Na úpatí hory Řípu se konal za účasti 20 tisíc lidí první tábor lidu, který zahajoval tzv. táborové hnutí. Byla zde přijata národní rezoluce požadující rozpuštění sněmu a volbu nového sněmu podle všeobecného hlasovacího práva, který by pak měl vypracovat ústavu Českého království se stejnou samostatností, jakou mělo Uhersko. po rakousko-uherské vyrovnání z února 1867. Právě na Řípu byl při slavnosti vyzvednut kámen, který je jedním ze zakládajících kamenů našeho Národního divadla.
Vedle podpory státoprávní politiky zde zaznívaly požadavky na přijetí všeobecného volebního práva, kulturně politické, sociální atd. a od samého počátku byl zřejmý i protičeský postoj sudetských Němců, kteří jakékoliv naše státoprávní požadavky i v rámci mocnářství sabotovali.
Hlavními centry táborového hnutí byla místa spjatá s historií českého národa, ať už legendární či skutečnou, a obzvláštní pozornosti se dočkala místa spojená s husitskou revolucí. Význam husitské tradice je možné dokumentovat nejen výběrem lokací, ale i vlajkami s kalichem nad hlavami účastníků. Rovněž chorál Ktož jsú boží bojovníci byl zpíván na úvod i na závěr setkání. Vlastní název táborové hnutí či tábory lidu odkazoval na husitské tábory i samotný Tábor. Mladý historik Jaroslav Goll zavrhl původně uvažované anglické slovo meeting jako nečeské a nahradil ho českým ekvivalentem, který ukazoval na vazbu s bojovým husitstvím.
Kromě Řípu se tábory lidu konaly i na Blaníku a mnoha dalších místech a to nejen v Čechách, ale i na Moravě a ve Slezsku – Žižkov, Oreb, Karlštejn, Bezděz, Pravda na Lounsku, Střelecký ostrov v Praze, Kravsko u Znojma, Ostrá hůrka u Opavy a mnoho dalších. Mnoho z nich bylo zakázáno a pořadatelé byli často zatýkáni a pokutováni.
Na Blaníku se první shromáždění uskutečnilo 30. června 1868, další následovaly 30.8. a 7.11., které mělo symbolicky vyvrcholit pochodem na Bílou horu. Další shromáždění byla svolána i následující rok 29.8. a 8.9. Většina z nich byla úředně zakázána a lidé se scházeli např. v blízkých Louňovicích. Na Blaníku se národní poutě nekonaly jen v období táborového hnutí, ale i později.
Dalším místem, které je možné zmínit, je Vysoká u Kutné Hory. I zde se uskutečnilo několik táboru lidu nebo alespoň pokusů o shromáždění – 7. 6. a 17. 7. 1868, 6. 6. 1869, 25. 6. a nejvýznamnější 3. 7. 1870. Zakázané akce probíhaly tak, že místo bylo ve stanovený den obsazeno několika desítkami četníků, kteří přicházející účastníky pokutovali (50-100 zl.), popř. krátkodobě zatýkali. Při shromáždění 3. 7. 1870 bylo zveřejněno i memorandum tábora lidu ostře proti poměrům v mocnářství. Původně byly veškeré tiskoviny zabaveny c.k. úředníkem, ale podařilo se je získat zpět a rozšířit mezi lid. K této události byly vyhotoveny i dva druhy pamětních medailí – menší se siluetou vrchu a větší se lvem a nápisem Svorně a silně.
Význam husitské symboliky lze doložit např. na táborech na hoře sv. Gotharda u Hořic na Královéhradecku. V době husitské revoluce zde bylo vybojováno jedno z husitských vítězství. Proto v době táborů lidu, při vzedmutí vlasteneckých nálad, bylo jasné, že toto místo nezůstane stranou dění. Shromáždění se zde zúčastnilo několik tisíc lidí a proběhl zde i sjezd studentstva zemí Koruny české. V roce 1873 se zde na národní manifestaci při odhalení sochy Jana Žižky neslo 44 praporů s různými vlasteneckými texty.
Na Moravě pak bylo významným centrem hnutí např. Kravsko u Znojma. První tábor zde proběhl již 14. 6. 1868 a jako záminka posloužila oslava sedmdesátin Františka Palackého. Významným pak byl např. tábor ze 17. 9. 1871 v Jevišovicích, kde se údajně poprvé veřejně zpívala píseň Kde domov můj. Duší těchto obroditelských českých aktivit byl místní vlastenec Jan Vlk.
Ve Slezsku se lidé scházeli např. na Ostré hůrce u Opavy (1869), tato akce znamenala velké posílení národního sebeuvědomění místních Čechů a přímo vedla k pozdějšímu založení Matice opavské či založení českého gymnázia v Opavě.
Mnoho z táborů lidu bylo zakázáno a pořadatelé byli často zatýkáni a pokutováni. Celkem bylo v letech 1868-1871 uspořádáno 143 táborů (z toho 102 v Čechách, 37 na Moravě a 4 v českém Slezsku. Účast byla odhadována na 1,5 milionu lidí – 338 tis. v roce 1868, 610 tis. 1869, 225. tis. 1870 a 287 tis. v roce 1871. Toto hnutí je dnes nedostatečně připomenuto, šlo o skutečně první masovou deklaraci naší národní identity.
Zdroje: Patrik Eliáš (www.ptejteseknihovny.cz, www.hora-rip.cz, www.miskovice-kh.cz, www.toulavakamera.cz, www.suchelazce.cz, www.abicko.avcr.cz, www.mravenec.cz, www.kcprymarov.estranky.cz)
