V sobotu 3. září proběhla u pěchotního srubu MO-S 21 Jaroš již historicky druhá bojová ukázka z roku 1938, kdy německé skupiny freikorps napadly hraniční závoru IPPEN a společně s wehrmachtem postupovaly dále proti opevnění. Akci pořádala osádka srubu a členové KVH MO-S 21 – Družstva SOS, mezi dalšími zúčastněnými KVH zde byl i 19. prapor SOS Hodonín (více o nich zde).
Samotný MO-S 21 je izolovaný pěchotní oboustranný srub III.stupně odolnosti. Srub se nachází severně od obce Darkovičky a patří do stavebního úseku ŽSV II.Hlučín. Objekt byl před obsazením hranic kompletně dokončen a zařízen výjma části vodoinstalace. Za okupace byly vytrhány střílny hlavních zbraní a byly odstřeleny oba zvony a kopule. Srub patřil do třídy nejsilněji vyzbrojených srubů mimo sruby tvrzové. Dnes je srub rekonstruován do stavu z roku 1938 …
Na programu nebyly jen dvě bojové ukázky – nejprve útok několik freikorps na členy Pohraniční finanční stráže a pak fiktivní boje československé armády proti nacistickému vojsku se zapojením opevnění, ale i módní přehlídka několika roztomilých slečen v dobových kostýmech. Návštěvníci byli určitě spokojení, nejen s programem, ale i se zázemím – občerstvení, dobová hudba, prodej suvenýrů. Doporučuji tuto akci navštítvit i v dalších letech.
Klub vojenské historie 19. prapor Stráže obrany státu Hodonín je standardním občanským sdružením. Zabývá se vojenskou historií z let 1914-1945 a převážně se věnuje ozbrojeným složkám z období první Československé republiky a československým legiím v Rusku, okrajově se klub zabývá i jednotkami ostatních států. Další náplní klubu je mj. restaurování dobové techniky, klub má k dispozici dva zrenovované motocykly ČZ 175 Standard z roku 1938, a sběratelství veškerých historických předmětů a dokumentů s vojenskou tématikou z let 1914-1945. Velký důraz je kladen na neustálé zdokonalování historických jednotek klubu pro účely bojových a jiných ukázek či stafáží, členové klubu vlastní kompletní výstroj včetně plně funkčních automatických zbraní, samozřejmě na udělenou výjimku od Policie ČR.
Náš klub vznikl v první polovině roku 2009 odštěpením od břeclavského klubu vojenské historie, který se trvale stará o objekty lehkého opevnění na Pohansku u Břeclavi. Už před vznikem sdružení jsme se věnovali 10. pěšímu pluku, 2. praporu Břeclav Československé armády z první republiky, po odštěpení jsme se začínali naplno věnovat také 19. praporu Stráže obrany státu Hodonín, který se skládal z příslušníků finanční stráže, četnictva, příslušníků uniformované stráže bezpečnosti (policie) a vojenských posil. V polovině roku 2011 jsme se rozhodli rozšířit naše historické jednotky i o čs. legie, konkrétně o družstvo 6. Střeleckého pluku čs. legií v Rusku.
Od založení našeho sdružení jsme se účastnili a spolupořádali jsme mnoho vzpomínkových akcí, výstav a prezentací pro veřejnost, ze kterých stojí za zmínku například slavnostní odhalení sochy Dr. Edvarda Beneše před právnickou fakultou Masarykovu univerzity v Brně, oslavy 100. výročí narození Antonína Bartoše, rodáka z Lanžhota a významného odbojáře během 2. světové války v městě Lanžhot, slavnostní odhalení busty T. G. Masaryka v prostorách hodonínské nemocnice T. G. Masaryka, oslavy 92. výročí založení Československa v Hodoníně, oslavy 161. výročí narození T. G. Masaryka ve městě Hodonín, oslavy 66. výročí osvobození města Hodonín, Jarní Šlapka – Velké Pavlovice, Dětský den Šakvice, Národní soutěž modelářů v Hodoníně, oslavy dvacetiletého výročí založení Policie České republiky v Hodoníně, 69. připomínka popravy důstojníků Československé armády z Obrany národa v Kounicových kolejích v Brně.
Členové našeho klubu se také podíleli na natáčení filmů, seriálů a historických dokumentů jako jsou například Četnické humoresky, Hitler: Vzestup zla, Příběhy železné opony, Černí baroni, dokument o finanční stráži pro Český rozhlas. V roce 2010 se našemu klubu zadařilo i po folklorní stránce, dva z našich členů, kteří chodí v kroji, byli prvními Stárky, Jindra Jeřábek v Lanžhotě a Martin Žižlavský ve Staré Břeclavi.
