Život věrozvěsta Metoděje byl velmi bohatý a převratný. Narodil se pod jménem Michal kolem roku 815, jako nejstarší syn do početné rodiny byzantského vojenského velitele v Soluni. Jako dědic byl vyslán na studium práv v Konstantinopoli. Po studiu se začlenil úspěšně do správního systému císařství jako prefekt vojenské oblasti Strymon na severním pobřeží Egejského moře, sousedící s Bulharskem a hojně osídlené Slovany. Zde získal také znalosti o jazyku a obyčejích Slovanů.Časem dospěl k poznání, že by se raději více věnoval duchovní sféře a vstoupil do kláštera, kam za ním časem přišel i jeho mladší bratr Konstantin mj. profesor filosofie na vysoké škole.
První výraznou misií bratří bylo šíření křesťanství mezi judaistickými Chazary. Misie nebyla úspěšná, ale podařilo se při ní objevit na Krymu údajné ostatky Sv. Klimenta. Po návratu od Chazarů se Konstantin a Metoděj začali připravovat na novou výpravu, tentokrát k Bulharům.Vše změnilo poselstvo Velkomoravského krále Rostislava, které na dvůr císaře Michaela dorazili roku 863 s žádostí o vyslání věrozvěstů, kteří by slovo boží hlásali v domácím slovanském jazyce. Důvodem poselstva bylo omezit vliv sílící východořímské říše a zajistit jednotný výklad víry v jazyce srozumitelném pro domácí obyvatelstvo.
Výběr patriarchy Fotia padl na vzdělané bratry, kteří s touto činností měli zkušenosti a měli i velké znalosti a organizační schopnosti. Zřejmě na jaře roku 864 dorazili věrozvěstové v čele skupinky řeckých mnichů na Moravu. S sebou nesli již přeložené části bible a dalších knih. Konstantin s ohledem na specifika slovanského jazyka vytvořil nové písmo – hlaholici, která se stala vzorem pro současnou azbuku.
Další léta věnují překladatelské činnosti a výchově nových kněží, kteří by měli utvořit základ nově vznikající moravské církve. Po přípravě dostatečného množství žáku vyrazí na náročnou cestu do Konstantinopole, aby jim zajistili řádné svěcení. Po příchodu do Benátek, které tehdy náleželi k byzantskému panství, se dozvídají o převratu v Konstantinopoli, která postihla i jejich přestaveného patriarchu Fotia a proto přijímají pozvání papeže k návštěvě Říma.
V Římě je přivítá papež Hadrián II. Bratři nevědí, že si na jejich činnost už několikrát stěžovali kněží z Bavorska, protože jejich činnost na Moravě značně ohrožovala jejich mocenské snahy. Papež, částečně uplacen právě ostatky Sv. Klimenta akceptuje šíření křesťanství mezi Slovany v jejich rodném jazyce. Nechá vysvětit bratry Konstantina a Metoděje na biskupy, další na kněze (mezi nimi i Gorazda, Klimenta a Nauma) a ostatní na jáhny či podjáheny. Noví kněží odcházejí zpět na Velkou Moravu a Konstantin a Metoděj zůstávají v Římě a snaží se zajistit vznik samostatného moravského arcibiskupství. To se jim také podaří, ale Konstantin, který mezitím onemocní a vstoupí do kláštera pod jménem Cyril, už se toho bohužel nedočká.
Koncem roku 869 konečně jmenuje papež Metoděje arcibiskupem pro oblast Moravy, Nitranska, Panonie a dalších slovanských oblastí. Centrem a sídlem arcibiskupa je Srěm (starověké Sirmium). Roku 870 se i Metoděj vydává k návratu, bohužel je po cestě zajat bavorskými duchovními, kteří ho nenávidí pro jeho úspěchy s jakými šířil víru a jak rychle omezil veškerou jejich moc mezi Slovanstvem, a se souhlasem Ludvíka Němce a bez ohledu na pravomoci dané mu papežem odsouzen na doživotí a uvržen do kláštera zřejmě v Ellwangenu.
Roku 873 je Metoděj po velkých protestech Svatopluka, který mezitím upevnil svou moc i vojensky a uštědřil Němcům několik drtivých porážek, po papežových intervencích je propuštěn a uveden na Moravu. Po uzavření míru mezi Svatoplukem a Ludvíkem Němcem je umožněn příchod bavorských kněží, mezi nimi i benediktýnskému mnichu Wichtingovi. Wichting se snaží všemožně narušit Metodějovu práci a oslabit jeho pozici u Svatopluka. Tato činnost se mu daří a jejich spor musí řešit roku 880 sám papež. Papež Jan VIII. rozhodne plně ve prospěch moravského arcibiskupa a Wichting je nucen být Metodějovi ve všem poslušen. Svatopluk je o tomto rozhodnutí informován papežovým listem „Industriae tuae“.
Wichting se paděláním papežského listu snaží svého představeného v očích krále Svatopluka neprávem diskreditovat, což se mu daří a latinští kněží získávají na velkomoravském území jistý vliv právě na úkor slovanských kněží. Ne však nadlouho, už následující rok je Wichting z Moravy vyhnán jako „rozsévač rozkolu“ zcela se souhlasem papeže Jana VIII. Ovšem krátce na to Jan VIII. umírá a nový papež Hadrián III. a po něm i Štěpán V. již straní bavorským kněžím a arcibiskupství Metodějovo podřídí bavorské církvi. Bohužel v této kritické chvíli umírá ve Velehradě 6. dubna 885 arcibiskup Metoděj a mnichy slovanské liturgie nečeká světlá budoucnost. Svým nástupcem Metoděj určí Moravana Gorazda, jeho přání bohužel není vyslyšeno.
Wichting je v září 885 na základě podvodů a různých podvržených a padělaných listin jmenován arcibiskupem a okamžitě se snaží zlikvidovat nezávislou slovanskou církev. Vyhání Metodějovy žáky z Moravy, část z nich odchází do Srbska (Ohrid) a Bulharska, ostatní kněží jsou uvězněni, povražděni či prodáni do otroctví.
Dílo Konstantina a zejména Metoděje tím ovšem nezničí a to zůstane do dnešních dnů živé, zejména mezi pravoslavnými věřícími. Jejich písmo se stalo základem moderní cyrilice, používané dnes ve většině slovanských zemí.
Autor: Jan Šneberk
