![](https://www.nm.cz/file/15a1392bc294b75e38f31928abd045cd/47173/productDetail/ma_vlast_obalka.jpg")
Úklid břehů Otavy – 16. dubna 2011, Písek
Dne 16. dubna v našem městě probíhal úklid Otavy 2011, pořádaný píseckým Ekocentrem – Elektrárny královského města Písku, neváhali jsme tedy a jako Svornost jižní Čechy se připojili.
V 9 hodin ráno byl sraz u Tábornického klubu, kde jsme svými podpisy na prezentační listinu stvrdili účast. Za to jsme obdrželi trička s upomínkou akce, pracovní rukavice, pytle na odpad a poukázky na špekáčky a pivo, coby odměnu za vykonanou práci.
Asi v 9:30, po všech organizačních pokynech a společné fotografii, jsme se vydali směrem k restauraci U Smetáka. V tomto úseku kromě běžných obalů od sušenek a PET lahví nebylo nic zajímavého, až na velký svazek zrezavělých klíčů, to se ale mělo změnit o pár hodin později. Po dvou hodinách dorazili i přespolní z Českých Budějovic a tak jsme se mohli vydat až ku Zátavskému mostu. Cesta probíhala dobře, odpadu ubývalo, i kvůli tomu, že touto trasou již prošlo pár skupinek dobrovolníků. Když jsme míjeli poslední navrátilce z úklidu, předali jsme si informace o místech dosud neprozkoumaných a neuklizených a vydali se dál vycházkovou chůzí, protože byl krásný jarní den. Před Zátavským mostem nebylo téměř nic ke sběru, jen několik igelitových pytlíků. Na „Zátaváku“ jsme si prohlédli pamětní desku americké armády, která zde byla umístěna na památku příjezdu Američanů k demarkační čáře v roce 1945.
Po překročení mostu a stanutí na levém břehu Otavy jsme skrz chatovou oblast konečně doputovali do míst se „zajímavými“ odpady. Hned prvním úlovkem byla vcelku zachovaná holínka, poté následována PET lahvemi různých velikostí a tvarů. Avšak etuda s oblečením pokračovala, kromě již zmíněné holínky jsme našli lyžařskou rukavici a s „nasazením vlastního života“ zachránili i záchranou vestu zachycenou pod plovoucí kládou. Avšak tímto naše „heroické“ výkony nekončily, hned po pár metrech jsme objevili zátoku vzniklou ze spadlého stromu, a v ní opravdu přehršel různého odpadu, např. plastovou bedýnku, obaly od čistících prostředků, polystyren, molitan, aj. Ondřeje však zaujala vzdálená plechovka od piva, kterou se snažil s vypětím všech sil dostat na břeh – nakonec se povedlo.
Po těchto výkonech naše skupinka již směrovala ku Písku. to už jsme mnoho zajímavého nenašli, leda tak dosud neotevřenou láhev s limonádou, která se pohupovala na vlnách řeky Otavy. Zhruba po 100 metrech jsme dorazili do města, nechali pytle na určeném místě a vydali se pro svou odměnu. Po 15 minutách nás již lákal oheň táboráku. Za poukázky jsme vyměnili špekáčky, pivo a spokojeně se odebrali k ohni. Přišlo nám to vhod. Někteří z nás dokonce využili možnost půjčení lodiček, které byly předtím užity k úklidu vodní hladiny. Ondřej nám tak předvedl své umění a vydal se na projížďku s jednou přítomnou slečnou po krásách naší řeky. Po oné jízdě jsme se ještě chvíli svorně družili a pak již vyrazili domů. Naše anabáze po březích Otavy tak byla úspěšně zakončena.
Tímto bych ještě na závěr chtěl poděkovat všem účastníkům za usilovnou práci a nasazení při čištění řeky Otavy.
Aleš Procházka & Ondřej Vlček
Rubrika Akce, ekologické, Jihočeský
Zanechat komentář
Finové dnes preferují národní identitu
Finové se tuto neděli připravují jít k volbám. Na rozdíl od dob minulých nyní dominuje předvolební kampani evropské téma. Hlavním tématem je především zapojení Finska do evropského mechanismu stability (dále ESM – European Stability Mechanism) a jeho záchranného programu pro finančně postižené země. Spolu s tím spojená krize Eura a následné nutnosti pomoci Řecku, Irsku a Portugalsku vyvolal rostoucí vlnu proti-unijních nálad. Tento trend, stejně jako odpor proti rostoucí ekonomické imigraci je totožný jako ve většině západoevropských zemích.
Ve Finsku tyto nálady katapultovaly stranu Pravých Finů mezi největší strany a ihned prakticky rozbila dosud existující konsenzus mezi politickými stranami ohledně pomoci v rámci ESM. Tato strana, vedená poslancem Timo Soinim prodělala v posledních měsících raketový vzestup, přičemž se z okrajů finské politiky dostala ve výzkumech veřejného mínění zhruba o 20% a blíží se třem hlavním stranám. Vzhledem k popularitě Pravých Finů je pro jejich oponenty velmi obtížné je vyloučit jednání na formování příští vlády. Dnes už se i uvažuje o možnosti, že by se Soini mohl stát prvním otevřeně euroskeptickým premiérem v Evropě.
Program Pravých Finů je postaven především na vlasteneckých základech, vyslovují se proti přistěhovalectví a v pohledu na evropské otázky sdílejí názory jako mnoho jejich sesterských stran ve evropské parlamentní skupině Svoboda a demokracie (která mimo jiné zahrnuje i britskou euroskeptickou UKIP). Strana ostře vystupuje proti snahám o politickou federalizaci Evropy, která jsou hrozbou pro národní suverenitu. Praví Finové požadují přenos rozhodovacích pravomocí zpět na půdu národních parlamentů. Soini mimo jiné přislíbil, že pokud dosáhne volebního úspěchu bude revidovat finské závazky v rámci ESM a to by mohlo vést k zablokování dalších záchranných úvěrů, které vyžadují jednomyslnost členů eurozóny.
