Přes králův zákaz se konal v Praze sněm opozičních stavů, který přijal tzv. přátelské snesení (57 článků), v němž formuloval svůj program: 1. králi odejmout výhradní právo svolávat sněm, povolovat krajské sjezdy a velké obce; 2. zemské úředníky jmenovat podle návrhu stavů; 3. rozšířit pravomoc zemského soudu; 4. náboženské otázky řešit zvláštním sněmem. Současně sněm svolal zemskou hotovost na obranu proti Habsburkům a pro období mezi zasedáními sněmu jmenoval zvláštní stavovský výbor a velitelem stavovského vojska jmenoval Kašpara Pluha z Rabštejna, který začal jednat se saským kurfiřtem Janem Fridrichem o vzájemné pomoci. Do stavovského výboru byli zvoleni čtyři páni a čtyři rytíři (z nich bylo šest příslušníků Jednoty bratrské) a konšelé pražských měst. Odboj odmítla „vždy věrná města“ Plzeň, Budějovice, Ústí nad Labem, Rokycany a také většina moravských, slezských a lužických měst. Jiná jako např. Jihlava, Budyšín či Žitava stavy podpořili.
Svoláním sněmu vyvrcholilo odpírání poslušnosti králi Ferdinandovi I. Habsburskému, které začalo už v lednu odmítnutím svolat zemskou hotovost pro potřeby války proti Šmalkadskému spolku a pokračovala odmítáním platit pro tyto potřeby daně. Důvodem bylo mj. i to, že se král snažil zavléci České království do války v Říši a pomocí lži se domáhal svolání a využití zemské hotovosti v útočné válce mimo hranice království, což vše bylo v rozporu s dobovým právem.
Bohužel od dubna se začala opozice rozpadat, zejména pod dojmem vítězství císařské strany nad protestantskou armádou vedenou saským kurfiřtem Janem Fridrichem, spojencem českých stavů u Mühlberka 24. dubna 1547. Toto střetnutí ukončilo boje mezi katolickým císařem a protestantským Šmalkadským spolkem. Po porážce německých protestantů se prakticky stavovská opozice rozpadla a zemská hotovost byla rozpuštěna. Ferdinand však neměl dostatek prostředků, aby mohl české vzbouřence vojensky potrestat, a tak vyhlásil 3. 6. 1547 generální pardon. Kdo se podle instrukcí dostavil do Litoměřic, byl omilostněn, využila toho i většina z 1750 šlechticů a rytířů království, kteří se původně k opozici připojili. V opozici zůstal pouze některá města v čele s Prahou. Čechové, rozdělení a nerozhodní, zůstali v pokusu o otevřený odboj proti Ferdinandovi izolováni.
Vojenská situace české opozice byla katastrofální a i přes to, že prakticky jediné vojenské střetnutí prvního stavovského povstání, ve kterém zvítězilo 2. července 1547 vojsko spojených pražských měst, když přes Karlův most zaútočilo na královské žoldnéře obsazující právě Malou Stranu. Pár dní poté přesto Praha kapitulovala a na vzbouřence čekaly oprátky. Došlo k brutálnímu omezení svobody měst a do budoucna to značně podvázalo jejich další ekonomický rozvoj.
Zdroj: www.libri.cz; Kronika Českých zemí, Fortuna print, Praha 2003
