V neděli 17. března 2013 si zástupci Svornosti a veřejnost připomenula hrdinský odpor posádky Čajánkových kasáren proti německým okupantům, kteří zde 14. března 1939 narazili na nezlomnou vůli československých vojáků bránit svou vlast.
Každoroční vzpomínka se koná u památníku 8. pěšího slezského pluku ve Frýdku-Místku, několik desítek metrů od již neexistujících kasáren. Pietní akt započal kolem 15. hodiny nástupem čestné stráže a položením květin a věnce. Následoval projev předsedy sdružení Svornost Davida Kohuta, který vyzdvihl zodpovědnost a smysl pro povinnost čs. vojáků a význam těchto hodnot v dnešní době (celý projev níže). Poté se chopil slova hejtman Moravskoslezského kraje Miroslav Novák, který stručně vykreslil průběh tehdejších událostí a zhodnotil odpor proti okupantům jako boj za svobodu národa a demokracii.
Na závěr požádal David Kohut účastníky o minutu ticha za všechny padlé československé vojáky, kteří bojovali a zemřeli pro svou vlast, potom přítomné pozval do nedalekého Lidového domu na výstavu Mnichov-okupace-osvobození.
Rádi bychom tímto ještě jednou poděkovali KVH Chotěbuz za čestnou stráž a početnou účast; panu hejtmanovi, že si našel čas a podpořil tuto akci a samozřejmě všem účastníkům a pamětníkům.
Projev předsedy Davida Kohuta:
Dámy a pánové,
dovolte abych vás přivítal na tradiční vzpomínkové akci u příležitosti hrdinného odporu čs. vojáků 8. pěšího pluku z Čajankových kasáren, kteří zde 14. března 1939 bojovali proti postupujícím německým okupantům. Připomínáme si tak jediný ozbrojený odpor naší armády proti nacistickému Německu na našem území. Samozřejmě nesmíme opomíjet i boje čs. vojáků proti maďarským okupantům na Podkarpatské Rusi, kde ovšem byla situace složitější a vzhledem k následnému poválečnému uspořádání je tato událost skoro zapomenuta.
Každý rok se sám sebe ptám – odkud se vzala ta odvaha vojáků Čajánkových kasáren? Co bylo tím impulzem bránit zmrzačenou republiku? Napadlo mě podívat se na vojenskou přísahu tehdejší doby.
„Přísaháme při všem, co jest nám svato, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budeme poslušni presidenta a vlády republiky Československé a všech svých velitelů, presidentem a vládou ustanovených; přísaháme, že budeme bez odmluvy plniti její nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svých vojsk neopustíme, ale i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a za její svobodu; přísaháme, že budeme druh druha milovati, k sobě věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti tak, jak nám káže mužná čest a vědomí povinností občanských. Tak přísaháme!“
Domnívám se, že to byla zodpovědnost a smysl pro povinnost, která tehdy podvědomě stála za rozhodnutím bojovat. A vztaženo k dnešní době – nejsou to hodnoty, které nám teď tolik chybí? Není současný morální a politický stav země odrazem nedostatku zodpovědnosti? Kde kdo se dnes ohání nějakou zodpovědností, ale většinou jen v okamžicích, kdy z ní má nějaký prospěch. Jenomže zodpovědnost je především o tom přijmout důsledky ať jsou jakékoliv. Zodpovědnost znamená něco dávat, je to jako pohled do zrcadla, do svého svědomí. Zodpovědný člověk se nevymlouvá, zodpovědný člověk by měl vědět co je správné a nutné. A s tím souvisí smysl pro povinnost. Nezdá se vám, že slovo povinnost je v seznamu nepopulárních výrazů? Žijeme ve společnosti, kde každý zná svá práva, ale na své povinnosti rádi zapomínáme.
Proto si myslím, že tato vzpomínková akce má význam právě v tom, že si uvědomíme hodnoty, na kterých opravdu záleží. Hodnoty, které tvoří, budují a spojují. Bez skutečné a plné zodpovědnosti i smyslu pro povinnost nebudeme mít svobodnou zemi, ale jen protektorát plný korupce, strachu, závisti a nesnášelivosti.
