Slezská Svornost nezahálí ani o prázdninách a v neděli 15.7. navštívila nejvyšší vrchol Slezských Beskyd, bájnou Velkou Čantoryji (994 m n.m.). Celý výstup jsme zahájili v Bystřici, kde se vedle českých nápisů umisťují také polské – v polštině tedy Bystrzyca. Polské nápisy zde nevisí jen tak, vždyť za celou cestu jsme potkali sotva desítku česky hovořících turistů! Naše kroky vedly z vlakového nádraží do nedalekého Nýdku, kde začíná naučná Rytířská stezka. Tato stezka ukrývá 7 zastávek, na kterých je detailně popsána historie okolí a také bájemi opředená Čantoryje. Jedna z těchto bájí vypráví o ukrytém rytířském vojsku, které zde čeká, až bude Slezsku nejhůře.
Část legendy si dovolím citovat: „Před kovárnou, v době velikonočních svátků, se z ničeho nic zjevil podivný rytíř v lesklém brnění. Požádal udiveného kováře o vyrobení tři sta kalených podkov a to prý za tři dny. Kovář stál před chalupou jako zkamenělý, ale když mu rytíř podal váček stříbrňáků jako závdavek, nelenil a pustil se do práce. Světe div se, za tři dny byly podkovy hotové a to už rytíř stál za dveřmi a chválil poctivého kováře. Naložili podkovy na hřbet koně a společně odjeli vzhůru do Čantoryje. Tam se najednou ocitli před velkým otvorem ve skále a za chvíli stáli na nádvoří, kolem něhož se zdvihaly kamenné zdi jeskyně. A tu se teprve dozvěděl, že jeho úkolem bude okovati tři sta koní slezských rytířů, kteří jako národní vojsko čekají v Čantoryji, aby pomohli Slezsku, až mu bude nejhůře. Celý rok kovář měřil podkovy, vypaloval rohovinu kopyt a přitloukal podkováky. Jedna podkova, druhá podkova a hleďme, už zůstala poslední. Rytíř v lesklé zbroji chválí kováře a jako odměnu mu dává měch jako pápěří. Kováři se zdá příliš lehký za tolik dřiny a tak mlčky opouští podivnou jeskyni. Když se na chvíli otočí, kamenný hrad zmizí a Čantoryje pečlivě zakryje jeho tajný vchod. Teprve doma otevře měch a pochopí, jak se mu rytíř poctivě odměnil: na stůl se vysypaly zlaťáky a lesklé stříbrňáky. Nejen kovář, ale celá ves se radovala a všichni děkovali tajemným rytířům, kteří kdesi ve svém podzemním hradu odpočívají a čekají, až budou moci vyrazit Slezsku na pomoc.“
Ale teď zpět k výšlapu. Na nejvyšším bodu Čantoryje se nachází 29 metrů vysoká rozhledna s nádherným výhledem do tří států – Česka, Slovenska a Polska. Na slovenském území bylo možné vidět ( i při zatažené obloze) Malou Fatru a Velkou Maguru. K vrcholu rozhledny vede 118 schodů, které jsme lehce zdolali a mohli se kochat okolím. Nutno ještě dodat, že rozhledna stojí asi 5 metrů od hranice s Polskem. Dokonce i značná část trasy po hřebeni vede mezi hraničními kameny a na polském území existuje druhá Ścieżka Rycerska. Z rozhledny už směřovaly naše kroky zpět do Nýdku a dále do Bystřice, kde jsme s časovou rezervou dvou minut čekali na osobní vlak do Ostravy.
Jiří Menšík, RO Slezsko
