkla  ministrem bez portfeje, pak  ministrem sociální péče, zdravotnictví a tělesné výchovy. V den vypuknutí II. sv. války – 1.9.1939  německé gestapo Zenkla  zatklo a byl  transportován do koncentračního tábora Dachau, a odtud  do tábora Buchenwald. Po pěti a půl letech těžkého života vězně, těsně na  konci války (zač.dubna 1945) byl německým velitelem tábora vybrán Zenkl, jako jediný Čech, do skupiny 46 vězňů určených k varovné popravě před plánovaným povstáním vězňů. Vnitřní vězeňská správa tábora (kterou zde převážně ovládali komunisté) a  spoluvězni je však nechtěli  vydat a  ukryli je.  Na „přímluvu“ čs. komunistů vedení správy  odmítlo poskytnout Zenklovi pomoc (podle některých pramenů prý proto, že situaci brali jako možná poslední příležitost, jak se skalního demokrata-politika Zenkla zbavit). Pomoc našel jednašedesátiletý Zenkl u skupiny vězňů, kterým on dříve pomáhal a choval se k nim laskavě a skrýval se jak v „tyfovém baráku“, tak pod podlahou a  střídavě v kanalizační rouře a v psí boudě…   Po  osvobození Buchenwaldu americkou armádou (11.4.) chtěl Zenkl odjet s francouzskými spoluvězni  do Strasburgu, ale  to opět  komunisté přímým zásahem zmařili. Nakonec unikl  tajně  k americkému vojenskému stanovišti a pak přes  Frankfurt a  Paříž odletěl do Londýna. Zde mimo jiné usiloval o to, aby československé zahraniční oddíly byly co nejrychleji poslány ze západní fronty domů a také žádal, aby americká armáda od Plzně spěchala do Prahy.

Návrat  do křesla i  nástup do vlády…
V Praze byl 5. května 1945 dosazen na opuštěný primátorský stolec komunista V.Vacek. Zenklovi – po jeho návratu do vlasti – byla v srpnu 1945 přiznána zpět primátorská funkce.
Po parlamentních volbách v květnu 1946 opustil funkci primátora, a jako předseda druhé nejsilnější strany (Čs. strana národně socialistická – ČSNS) se stal místopředsedou československé vlády  a poslancem Národního shromáždění ČSR.
Stál v čele formující se protikomunistické fronty. V nelehkém politickém boji  došlo i  k pokusu o atentát na něho a dva  ministry (Drtinu a Masaryka).  V září 1947  na jejich pracoviště poštou doručené balíčky obsahovaly kamuflované krabičky s výbušninami. Bdělostí podřízených nedošlo k výbuchům a vyšetřování potvrdilo, že šlo o akci komunistů. Soud se zadrženými strůjci měl proběhnout v březnu 1948, ale po únorové změně politické moci byli propuštěni. Ve složité vnitropolitické situaci podal Zenkl  s dalšími  demokratickými ministry 20.2.1948 demisi na protest proti  nedemokratickým praktikám a neústavním krokům (zejm.ministra vnitra Noska ), kterou prezident Beneš přijal a  vzniklou vládní krizi  vzápětí ukončil   připravený  převrat  25.února 1948.

Odchod z vlasti…
Politik Petr Zenkl byl pod nepřetržitým dozorem státní bezpečnosti (StB), přesto se mu ale za pomoci přátel podařilo i s manželkou v létě 1948 odjet. Zavřeni v kufrech aut přejeli do Německa a pak z Londýna odjeli do Ameriky. Zde vznikla  25. 2.1949 Rada svobodného Československa a v ní Zenkl jako předseda působil do roku 1974.
V zahraničí byl uznáván a mimo jiné zde i přednášel a vydal několik knižních publikací; z jeho popudu vzpomněly světové univerzity a světový tisk 100. výročí narození T.G. Masaryka, Rada např. organizovala intervenční a informační akce u vlád a světových organizací proti politickému procesu s M.Horákovou a za její osvobození a mnoho dalších akcí. (Foto z roku 1954 – v USA)
Český politik, od 30.9.1946 držitel  diplomu čestného občanství Prahy,  nositel Řádu T.G.Masaryka za zásluhy o obnovu svobody a demokracie (28.října 1991 in memoriam) – PhDr.Petr Zenkl -   zemřel 3. listopadu roku 1975 v Raleigh v Severní Karolině v USA ve věku 91 let. Jako jiných významných osobností naší vlasti jsou i jeho ostatky nyní uloženy na Vyšehradském hřbitově  Praze.

Zdroj: Rudolf Kukačka, http://bigbloger.lidovky.cz/