Během letošních prázdnin se v plzeňské Svornosti objevil názor, že bychom se kromě poznávání vzdálenějších míst naší země měli věnovat i památkám tak říkajíc „pod nosem“. Je totiž s podivem, kolik z nás procestovalo známé památky celé republiky a na ty své, domácí, zapomíná.
Po krátké diskuzi se utvořilo „kulturní jádro“ složené ze zájemců o poznávání blízkého okolí. Domluvou byl vybrán náš první cíl – bývalý plzeňský františkánský klášter, který v současnosti hostí Muzeum církevního umění. I přesto, že se areál konventu nachází v samém středu městu, lidé jej většinou míjejí bez zvláštního zájmu. Klášter byl také až do loňského roku nepřístupný, ale za poslední rok hostil již několik výstav. V současné době zde mimo hlavní expozice umění také probíhá souběžně výstava Faksimile církevních rukopisů. Rozhodly jsme se proto navštívit obě a to včetně přednášky o církevních textech.
I přes tradiční problémy s načasováním a organizací jsme se nakonec zdárně sešli a vyrazili zkoumat muzeum. U vstupu se předseda opět podivoval nad zlevněným vstupem pro studenty. Nakonec usoudil, že nejsnazším řešením bude opětovný nástup do škamen, což posléze i realizoval.:-D Prohlídka kláštera/muzea byla velice zajímavá a přinesla nám mnoho nových informací. Prohlédli jsme si mnoho uměleckých děl, od Poleňské Madony Lucase Cranacha, přes malesickou monstranci, až po nejstarší skříň u nás z 15. století. Také nás velmi zaujala interaktivní prezentace o historii církve na Plzeňsku. Samotný klášter na nás dýchl starými časy, místo si přes svou polohu v centru rušného města zachovalo osobitý genius loci. Kaple sv. Barbory s dobovými freskami, ambit, rajský dvůr i skriptoria navozují atmosféru středověku a návštěvník zde téměř vyhlíží postavy s tonzurou. Není se čemu divit, klášter je bezmála stejně starý jako město Plzeň, byl založen okolo roku 1300 a dokončen kolem roku 1380. Jedná se tak o jedno z nejstarších a nejzachovalejších míst v Plzni.
Naše další kroky vedly do letního refektáře, ve kterém byly vystavovány církevní faksimile – napodobeniny původních manuskriptů. Tuto výstavu doplnil svou přednáškou PhDr. Illa Šedo ze Západočeského muzea, který nás seznámil s problematikou církevních textů středověku a kodexové kultury. Upozornil nás na charakteristické rysy jednotlivých rukopisů, jejich zvláštnosti a vše zasadil do dobového kontextu chápání křesťanství. Blíže nás seznámil z významnějšími kodexy jako např. devítisvazková, bohatě ilustrovaná Bible Václav IV. nebo purpurový evangeliář Codex Purpureus Rossanensis. Výstava tak pro nás dostala nový rozměr a o to více nám rozšířila obzory, zejména v oblasti kodikologie. Po skončení přednášky jsme panu doktorovi poděkovali a pohovořili s ním o nejen manuskriptech, ale i o celém muzeu. Vzhledem ke kvalitám obou výstav i přednášky je však velice zarážející minimální propagace muzea v médiích, určitě by si zasloužilo větší pozornost.
Akce byla všemi zúčastněnými kvitována s povděkem, a ještě před muzeem byla domluvena další vlastivědná výprava, tentokrát do Západočeského muzea na expozici archeologie.
Milan Kalabza