V současné době spolupracujeme s mnoha právními subjekty a organizacemi jako jsou Československá obec legionářská, město Hodonín, obec Týnec, Policie ČR – oddělení Hodonín, Nemocnice T. G. Masaryka v Hodoníně, KVH 43. pěší pluk Brno pod vedením Ladislava Šuláka, rodáka z Lanžhota. Také se staráme o pana Josefa Červenku, staletého pamětníka. Spoustu dalších informací a zajímavostí se dozvíte i na stránkách našeho klubu www.sos19hodonin.websnadno.cz.
Na závěr jsme položili několik otázek předsedovi klubu Bc. Martinu Žižlavskému:
Kolik členů v současné době máte a jak se chcete do budoucna rozvíjet?
Naše sdružení má v současné době deset členů, z toho osm řádných a dva čestné, do budoucna plánujeme mírné rozšíření členské základny, protože jsme plně vytíženi akcemi, jejichž počet se rok od roku zvyšuje, a ne vždy se nám povede na akci domluvit ideální počet lidí. Rádi mezi sebe přijmeme další mladé lidi, kteří jsou ochotní obětovat něco peněz na pořízení vybavení a pak také něco ze svého času pro dobrou věc.
Co bylo příčinou geneze od čs. armády a legií až k jednotkám Stráže obrany státu?
Je to prosté, všechno to spolu tak nějak souvisí, nebýt legií není státu ani armády… Stráž obrany státu, která se skládala z finanční stráže, policie, četnictva a vojenských posil, byla v krizové době zřízena na ochranu hranic našeho těžce vydobytého státu, ne vždy to měli její příslušníci lehké, mnoho jich bylo zraněno či jich mnoho zahynulo při výkonu náročné služby v pohraničí, které bylo značně protičeskoslovensky naladěno. Myslíme si, že tato část našich dějin a její hrdinové jsou opomíjeni, tak nám přišlo správné, znovu ji lidem připomenout a prezentovat na nejrůznějších akcích, ať už bojových ukázkách či na dětských dnech, pietních a vzpomínkových akcích.
Když se podívám, že se kromě vojenské historie Vaši členové věnují i folkloru, je v tom cítit vztah k rodné zemi, považujete se za vlastence?
Ano, všichni se určitě považujeme za vlastence, naše zem je přeci plná krás a má velmi zajímavou a dynamickou historii. Všude dobře, ale doma nejlíp.
Zaujalo mě, že se staráte i o pana Josefa Červenku, řekněte mi o tom více?
Pan Červenka, břeclavský rodák a významná břeclavská osobnost, je snad poslední žijící veterán Stráže obrany státu na jihu Moravy, čas od času jej navštívíme a vedeme s ním debaty o jeho vojenské službě u 10 pěšího pluku v břeclavských kasárnách T. G. Masaryka a později o službě u hodonínského praporu Stráže obrany státu na hranici u mezi Valticemi a Katzelsdorfem… Pomáhá nám s utvářením obrazu o tehdejší době z vojenského i civilního hlediska. Velmi si jeho osoby vážíme, v letošním roce oslavil své sté narozeniny, k této příležitosti jsme ho jmenovali naším čestným členem a věnovali jsme mu dekret čestného člena a pamětní plaketu odznaku Stráže obrany státu.
Veřejnost Vás mohla nedávno vidět na akci Opevněná hranice 2011 u bunkru MO-S Jaroš u Darkoviček, jak se díváte na podobnou formu propagace?
Tato forma propagace není rozhodně na škodu, ba naopak, v dnešní době je dost těžké lidi zaujmout nebo jakkoliv oslovit a připomenout jim naše dějiny, zvláště tuto pohnutou část dějin, která byla v minulosti částečně tabuizována. Na akce tohoto rázu přijde vždy dostatek lidí, ať už nadšenců či jen občasných návštěvníků, hlavně také spousta mladých lidí, které je třeba oslovit především. Kdo není do problematiky zasvěcený, tak například po zhlédnutí takovéto ukázky začne ze zvědavosti sám bádat, co to vůbec bylo ta Stráž obrany státu, nebo jaké že jsme to vlastně stavěli opevnění a proti komu.
Pro případné zájemce uvádíme kontakt na klub: KVH 19. prapor Stráže obrany státu Hodonín o.s., email: sos19hodonin@seznam.cz, popř. předseda Bc. Martin Žižlavský, tel. 776 169 993
Na závěr Vám jménem Svornosti přeji hodně úspěchů do budoucna ….
„Úplně mě děsí, že se lidé bojí říct, Čechy Čechům. Okamžitě jsou označeny za xenofoby či nacisty. Ale kde to jsme?“ pozastavuje se nad současným stavem v Česku Tomio Okamura – viceprezident Asociace cestovních kanceláří.
