Od smrti kontroverzního zakladatele českého undergroundu Ivana Martina Jirouse zvaného Magor uplynul 9. listopadu rok a jak je tomu v našich luzích a hájích zvykem, uvažuje se po vzoru Vaclav Havel Airport Prague o pojmenování kde čeho po tomto „předním představiteli disentu“ z dob komunismu.
Zatím se uvažuje na jeho počest pojmenovat most v Plzni, o což usilují občanská sdružení Johan, ProPhoto a HUMR a hledají se další různé stavby na jeho rodné Vysočině. Třešničkou na dortu je označování regionu Humpolecka jako Jirousův kraj. Také se uvažuje o zfilmování jeho životního příběhu. Zde by určitě stálo za to vidět scénář. Vzhledem k životním eskapádám pana Jirouse přezdívaného Magor by se jednalo o nekonečnou eskapádu alkoholových dýchánků, dnes eufemisticky nazývaný underground.
Byla to právě vášeň k alkoholu, která většinu pseudodisentu spojovala. Jak Václav Havel tak i další Jirousův kamarád John Bok, známý to hajzlděděk (po vzoru hajzlbába) z dob socialismu mu rádi a často holdovali či holdují. Jen tak na okraj, propagátora demokracie Johna Boka jsem osobně zažil při jedné diskuzi, kde se svého času řešila otázka, zda schvalujeme či nikoliv zásah Policie ČR proti účastníkům Czechteku. Já a několik dalších, kteří se vyjádřili ve smyslu, že „ano“ a tudíž odlišně od názoru pana Boka a ihned jsme byli osočováni a uráženi. To jen ilustrovalo, jak to ve skutečnosti myslí pan Bok s tou demokracií. Však se tehdy do Policie ČR, která nedělala nic jiného, než se snažila zajišťovat veřejný pořádek, pustili i Jirous Magor a další rádobydemokrat Stanislav Penc.
Občas je smutné, když na stejnou úroveň je stavěn tento „disent“ s lidmi, kteří poté, co bojovali proti nacismu za 2. světové války, skončili za komunismu v Jáchymovských uranových dolech. Kolik z nich se dostalo alespoň morální satisfakce?
Snahu rodinných příslušníků o zachování Jirousovo statku je možné ještě pochopit, byť ani ti nechtějí zachovat slavný Jirousův hudební festival, který mj. město Dačice vyhláškou zakázalo, protože jak asi všichni pochopíte, s kulturou to mělo pramálo společného.
Co je ovšem naprosto otřesné je fakt, že například město Plzeň udělilo Ivanu Martinu Jirousovi řečenému Magor Cenu 1. Června. Tato cena na paměť prvního masového odporu proti komunistické diktatuře v Československu. Jirous Magor určitě nebyl osobou vysokých mravních kvalit, a pokud důvodem udělení ceny byla skutečně jeho přínos kultuře, pak se divím, že cenu neobdržel plzeňský rodák Karel Gott.
Co si Jirous Magor myslel o svém národě…
„…když mi dneska lidi děkujou, že tys za nás bojoval a já říkám, nikdy jsem za vás nebojoval, já jsem vždycky bojoval za svojí svobodu a tenhleten zkurvenej národ je mi úplně u píči“ nebo „…já jsem vždycky bojoval jenom sám za sebe a společnost, zvláště ta česká je mi absolutně u prdele… já jsem Ivan Martin Jirous – Magor a mě českej národ nezajímá…“. (pořad ČT „Co by kdyby“ – ČT 2, 15.5.2012 – 20:50 hod.)
Toto prohlášení je dostupné i na http://plzensky.denik.cz/galerie/ivan-magor-jirous-120528.html?mm=3790602
Poté co toto video bylo plzeňským zastupitelům promítnuto se navíc jiný zastupitel Marcel Hájek (občané.cz) vyjádřil „Magora jsem znal osobně, on měl ještě horší projevy, které naštěstí nebyly natočeny.“ (!) Raději se nedomýšlím co ještě horšího by laureát Ceny 1. června mohl vykládat.
Jirous Magor byl oceněn na základě návrhu plzeňského primátora Martina Baxy (ODS). Je paradoxem, že prakticky jediným kdo se proti ocenění Jirouse Magora ozval, byl zastupitel za KSČM Jiří Valenta. Na závěr zbývá dodat, že dalším kamarádem Jirouse Magora a jeho protektorem a sponzorem, byl kandidát na dnešního českého prezidenta a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Obrázek o tom, jak se jeho patriotické slogany na billboardech a kameradschaft s lidmi jako Jirous Magor slučují, si udělejte sami.
Patrik Eliáš
Zdroje: www.kultura.idnes.cz, www.plzensky.denik.cz, www.ceskatelevize.cz, www.aktualnizpravy.cz, www.regionpodlupou.cz, www.valenta.estranky.cz, Wikipedie
