Poslední den krize. Dopoledne se konala schůze, na které měl být definitivně ustanoven Ústřední akční výbor Národní fronty a jeho předsednictvo. V Ústředním akčním výboru zasedli jak komunisté, tak představitelé sociální demokracie, osobnosti veřejného a hospodářského života, členové Ústřední rady odborů a zástupci 21 celostátních korporací. Komunisté přisuzovali Ústřednímu akčnímu výboru významnou roli. Prakticky mělo jít o vybudování orgánu představujícího novou Národní frontu s cílem účastnit se vytváření politiky státu.
V čele stanul komunista A. Zápotockým, generálním tajemníkem se stal A. Čepička, místopředsedy R. Slánský (oba KSČ), Z. Fierlinger (sociální demokracie), A. Neuman (národně socialistická strana) a J. Plojhar (lidová strana).
V jedenáct hodin K. Gottwald, V. Nosek a A. Zápotocký předložili prezidentu Benešovi návrh na novou vládu. Během krize došlo na Hrad 5327 rezolucí podporujících komunistické řešení krize a jen 150 se stavělo proti němu. Na prezidentovo rozhodnutí čekalo na 250 tisíc účastníků komunistické manifestace v Praze, kteří byli připraveni se v případě potřeby přesunout na Hradčany a další statisíce v jiných městech republiky. V 16.30 hodin prezident Gottwaldův návrh nové vlády podepsal.
Jako hlavní důvody uvedl obavu z chaosu a nesmyslnost akcí proti postupu komunistů, na které již bylo pozdě. Beneš byl ve velice obtížné situaci, komunisté vyhráli volby v roce 1946, využívali veškerých zákonných i nezákonných prostředků k posilovaní moci. Stoupenci Beneše a demokracie zůstali pasivní.
Ve 25členném kabinetě obsadili komunisté 13 křesel, tři ministři byli bezpartijní a ostatní byli příslušníky nekomunistických stran, zcela však závislí na komunistech a bezvýhradně jim poslušní. Komunisté dosáhli svého cíle – monopolu moci, a to v rozporu s existující demokratickou ústavou. Nastolili totalitní systém za podpory značné části občanů, které získali na sliby a svůj program.
Pro jistotu bylo připraveno v pražských závodech více než 6000 ozbrojených členů Lidových milicí, očekávajících rozkaz k pochodu do středu města. Večer pak prošli Prahou v mohutném průvodu spolu s útvary pohraniční stráže.
Jediným veřejným odporem v době konání demonstrace na Václavském náměstí byl demonstrační pochod vysokoškoláků. Pochodem na Hrad chtěli vysokoškoláci podpořit prezidenta republiky, aby odolal tlaku komunistů a usiloval o udržení demokracie. Demonstrace se zúčastnilo asi 5 tisíc lidí. V pochodu na Hrad se jim snažily zabránit oddíly Bezpečnosti a posily z řad Lidových milicí. Demonstrantům se však podařilo projít až na Hrad, nicméně prezident již jejich delegaci nepřijal. O všem již bylo rozhodnuto. Tato demonstrace se tak stala jediným veřejným a masovým projevem odporu proti nastolování komunistické diktatury a na obranu demokracie. Tento čin však zůstal zcela ojedinělým a pro mnoho studentů měl tragickou dohru v podobě uvěznění v komunistických kriminálech.
Zdroj: www.totalita.cz, www.libri.cz
