Jan z Příbrami, též Příbramě i Jan Příbram, známý též jako Kněz byl český spisovatel a husitský teolog. Bakalářem se stal v roce 1409 a mistrem svobodných umění v roce 1413. Roku 1408 byl na shromáždění českého národa na pražské univerzitě.
V roce 1414 je jedním ze svědků na osvědčení sepsaném Janem z Jesenice o odepření přístupu Janu Husovi na arcibiskupství. Po smrti Jana Husa vystupoval jako hlavní řečník konzervativních pražských mistrů (rozmluva o artikulech pražských).
Už v roce 1420 kritizoval praxi táborských kněží, kteří pod vlivem chiliastických vizí vybízeli ke shromaždovaní majetku a nasledně jeho palení sedláky, později stejně krizizoval i proslavené kádě. Považoval to pouze prostředek k ožebračování prostých rolníků. Volba čtyř hejtmanů a postupná feudalizace táborského svazu mu dalo částěčně za pravdu.
Na čáslavském sněmu v roce 1421 byl ustanoven, spolu s Janem Želivským, za poradce dvaceti zvolených zemských správců v náboženských otázkách. Dále taky patřil mezi odpůrce sekularizace církevního majetku, který byl jednou ze zásadních požadavků husitství (třetí artikul), bez ohledu zda byl prováděn husitskými svazy, nebo katolickým panstvem, které se tímto způsobem přiživovalo.
Již v listopadu 1421 se Janu Želivskému podařilo ho odvolat. Při setkání pražských mistrů a táborských kněží (Konopiště 1423 a zejména Praha 1424) nejradikálněji vystupuje proti táborským. Roku 1426 se dostal do sporu s Petrem Paynem a označil učení Jana Viklefa za kacířské. O Viklefovi mj. prohlásil: „Co je nám do Viklefa,vždyť nebyl ani Čech ani otec náš.“ To rozdělilo pražské mistry (někteří se obávali, že na základě tohoto tvrzení by mohl být za kacíře označen i Jan Hus). Jan z Příbrami se politicky opíral především o Zikmunda Korybutoviče. Ten byl nakonec pro tajné vyjednávání s císařem Zikmundem vyhnán z Čech (duben 1427). Jan z Příbrami byl jako jeho stoupenec uvězněn a následně vypovězen z Prahy, azyl nalez v husitském Stříbře. Zdržoval se především v Žatci, roku 1429 se mohl vrátit do Prahy, nadále pokračuje v kritizování táborské strany.
Roku 1434 se postavil na stranu kompaktát, v roce 1437 si stěžoval císaři na jejich nedodržování. V červenci 1437 odešel s českým poselstvím do Basileje, kde hájí přijímání podobojí. 1439 byl spolu s Prokopem z Plzně zvolen za správce českého duchovenstva. V roce 1448 ho nahradil Jan Rokycana, Jan z Příbrami neúspěšně naléhal na papežského legáta, aby Rokycanu uznal arcibiskupem.
Zdroj: F.Šmahel – Husiteské Čechy, NLN 2001; Wikipedie
