1938 – ČSR byla na boj s Hitlerem dobře přichystána

Ještě na počátku třicátých let se jevilo vojenskopolitické postavení Československa jako neproblematické a pevné. Bylo tomu tak proto, ze v první světové válce poražené Německo mohlo mít pouze početně malou (100000 mužů) a slabě vyzbrojenou armádu, která nedisponovala moderními útočnými zbraněmi. Celková německá vojenská slabost a fakt existence spojenecké smlouvy s Francií vylučovaly v prvních letech po vzniku samostatného Československa existenci nějakého vážného ohrožení ze strany Německa. Naopak v nástupních plánech československé armády z té doby se dokonce počítá s útočnými akcemi proti Německu. Nástupní plán N 1 z roku 1919 počítal s tím, že pokud Němci nepodepíší Versailleskou smlouvu, zahájí čs. armáda z východu vstřícný útok ve směru na asi 55 kilometrů vzdálený Bayreuth a dále na Bamberk až do spojeni s francouzskými jednotkami postupujícími údolím řeky Mohan. Tím by se dosáhlo rychlého oddělení Bavorska od severního Německa.

Naši na Mohanu

Nástupní plán N 2 představoval obdobu plánu N 1, ale vedle postupu československé armády do údolí Mohanu se měla ještě uskutečnit československá ofenzíva ve směru na Drážďany a Míšen, odkud měly československé jednotky případně postupovat na Berlin.

Nástupní plán N 3 požadoval koncentraci všech akceschopných jednotek v severozápadních Čechách, odkud by mohly dle potřeby zahájit útok podle N I nebo N 2. Všechny shora uvedeny plány však byly ve své době naprosto nereálné, protože nebraly v úvahu skutečné možnosti tehdejší čs. armády, která v podstatě neměla síly na jejich realizaci.

Jedině reálný byl snad francouzský požadavek na zřízení několika velkých letišť v severních Čechách, z nichž chtělo francouzské letectvo provádět masové nálety na berlínskou oblast. Výše uvedené nereálné vojenské plány, které vypracovávali převážně členové francouzské vojenské mise a které byly poplatné francouzským zájmům, museli být na počátku třicátých let nahrazeny novými. Ty již vypracovávali českoslovenští vojenští odborníci a v souladu se zvýšenou akceschopností německé armády se v nich od samého počátku konfliktu počítalo s výraznou německou převahou, nejméně v poměru 1:4 u pozemních jednotek a 1:8 v letectvu.

Po příchodu nacistů k moci začalo totiž Německo s rychlou výstavbou obrněných, motorizovaných a leteckých jednotek, a tím se zvyšovalo ohrožení Československa natolik, že vláda v roce 1935 přikročila k provedení vojenské reformy. V jejím průběhu došlo k početnímu růstu armády a zvýšeni její palebné síly.

Horečnaté dozbrojování

Po březnovém připojení Rakouska k Německu, které vážně zhoršilo vojenskou situaci republiky, přišla květnová zvýšená pohotovost. Vzhledem ke zprávám o soustřeďovali německých vojsk blíže československých hranic, především 8-10 divizí v Sasku, rozhodla vláda na svém zasedání 20. května vyhlásit mimořádná opatřeni, povolat do zbraně jeden ročník zálohy a pět ročníků technických jednotek. Vojenskými posilami byly také doplněny jednotky Stráže obrany státu (SOS), zformované již dříve z příslušníků finanční stráže, četnictva a policie. Celkový početní stav SOS dosáhl do rána 21. května 1938 27.000 mužů a jednotky SOS zaujaly postaveni přímo na hranicích. Na hraničních přechodech byly zřízeny zátarasy, na křižovatkách poblíž hranic protitankové barikády a byla provedena opatření k destrukci určených objektů v předpolí hlavního obranného postaveni (HOP). Již v květnu 1938 se nástup záložníků prováděl novým rychlým způsobem, který udivil celý svět. Podle direktiv na svolávacích listcích rukovali záložníci zčásti přímo do nových výzbrojních středisek vybudovaných v nejbližších městech, odkud byli maximálně do tří hodin vyzbrojeni, vystrojeni a odesláni přímo k útvarům nastupujícím přímo na hranice.

Před půlnocí 20. května začínali z nádraží odjíždět první větší transporty k hranicím a útvary z míst blíže hranic se k nim vydali usilovným nočním pochodem. Určené obranné postavení začaly pěší jednotky obsazovat před rozedněním 21. května. V té době už také zaujímaly svá postavení obsluhy protitankových kanónů a minometů. Poslední obranné úseky na nejvzdálenějších hraničních hřebenech byly zajištěny do 13 hod. Krátce po poledni najížděli už do určených postavení první ostrahové baterie divizního dělostřelectva. Nástup hlavních sil dělostřelectva včetně muničních kolon a skladů proběhl během odpoledne. Do večera 21.5. byly také postaveny nejpotřebnější protitankové překážky. Dalším mezníkem ve vývoji byl Hitlerův štvavý projev ze 13.září, který vedl k takovému zvýšení napětí, že bylo nutno opět přistoupit k zaujetí ostrahy hranic.

