Tradiční Vánoce – 1. část

Nelíbí se nám prvky, které jsou k naším tradičním Vánocům přidávány. Jak ovšem tradiční Vánoce vlastně vypadají? Je smažený kapr s bramborovým salátem podstatou tradičních Vánoc? Je vůbec jejich součástí? A co stromeček, či jmelí?

Kde se nám vlastně Vánoce vzaly? Staří Slované slavili svátky slunovratu. Jak nazývali Slované svátky slunovratu, není jisté. Podle některých zdrojů označovalisvátky slunovratu jako kračun, ovšem existuje teorie, že toto slovo vychází z latiny (creātiō – stvoření). Paradoxně tohoto staroslovanského označení pro Vánoce se používá dodnes v odvozených formách v neslovanských zemích (Maďarsko a Rumunsko), ale setkáme se s ním i v některých místech na Slovensku, či na Podkarpatské Rusi. Dalším možným názvem jsou hody. Problém s hody je ten, že se takto označovaly veškeré slovanské svátky, ale pro svátky slunovratu máme důvod se domnívat, že jsou „hody“ nejpříhodnější, jelikož zde existuje jasná jazyková návaznost na slovo „rok“ (resp. god – gody), který pro slovany začínal právě o slunovratu.

U některých jižních Slovanů je Štědrý večer nazýván „Božić“, tedy svátky mladého boha, což má zřejmě návaznost na každoroční stvoření Svarogova syna Dažboha. Dažboh je bůh slunce, který každoročně umírá a rodí se během slunovratu. Problém je v tom, že po jeho smrti a před jeho narozením je zem bez ochrany, a tak je namístě se bát magických sil. Naši předci si s tímto problémem dovedli snadno poradit. Rozdělávali vatry na kopcích a pořádali bujaré oslavy, při nichž se převlékali do masek imitujících zvířata a představujích různá mystická stvoření (rohy nesměly chybět!). Po příchodu křesťanství se církev snažila vykořenit pohanské zvyky. Dlužno dodat, že bez valného úspěchu. Oheň se z kopců snesl pod střechy stavení, kde nám v podobě svíček či prskavek hoří dodnes a převlékání se do čertovských kostýmů je nám také velmi dobře známou tradicí, byť jen přenesenou o pár dní. Všichni známe množství pověr či rituálů, které jsou s Vánocemi spojeny, i ty jsou povětšinou předkřesťanské. Stejně tak „zlaté prasátko“ se zdá být praslovanského původu, neboť právě prase mělo být zasvěceno slunečním božstvům.

Co přímo název „Vánoce“, kde ten se vzal? S největší pravděpodobností jsou „Vánoce“ zkomoleninou německého „Weihnachten“ (svatá noc). Další teorií je, že původně se slunovrat oslavoval dvanáct dní, resp. dvanácte nocí, dvanáctenoce, tedy Vánoce. Sice je tato teorie pěkná, leč není příliš rozšířená.

Pradávným zvykem byla koleda. Tento zvyk, který je znám v celém slovanském světě, je velmi starý a má zřejmě původ v onom shromažďování se okolo ohňů. Po koledě chodívali většinou mládenci, častokráte převlečení do různých kostýmů.

Po koledách se chodívalo od Štědrého večera až do Nového roku. Dříve tento zvyk měl i značný praktický význam, neboť koleda byla pro koledníky zdroj výživy. Postupem času se koleda začala týkat především menších dětí a prioritně získala kulturní a společenský rozměr. Koleda sbližovala lidi, dokonce poddané s vrchností. Zvláštním typem koled byly tzv. koledy selského lidu, při nichž koledovali dospělí chtějíce alkohol nebo peníze na něj. Jelikož se během těchto koled stávaly různé neplechy, včetně vražd, tak se církev rozhodla proti tomuto typu koled ostře zasáhnout. O účincích zásahu si můžeme udělat představu v téměř každé jihomoravské vísce o Velikonocích.

Další štědrovečerní tradicí bylo hraní kostkových nebo karetních her na vyplnění času mezi večeří a půlnoční mší. O této tradici opět máme zprávy díky církevnímu zákazu. Tato tradice přetrvala minimálně od XIV. do poloviny XX. století, kdy byla ve většině domácností vystřídána díváním se na televizi.

Následující části: 2. část a 3. část.

Autor: Milan

Prameny:
Zíbert, Č: Hoj, ty Štědrý večere, Nakladatelství F. Šimáčka, 1910, Praha (elektronická podoba)
wikipedie.cz, RTM TV, Krajská knihovna Františka Bartoše, Rodná víra, Magazín ČTK, www.decin.cz, Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně, www.cdv.tul.cz.