Darování krve patří k obecně prospěšné a humanitní činnosti již od počátku 20. století. V této době byly objeveny základní krevní skupiny. Bez darované krve se neobejdou například pacienti po dopravních nehodách, těžkých úrazech nebo jen při operacích. Například při operacích srdce, kterých bývá v každém kraji přes tisíc ročně, se spotřebuje přes litr darované krve. Darování krve má své zastánce i odpůrce. Odpůrcům stačí často zkreslené příklady z medií, kdy se mluví o nakažení darovaných osob, avšak i příjemců darované krve. Tyto případy jsou často staré desítky let, nebo se případ stal v nějaké rozvojové zemi. Je to stejné, jako byste při onemocnění zápalem plic strašili nemocného, že může umřít.
Velkým nepřítelem bezpříspěvkového (bezplatného) darování krve jsou placené odběry, například krevní plasmy. Tyto odběry jsou honorovány, neboť krev směřuje k zahraničním výrobcům léků, kosmetiky a podobně. Zejména mladí lidé tak raději za pár stokorun darují krev podobné společnosti než místním zdravotnickým zařízením. Důsledky mohou být v budoucnu fatální.
I bezpříspěvkové dárcovství krve má pro dárce řadu výhod. Krev mohou darovat třikrát až čtyřikrát za rok. Na den odběru náleží zaměstnanci nebo studentovi den volna. Zaměstnanec i živnostník má po darování krve daňové výhody. Některé zdravotní pojišťovny pak darují svým pojištěncům různé benefity, od vitamínů jenž obdržíte po darování krve až po finanční odměnu po několika odběrech. Bezpříspěvkové dárce krve od deseti odběrů oceňují i různé humanitární organizace, jako například Český červený kříž. Mladé lidi může k darování krve přimět i fakt, že jsou při vstupních odběrech testování na různé nemoci včetně HIV a to bezplatně. Dárcům se pak může pro každý případ jednou hodit i fakt, že znají svou krevní skupinu. Na každý pád se naše zdravotnictví bez darování krve neobejde. Nikdo z nás neví, kdy bude sám darovanou krev potřebovat pro sebe nebo někoho ze svých bližních. Jedno z nejhezčích a nejpravdivějších hesel používaných při propagaci dárcovství krve zůstává : DARUJ KREV – DARUJEŠ ŽIVOT!
Lukáš Nebes B Rh+
Právě jsem daroval krev a musím podotknout,že u nás v Ostravě na fakultce se ke mně chovají vcelku mile, až už jde o mladý či starší personál. Ale na druhou stranu kdybych se vcítil do role sestřiček, tak bych asi nemohl být milý pořád, protože se jich pořád xxxyyy lidí ptá na stejnou věc pořád dokola tak s nenápadným povzdychem a většinou s umělým úsměvem odpoví. Naštěstí jsem postřehl za dobu odběrů, že se střídají v činnostech odběrů a byrokracie což je určitě dobře a tak nedělají neustále stejně stereotypní prácí,…(Minule mi brala krev půvabná mladá sestřička a kolem mě pobíhaly pěkné slečny a staré robily papírování,…jenže dneska to bylo k mé smůle naopak:-()). Takový Masaryk stereotypní práci nesnášel a já jí taky moc nemusím. Ve stereotypu vidím zakopaného psa, ale je to jen můj názor. Jinak souhlasím s Peet, že by si to každý měl zkusit, až ví každý jaké to je doopravdy.
Peete pamatuješ jak jsme byli spolu darovat krev a jak na mě ta doktorka na začátku štěkala, kdy že jsem dával krev v Praze? No mě to přišlo dost arogantní… odpověděl jsem ji slušně a dvakrát, zeptat se potřetí tak bych ji odbyl, že mě jejich papíry nezajímají a že chci jen darovat krev… Asi máme každej jiná měřítka co je milé a co arogantní chování.. moc mile se ke mě chová např. moje zubařka
, ale na tranzfúzce to milé rozhodně nebylo… na stejné stanici kde s byl ty, stejný den a stejnou hodinu… 
Khole zatim co sem tam byl tak sem se s zadnym takym jednanim nesetkal ba naopak sestra poodberu mi dekovala doktorka po vysetreni mi dekovala. Mozna je lepsi jit to zkusit a pak hodnotit nez dat na nazor jinych lidi.
Přiznám se, já sám jsem krev dosud nedaroval, důležitost toho ale uznávám. Nemohu si ale nevzpomenout na to, jak můj mladší bratr se svého času rozhodl dát krev. Mladý, silný , zdravý kluk. Ale to, jak se k němu chovali, ta byrokracie a povýšené jednání – to byl opravdu zážitek. Takže jestli je takové chování běžné, pak jsou asi zbytečné nářky, že krev není.