Konečně 23. září 1938 nařídila československá vláda stav branné pohotovosti státu ve spojení ve spojení s všeobecnou mobilizací Československé branné moci (tehdejší oficiální název čs. armády) Nadšení a úsilí záložníků o co nejrychlejší dosažení svých útvarů bylo příkladné. V řadě českých měst došlo v kasárnách k prezentování prvních záložníků do 30 minut od přečtení první výzvy v rozhlase. Během 48 hodin nastoupilo do zbraně téměř 80 procent povolaných záložníků.

Unikátní výsledky mobilizace

Tyto výsledky byly nade všechno očekávání a čs. hlavní štáb počítal s lhůtami nejméně o polovinu vyššími. Určité problémy se ovšem vyskytly v národnostně smíšených územích. U útvarů s vyššími systemizovanými počty občanů německé národnosti bylo nutno za německé zběhy a nespolehlivé záložníky zajistit odpovídající náhradu z přebytků od jiných útvarů nebo povoláním záložníků II.zálohy. Naopak všechny divize mobilizující na Slovensku a na Podkarpatské Rusi (!) podávaly za mobilizace obdivuhodné výkony. Například 12. pěší divize mobilizující v Michalovcích, Chustu a Užhorodě vypravovala první transporty již k večeru 26. září a k večeru 28. září byla již většina bojových jednotek na místě určeném nástupním plánem v oblasti Vsetína. Dalším problémem mobilizované armády byl nedostatek motorových vozidel, vzniklých v důsledku nadměrného opotřebení a špatné údržby civilních vozidel přebíraných armádou v době mobilizace. Nakonec bylo vedení armády nuceno 29. září rozhodnout o okamžitém zakoupení 2000 nákladních aut v USA. Pěchotních zbraní byl za mobilizace dostatek. Čs. dělostřelectvo odpovídalo navzdory nedokončenému přezbrojení svým vybavením lepšímu průměru západoevropských armád. Mobilizační dotaci dělostřelecké munice obdržela do 30. září každá baterie. Díky předem připravenému materiálu byla zajištěna válečná výroba až 21.000 dělostřeleckých granátů denně. Tankové prapory i letecké pluky měli strojů dostatek. Největším uskupením československých tanků bylo 150 strojů v prostoru Jaroměřice nad Rokytnou.

Společně s mobilizací probíhal i přechod armády z mírové na válečnou organizaci.

Kvality čs. armády vysoce hodnotilo samo německé velení. Ve zvláštní studii z 9. června 1938 se praví doslova: „…výzbroj československé armády je nutno považovat za moderní. Velmi výkonný zbrojní průmysl je nejen schopný pokrýt vlastní potřeby, ale v široké míře i spřátelených států.“ O něco dále se praví: „…při každoročních velkých manévrech, které v minulých letech ukázaly stupňující se každoroční pokrok vojenského potenciálu, dostává česká armáda výbornou příležitost k praktickému výcviku velitelů všech stupňů…“

Vysoké hodnocení Němců

Pro československou stranu byl velice důležitý také ten fakt, že se německé zpravodajské službě nepodařilo rozkrýt mobilizační soustavu čs. armády, a tudíž německá strana neměla ani tušení nejen o rozmístění, ale vůbec o existenci 10 čs. divizí.

Vojenští experti také dnes dospěli k závěru, že zatímco sestava čs. armády z konce září 1938 představuje již uskupení zaměřené k očekávanému válečnému střetnutí, rozmístění německých jednotek nelze považovat za vhodné pro válečné střetnutí s čs. armádou, která již útok očekávala v dobře vybudovaných postaveních. Sestavení dostatečně silných německých útočných klínů by si vyžádalo nejméně 14 dnů, spíše však více, takže rozhodný útok na čs. postavení by mohla německá armáda zahájit pravděpodobně, až v posledním říjnovém týdnu v roce 1938.

Mobilizace v září 1938 patří pro svůj heroizmus k nejslavnějším událostem československého vojenství. Na tom nic nemění ani ten fakt, že se nakonec nebojovalo a masového českého odhodlání tvrdě a za všech okolností bojovat za svobodný stát nebylo využito. Rozhodnutí o vydání čs. území Německu bylo rozhodnutím politickým. Československá armáda ustoupila v říjnu 1938 z pohraničí neporažena.

Více jak milionová zmobilizovaná čs. armáda byla co do počtu určitě největší vlastní armádou v historii českého státu a národa a pravděpodobně ani v budoucnu nebude již nikdy překonána.