Dnes slavíme sto let od založení samostatného československého státu. Stalo se tak provoláním Národního výboru (muži, kteří byli postupem času zapomenuti anebo pro své nepohodlné názory ostrakizováni):
Lide československý!
Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný a oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu.
Lide československý! Vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů.
Novými činy v těchto chvílích zahajují se nové, bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a na Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: Československá legie. Bud‘ si stále vědom, že jsi občanem československého státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi.
Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny velké chvíle nynější. Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa.
Každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému jest svato.
Svobody osobní, majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazu Národního výboru.
V Praze, dne 28. října 1918.
Za Národní výbor československý:
Dr.Fr.Soukup v.r., Dr.Vavro Šrobár v.r. Antonín Švehla v.r., Jiří Stříbrný v.r. JUDr.Al.Rašín v.r.
Tím vyvrcholilo dlouhodobé úsilí domácího i zahraničního odboje. Dílo Masaryka, Beneše, Štefánika, Kramáře, Rašína, Šámala, Scheinera, Düricha, Osuského a dalších dosáhlo svého naplnění. Samozřejmě nelze nezmínit československé legionáře, bez jejichž počátečního nadšení a pozdějšího válečného nasazení bychom jenom stěží mohli sklízet úspěchy na poli diplomatickém. Masarykovo „Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa!“ je jistě pravdivé, ale neúplné. U vzniku Sokola totiž stáli čeští vlastenci a nacionalisté, z nichž nemálo snilo o českém samostatném státu pro Čechy.
Byla to vpravdě radikální a zároveň bláznivá myšlenka, pro mnoho Čechů něco nemyslitelného. Proto se velká část českých intelektuálů odvažovala pomýšlet maximálně na jakousi míru autonomie v rámci Rakousko-Uherska (a to i v průběhu 1. světové války). Nicméně smělost, optimismus, odhodlání a vůle českých nacionalistů se nakonec ukázaly být silnější. Těžko si představit, jak by české země vypadaly dnes, pokud by se prosadila idea spolkových zemí Rakousko-Uherska pod habsburským vladařem. Ačkoliv jistou představu mít můžeme – současná podoba EU dává tušit v jakém postavení by se nacházely malé národy jako Češi. Mnozí čeští politici dnes, stejně jako tehdy v rámci Říšského sněmu, řečnili o nutnosti býti aktivními, konstruktivními a loajálními vůči císaři a Vídni. Doufali, že tímto politikařením „vybojují“ alespoň trochu přízně a ústupků pro český národ…
V rámci stoletého výročí bych rád zmínil i naše spojence a zcela záměrně se zmíním jen o Spojených státech a Rusku. Všichni určitě znáte citát George Santayany: „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.“ Proto bych rád připomenul, že zatímco v Rusku legionáři bojovali ke konci války proti bolševikům, tak v USA byla podepsána Pittsburská dohoda, Washingtonská deklarace a především se naše věc těšila podpoře prezidenta Woodrowa Wilsona. Tím nechci zpochybnit zásluhu Ruska na počátku války během formování legií, ale pádem cara Mikuláše II. se již nedá nadále hovořit o nějakém spojenectví. Během sta let samostatnosti jsme se od Spojených států dočkali pozitivního vlivu a podpory. Nechť si každý sám uvědomí, zda-li chce v budoucnu stát po boku spojence, který nás nezradil (neokupoval) anebo se nepoučitelně chce orientovat na Rusko.
Na závěr bych všem rád připomněl, že jsme Češi, kteří se nevzdávají. Nejvyšších cílů dosáhneme nespoutanými sny – Češi sněte a nebojte se!
V Mostech u Jablunkova
David Kohut,
předseda Svornosti