„Pokud by to tak bylo i v minulosti, tak by tím pádem byl asi xenofob či rasista třeba spisovatel Josef Jungmann a osobnosti Národního obrození. A pakliže by tenkrát tyhle osobnosti neřekly, že se má mluvit česky a že máme českou identitu a že se máme hlásit k Češství, tak bychom v horším případě byli dnes sluhy v německých domácnostech nebo rakouskými Čechy v lepším případě,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Okamura.
Přiznal, že ho velmi mrzí to, že se v posledních letech vůbec nepracuje na zvýšení národního uvědomění. „Ať se na mě za to politici nezlobí, i to padá na jejich hlavu. A proto se pak mluví s odpuštěním, o kravinách. Přitom Češi jsou národ, který světu dal Smetanu, Dvořáka, Kafku, Navrátilovou – kdo to však ví? Když sem přijedou cizinci a průvodci jim to řeknou, mnohdy jsou velmi překvapení, protože si myslí, že Kafka byl Němec, Navrátilová Američanka… Propagace naší republiky vůbec není postavená na těchto osobnostech, což je tragédie. Pak se ale nemůžeme divit tomu, že se o nás mluví a píše jen ohledně chilského pera nebo festivalu homosexuálů,“ připomíná Okamura mediální kauzy, které vlastenectví s velkou pravděpodobností vzbudí u málokoho.
A dodává výzvu: Proberme se
„Bylo by dobré, pokud by se probrali i všichni založení takzvaně multikulti. Krása naší země je přece v odlišnosti, v tom, že máme české syrečky, máme češtinu, českou svíčkovou – máme další české věci. To tady všechno budovali po staletí a tisíciletí přece naši předkové – tuhle zemi. A my bychom to všechno zahodili kvůli Evropské unii, falešnému strachu z toho, abychom byli hrdi na Češství nebo kvůli něčemu jinému? Nebo to chceme zaměnit za nekontrolovatelný příliv cizinců, kteří tu v řadě případů chtějí však jen parazitovat na tom, že my už máme obrazně řečeno: „uvařeno a nastláno“? Musíme v sobě probouzet daleko více národní uvědomění, abychom se stali hrdým národem. Tím pádem budeme mít možnost tuto zemi posouvat dál,“ apeluje dále Tomio Okamura na Čechy a varuje, že národní uvědomění však nelze vykládat jen tím, že půjdeme slepě proti cizincům či nepřizpůsobivým.
Podle Okamury by to mělo také spočívat v tom, že budeme zvyšovat osobní občanskou angažovanost.
Cizinecký zákon může zabránit problémům
V ČR přitom za posledních dvacet let vzrostl počet trvale žijících cizinců, aniž je podle Okamury u nich dostatečně posuzován jejich přínos zemi.
„Mnozí se tak naopak stávají přítěží a inkasují tu jen sociální dávky. Neřešení tohoto problému přinese sociální napětí ze strany majoritní české populace, tak jako jsme tomu již svědky v mnoha zemích západní Evropy,“ upozorňuje na možná rizika spojená s ekonomickou migrací cizinců Tomio Okamura.
A jelikož se podílí spolu s poslancem Petrem Gazdíkem na vzniku novely cizineckého zákona, přiblížil před časem ParlamentnímListům.cz některé své pracovní vize a myšlenky, se kterými v novele počítá.
„Je problémem, že většina cizinců, která v Česku žije, u nás pracuje minimálně zčásti načerno. Neplatí tedy žádné daně. Přínos těchto cizinců pro ČR je pak tedy nejen malý, ale v mnohých ohledech dokonce záporný,“ vyjmenoval jeden z negativních jevů, který ke vzniku zákona motivoval, Okamura.
Xenofobie a rasismus – u nás naprosto děsivý stav
Tématem rozhovoru ParlamentníchListů.cz s Tomiem Okamurou však byly také dva jevy, které se stávají podle některých varování v Česku vážnou hrozbou – xenofobie a rasismus.
„U nás jsou opravdu lidé odsuzováni a pranýřováni za to, že se cítí být Čechy. Já jsem jen sice napůl Čech (napůl Moravák) a mám po tatínkovi šikmé oči a zvláštní jméno, prožil jsem tu však většinu života, vychodil jsem tu všechny školy, cítím se tu prostě doma. A vím, jak moc mohou tyto problémy narůst, pokud se před nimi budeme schovávat a neřešit je,“ řekl Okamura.
A znovu zopakoval výzvu. „Měli bychom bojovat za národní identitu, za to, aby Čechy časem nezmizely z mapy a české výrobky a česká literatura a historie byla stále považována za plně rovnoprávnou a legitimní. Je to přece správné – podívejme se na Rusy, Francouzy, Američany… Ty národy jsou pak i kvůli tomu, že si jsou jasně své identity vědomé, v mnoha směrech dopředu před ostatními. Nám je to však mnohdy jedno, a to nás moc oslabuje,“ myslí si Tomio Okamura.
