Počátek května roku 1945 byl ve znamení očekávaného konce války, především díky zprávám o úspěších spojeneckých vojsk, které ze západu či východu země postupně osvobozovaly naši vlast. Občané Plzně si to uvědomovali i díky menší frekvenci leteckých náletů, k poslednímu bombardování Škodových závodů došlo 25. dubna (dodnes se vedou spory o smysluplnosti této akce). Západní spojenci dávali o sobě vědět i letáky, které shazovali na občany západních Čech.
5. května se skupina českých povstalců kolem tzv. Národního výboru odhodlala vystoupit proti okupační moci – již brzy ráno vyšli do ulic a začali ničit nacistické symboly. Jejich hlavním cílem bylo zmocnit se vysílače letových zpráv a rušičky vysílání z Londýna – vysílač byl dobyt krátce po poledni a takto znělo první svobodné hlášení: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří. Voláme Vás, občané města Plzně a celých západních Čech. Oznamujeme Vám, že jsme se zbavili nadvlády Němců a jsme svobodni.“ Následovalo obsazení plzeňské radnice davem lidí a vyjednávání představitelů Národního výboru s nacistickým starostou o mírumilovném převzetí moci nad Plzní do českých rukou a odzbrojení německých jednotek. Zástupci Národního výboru ve svým vyjednávání použili lest, když informovali nacistické pohlaváry o údajných dvaceti tisících, dobře vyzbrojených, povstalcích. Celá situace se ovšem zkomplikovala zprávou o stahujicích se divizích německé armády, které se chystaly oblíčit Plzeň. Bylo tedy nutné co nejrychleji informovat americkou armádu, aby přijela do Plzně co nejdříve. Ta se v té době nacházela u Klatov. Z několika zoufalých pokusů se nakonec jedné spojce podařilo kontakovat Američany, kteří ústy generála Pattona přislíbili příjezd do Plzně na 6. května. Ještě během noci se Čechům podařilo Němce obelhat tvrzením, že Američané jsou již v Plzni a tím odvrátili dokončování obkličovací akce. Vysílač se s posluchači večer rozloučil hlášením: „Končíme dnešní vysílání, přejeme vám všem doma i za hranicemi dobrou noc. Zůstaňte u svých aparátů. Zůstaňte i vy venku na stráži bdělí. Nevíme co nás čeká.“
Ráno 6. května se občané Plzně budili za zvuku přijíždějících tanků americké armády a kolem 8. hodiny stáli příslušnící amerických vojsk na plzeňském náměstí. Z vysílače mohli občané západních Čech slyšet tato slova: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří! Nechť žije svoboda, nechť žijí naši spojenci. Oznamuji všem obyvatelům Československé republiky, že pancéře 16. divize jsou na náměstí Republiky v Plzni. Viděl jsem na vlastní oči přijíždět pancéře ze západu. Slyšel jsem hukot tankových motorů. Podával jsem ruku americkému důstojníku. Slyšel jsem americký hovor. Po šesti letech nacistické hrůzovlády jsme svobodní. Americké pancéře jsou na náměstí Republiky. Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří.“ Nicméně všeobecné veselí a radost z osvobození je zkalena střelbou z kostela sv. Bartoloměje a i na dalších místech se objeví zbytky zoufalých nacistů, kteří se snaží natropit nějaké ztráty. Ve dvě hodiny odpoledne je pak konečně podepsána kapitulační listina a navečer utichá střelba nadobro – Plzeň je svobodná.
Ve světle těchto událostí je třeba si uvědomit, že Plzeň si její občané osvobodili svým vlastním úsilím a odvahou. Přítomnost amerických vojsk byla především nadějí a psychologickou oporou Čechům, kteří se chopili zbraní a povstali k odporu vůči okupantům.
Zdroje: www.paichl.cz, www.radio.cz
