Sion jako známé místo posledního odporu Jana Roháče z Dubé proti vládě krále Zikmunda. Hrad byl vystaven husitou Janem Roháčem z Dubé v letech 1426-27 na ostrohu nad údolím Chlístovického potoka. Měl trojúhelníkový půdorys a na obléhání byl špatně vybaven. Na začátku 30. let 15. století byl hrad narychlo opevňován, přičemž byla postavena progresivní sypaná obezděná bašta. Hrad však neměl vlastní zdroj vody, ani věž umožňující obranu. Přesto podle historických pramenů hrad v roce 1437 odolával obléhatelům po dobu 4 měsíců. Důvodem však zřejmě bylo to, že velitel vojska Hynek Ptáček z Pirkštejna, který hrad obléhal, byl příbuzným majitele hradu a obléhání tudíž bylo pouze fingováno. Nakonec byl hrad 6. září 1437, vzhledem k rostoucí nespokojenosti panovníka, po jediném krátkém útoku dobyt a všichni stoupenci Roháče z Dubé pobiti, nebo spolu s ním v Praze popraveni. Hrad už obnoven nebyl. Dnes jsou jeho pozůstatky volně přístupné.
O historii Sionu již bylo na webových stránkách Svornosti napsáno dost, proto jsem jako lokální patriot navrhl výlet právě na toto místo. V sobotu 9. července v poledne jsme se sešli na malešovském nádraží. Počasí nám přálo a nálada všech účastníků byla výborná. Nejdříve jsme se přesunuli do místní hospůdky, nad dobrým mokem jsme příjemně debatovali.
Osvěženi jsme se vydali vzhůru k Sionu. Nejdříve trošku nepříjemnou cestou po asfaltové silnici do vesničky Polánka, tam jsme již pokračovali po „červené“ příjemnými cestičkami ve stínu lesa podél říčky Vrchlice. Cesta rychle ubíhala, protože byla provázena debatou o různých aktuálních tématech. Zastavili jsme se až u „pískovcového“ Jana Roháče z Dubé, kde jsme se museli samozřejmě zvěčnit. Pak už to byl jen kousek cesty na samotné místo, kde kdysi stál hrad Sion. Zde jsme poseděli u ohniště a krátká řeč Kuby nám nastínila historické události na Sionu a Michal nám díky svým znalostem náboženství osvětlil církevní poměry tehdejší doby. Po delším posezení jsme se vydali zpět do Malešova, kde jsme se usadili na terase místní hospůdky a za chuti zlatavého moku vzájemně debatovali. Pak již následovala cesta kamarádů domů do jejich příbytků.
Shodli jsme se, že výlet to byl příjemný a byla by škoda toto místo naší krásné a milované vlasti opomenout. Proto doufám, že se zde v září letošního roku sejdeme znovu a to v počtu vyšším. Děkuji všem kamarádům, kteří dorazili.
Autor: Vojta