Xenofobii i rasismus dobře zná a varuje
Jelikož on sám byl podle svých slov léta obětí rasismu a xenofobie – moc dobře prý ví, co tyto fenomény znamenají a jaká v sobě skrývají rizika. I proto se snaží proti nim a jejich možnému vzrůstu bojovat alespoň svými výroky.
„Snažím se upozornit na to, že by mohly u nás přerůstat přes únosnou mez. Můj syn má rysy po mně – nechci, aby se za pár let, až lidé ztratí totálně trpělivost s jakýmikoli nepřizpůsobivými občany – a je jedno, zda jsou té, či oné národnosti či barvy pleti – musel bát vyjít na ulici, že bude kvůli své odlišnosti honěn jako štvaná zvěř či perzekuován,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz Okamura.
Podle něj se Češi bojí pojmenovat věci pravými jmény a raději před nimi zavírají oči.
„Ale ony tu jsou. Řešit téma nepřizpůsobivých občanů, kteří nějakým způsobem parazitují na naší společnosti – ať už mám na mysli Romy, Cikány, bílé Čechy, Ukrajince, Američany či kohokoli jiného – je však nutné. A nelze to vždy spojovat s rasismem či xenofobií. Vím, že 95 procent lidí v Česku zlobí nerovnost, která se v mnoha případech v tomtro ohledu nastoluje, a je proto jen otázkou času, kdy lidem, kteří řádně pracují, platí daně, dojde trpělivost. Hrozí pak, že mlčením, bude naopak rasismus a xenofobie v lidech sílit, a tomu je třeba zabránit,“ uzavírá Okamura pro ParlamentníListy.cz několik palčivých témat najednou.
Když svět se ti znelíbí
a zmocní se tě pochyby
když otázku ti budou klást
a budou tě chtít trochu zmást
zda najdeš v sobě odpověď
co je to ta tvoje vlast?
Vlast to je jediné místo
kde srdce se cítí čisto
a kde radostí se sevře
až zdá se, že snad umře
Vlast je jediný kraj
který zdá se být jako ráj
kde každé místo ti připadá
jako zvláštní jinotaj
Vlast je ten jediný kout
kde vítr slyšíš svobodně dout
a kde můžeš jeho sílu
v sobě samém naleznout
Vlast –to je mocné kouzlo
kterým zapomeneš světa zlo
a kterým ztratíš to špatné
co tě vůbec kdy napadlo.
Co vlast pro tebe znamená
pochopíš až tvrdý osud
dopadne i na tvou hruď
a svěsí ti ramena
pak svět jinak uvidíš
a sám sebe pochopíš
uvidíš jak budeš rád
když k vlasti se zas navrátíš
Sobotu 20. srpna se udála každoročně pořádaná akce, která má již tradiční název Cihelna. Na tuto akci se sjela policie, vojáci, kluby vojenské historie, vojenští nadšenci i rodiny s dětmi.
Hlavní ukázkou byla „Ostravská operace 1945″ aneb boje mezi zbytky německé armády a sovětskou Rudou armádou. Ukázka proběhla v poledne, kdo jí prošvihl nemusel zoufat, měla i odpolední opakování za příjemnějšího světla. Při těchto ukázkách se objevilo hodně dobové techniky jako stíhačky, ruský tank T-34, německé transportéry, německý protiletecký flak i motocykly. Proti sobě stály asi čtyřicetičlenné oddíly. Bojovalo se na velké louce za městem, nechybělo několik zákopů, protitankových a protipěchotních překážek a dokonce nastražených min. Sovětské vojsko postupovalo od dolní části louky nahoru, během 40 minut se probojovalo až na vrchol k československé pevnosti vz. 37, kterou Němci použili k obraně. Ukázka trvala hodinu.
Další body programu byly mj. prezentace Armády ČR, Celní správy, Policie ČR a dalších složek Integrovaného záchranného systému.
Akci navštívilo více jak 20 tisíc účastníků. K dispozici bylo několik stánků s občerstvením. K prodeji se dalo sehnat vše, co by člověka napadlo, od triček s ákáčkem po pevnostní medovinu. Myslím, že akce byla povedená a že i příště se jako již tradičně zúčastním. A pokud jste tam ještě nebyli, jenom doporučuji!
![](https://www.nm.cz/file/15a1392bc294b75e38f31928abd045cd/47173/productDetail/ma_vlast_obalka.jpg")
V sobotu 3. září proběhla u pěchotního srubu MO-S 21 Jaroš již historicky druhá bojová ukázka z roku 1938, kdy německé skupiny freikorps napadly hraniční závoru IPPEN a společně s wehrmachtem postupovaly dále proti opevnění. Akci pořádala osádka srubu a členové KVH MO-S 21 – Družstva SOS, mezi dalšími zúčastněnými KVH zde byl i 19. prapor SOS Hodonín (více o nich zde).
