8.listopadu – narození generála Zdeňka Škarvady – 1917

Narodil se 8.listopadu 1917 v Olešnici nedaleko Blanska. Po ukončení školní docházky se začal zajímat o letecké modelářství a o letectví. Je absolventem Školy leteckého dorostu (LŠD) při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, kam nastoupil v roce 1935. Po dvouletém výcviku byl vyřazen v hodnosti svobodníka jako pilot-letec, byl zařazen ke čtvrtému leteckému pluku do Hradce Králové a od roku 1938 j jeho III. peruti, 47. letce v Pardubicích. Tam také dokončil „polní“ operační výcvik, zúčastnil se obou mobilizací, jenže přišel osudný 15. březen 1939 a Československá armáda byla rozpuštěna.Krátce na to se rozhodl odejít do zahraničí. V červnu 1939 se dostal do Krakova, kde se rodil náš zahraniční odboj. Na výzvu pplk. L. Svobody vystoupil v Gdyni z lodi Kastelholm, kterou měl odplout do Francie, a v červenci 1939 byl přijat do polského letectva. Když nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko, stali se po třech týdnech naši vojáci válečnými zajatci Rudé armády. Jejich pobyt v sovětských lágrech trval do července 1940. Po urgenci čsl. Vlády v Londýně byli v několika menších transportech (asi po čtyřiceti lidech) odesláni do Oděsy a pak lodí se zastávkami v Egyptě, v Indii, v Keni, v Rhodesii, v Jižní Africe, Freetownu a Takeradi do Liverpoolu ve Velké Británii, kde přistáli koncem října 1940. Po vylodění byl spolu s ostatními přesunut do stanice RAF – Cosford. Po ukončení operačního výcviku byl Zbyněk Škarvada zařazen k 310. čs. stíhací peruti. Ta byla v operačním nasazení v bitvě o Británii až do ukončení kampaně.

Při jednom z operačních letů v únoru 1942 došlo k poruše motoru, a proto byl Zdeněk Škarvada nucen opustit letoun nad mořem pomocí padáku. Byl vyloven a zajat Němci a s obrovskými útrapami prošel několika tábory. Teprve v květnu 1945 se dočkal osvobození spojeneckými vojsky. V srpnu 1945 se vrátil do vlasti. Nejprve byl zařazen k 310. peruti, po jejím zrušení a přejmenování byl zařazen k 10. leteckému stíhacímu pluku v Praze – Kbelích. V srpnu 1946 se oženil a byl vybrán ke studiu na Vysoké vojenské škole. V dubnu 1947 byl odvelen do Vojenské letecké akademie v Hradci Králové a po absolvování školy pro učitele létání na stíhacích letounech v Pardubicích se stal učitelem létání, krátce na to velitelem výcvikové letky bojových letounů S-89. V důsledku politických změn po únoru 1948, které se nevyhnuly ani armádě, byl nakonec odvelen do Brna, kde se stal náčelníkem štábu 8. leteckého pluku a pak jeho velitelem. Opět byl vybrán ke studiu na Vysoké vojenské škole v SSSR, ale k tomu již nedošlo. V březnu 1950 byl odvolán z funkce velitele pluku a byl přeložen do zálohy. Stal se jako mnoho dalších vojáků, kteří dříve bojovali na západní frontě, pro armádu nepotřebný a byl degradován na vojína pěchoty. Následovalo jeho násilné vystěhování z Brna na venkov do Jevíčka. Nové zaměstnání získal v hlubinném dole v Březině u České Třebové. Stal se pracovníkem geologického průzkumu a prošel zde všemi odbornostmi této profese. V tomto zaměstnání setrval dalších dvacet let. Vystudoval střední průmyslovou školu hornickou v Brně a s rodinou se přestěhoval do Ostravy. Pro své zkušenosti byl přijat jako průzkumník do rozvědky hlubinných slojí. V roce 1965 se dočkal částečné rehabilitace, byla mu navrácena vojenská hodnost majora letectva v záloze a o rok později byl povýšen na podplukovníka letectva v záloze. V listopadu 1968 mu ministr národní obrany udělil čestný titul Zasloužilý vojenský letec. V roce 1972 odešel do důchodu. Skutečnou rehabilitaci Zdeňka Škarvady umožnily až politické změny po listopadu 1989. V říjnu 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka v.v. a v květnu 2000 byl jmenován brigádním generálem. Své motto „Keep floating“ (pokračuj a nevzdávej se) si musel od seskoku do studených vln kanálu La Mance ve svém životě ještě mnohokrát připomenout.

Byl oceněn řadou vyznamenání. Je nositelem československého válečného kříže 1939, medailí Za chrabrost před nepřítelem, Za zásluhy I.stupně, medaile Za hrdinství, Čs. Záslužného kříže 3. třídy, obdržel Polský válečný kříž, polskou medaili Za účast v kampani, 1939-1945 Star (britská Hvězda 1939-1945), War medal (britská válečná medaile), Air Crew Europe Star (britská hvězda evropských posádek), Defence Medal (britská Medaile za obranu).

.. co si myslí brigádní generál v.v. Zdeňek Škarvada?

Proč si myslíte, že současná generace nevnímá pojem vlastenectví tak, jako kdysi vy před válkou?

Mají přeseknutý život, učili se něco jiného. Doktrína, kterou se učili, neměla nic společného s námi. My jsme byli vlastenci a šli bránit tuto zemi. Dnes lidé nemají k této zemi vztah, je jim lhostejná. Na přísaze nováčků je možné slyšet: „Á, jakápak přísaha, když na něco přijde, prásknu do bot a zastavím se až někde v Austrálii.“

Takže si myslíte, že je to prvorepublikovou výchovou?

Podívejte, já jsem přišel do armády a dávno už mi nebylo osmnáct. Žádné politické školení jsme neměli, ale věděli jsme, proč chceme létat – protože jsme chtěli bránit republiku. To nebyl rozmar, já jsem klidně mohl zůstat se svými hadráky a se svými modýlky spokojený, ale měl jsem cíl. A ten dnešní generace nemají.
Pocházím ze sokolské rodiny, můj tatínek byl dokonce zakladatelem Sokola v mém rodišti. Byl to člověk, který do nás vkládal vlastenectví od kolébky. A tam to začíná. Vždyť se podívejte, jak dnes mluví máma s děckem v kočárku. Běžte za nimi někdy po chodníku a poslouchejte, jestli je tam zrod nějaké opravdové rodinné soudržnosti.

 Zdroj: Petr Majer – Jsme hrdí na svou zemi?