Růst preferencí Soiniho strany je vidět již nyní na změně politiky finské vlády a její tvrdý postoj na nedávaných jednáních o úvěrech. Každá strana, která se bude ucházet o podporu Pravých Finů musí při jednáních o případné koalici projevit ochotu k ústupkům zejména v politice v rámci EU, kompromis by pak musel samozřejmě zahrnovat i větší důraz na finské zájmy. Praví Finové by požadovali jako podmínku své účasti ve vládě, slib referenda před každou změnou smlouvy EU. Pravděpodobně by byli schopni podpořit odtržení Finska od EU i vystoupení z eurozóny.
Pokud by zůstali v opozici, mohli by Praví Finové směřovat evropskou politiku Finska v méně konstruktivní směr. Podporu by přitom mohli najít zejména u středové strany Keskusta, mající podporu především na zemědělském venkově a u Sociálních demokratů, se kterými mají shodu především v nechuti podporovat Řecko, Irsko a Portugalsko. Soini se svou proti-evropskou rétorikou sklízí výrazný úspěch a z Pravých Finu vytvořil sílu, kterou na politické scéně nelze ignorovat. Ostatní opoziční strany by mohli být v pokušení ho následovat.
To vše má potenciální dlouhodobý dopad na vztahy Finska s Evropou. Finové nemají tradičně pro EU právě nejvřelejší vztah. Národní identita převažuje nad pocitem evropské sounáležitosti. Doposud ovšem téma evropské unie nebylo hlavní politickou prioritou, což odráží tichý souhlas s pro-evropským postoj minulých vlád. Na vzestupu strany Pravých Finů lze doložit výraznou změnu nálad. Blízká budoucnost napoví, kterým směrem se nakonec Finsko vydá a možná by mohlo posloužit jako jistá inspirace.
Autor a zdroje: Teija Tiilikainen (The Guardian, 14.4.2011), MTV3, volně přeložil a doplnil Ing. Jan Šneberk
Komentář Davida Kohuta:
Při osobním kontaktu s občany Finska se můžete přesvědčit, že jejich podpora True Finns (finsky Perussuomalaiset) je opravdu masová bez ohledu na sociální postavení. Měl jsem možnost na toto téma hovořit se zhruba deseti Finy (z Helsinek a Tampere) a devět z nich Perussuomalaiset fandí či je budou volit – a ačkoliv volební preference má tato strana silnější na venkově, u spíše chudší vrstvy obyvatel, tak zrovna mnou zpovídaná skupina Finů reprezentovala vzdělanější část populace s manažerským povoláním z největších finských měst.
Finové vítají tuto politickou štiku v jinak velmi konzervativním a stojatém rybníce, přejí si otevřený a politicky nekorektní přístup k palčivým tématům. Například dlouho neřešený přístup k švédské „menšině“ ve společnosti – není tomu dlouho co se Finové museli povinně učit ve škole švédsky. Anebo sociální a zaměstnanecká politka, která se začíná obracet v neprospěch finské pracovní síly. Nicméně je zde faktor ne zcela rozhodnutých voličů, ktěří u strany Perussuomalaiset tvoří většinu a můžou výsledkem voleb ještě velmi zamíchat – nedávno byl Perussuomalaiset v průzkumech druhou nejsilnější stranou, nyní s 15,4% je čtvrtou a teoreticky už nemusí být přizvána do případných koaličních jednání.
Rubrika co píší jinde, zahraniční
Zanechat komentář
Podporujme české výrobce, nikoliv cizí překupníky
Napadlo Vás někdy, jak se vyrábí třeba televizor nebo LCD monitor? Jakou cestu prodělá, než ho doma postavíte do obýváku? Cesta je to dlouhá, často až nepochopitelná. Na plzeňských Borských polích sídlí jedna nejmenovaná firma, která vyrábí LCD monitory různých značek např. ACER, Polaroid, DELL aj., vše na té samé lince. Stejně tak i LCD televizory všech možných renomovaných značek, LG například. Při sledování této výroby a distribuce na člověka plně dolehne ironie dnešní doby.
Trošku zjednodušeně. Součástky se nejprve lodí dovezou z Číny (Tchaj-wan), v přístavu se naloží na kamion a přivezou přes půl Evropy do Plzně. Tam je dělníci smontují, dají do krabice, zabalí a uloží do skladu. Po nějaké době krabici zase ze skladu vezmou, naloží do kamionu a odešlou opět přes půl Evropy do přístavu. V přístavu ji naloží na loď a pošlou do Číny. Tam je firma, pro kterou byly vyrobeny, která je zahrne do své nabídky, ze které si jakýkoliv dovozce na světě vybere a objedná požadované zboží.
Náš monitor je nakonec naložen znovu na loď a opět odvezen, tentokrát pro změnu třeba do Evropy. Tam si pro něj přijede kamion, odveze ho českému zastoupení firmy ACER. Ta ho (jen papírově, kamion jede přímo) prodá velkoobchodní společnosti, kde si ho převezme maloobchodník a ten ho prodá Vám.
Každý v tom řetězci si něco přidá, aniž by reálně zhodnotil obchodované zboží, nehledě na reálné náklady na dopravu. Celé to je ještě víc ironické v tom, že na montážní lince v České republice pracuje vietnamský nebo mongolský (českou agenturou dovezený) chudák, kterému šéfuje rumunský nebo polský mistr (taktéž agenturní otrok), kterého řídí slovenský člověk (platící 3500 agentuře za postel ve které spí) a nad vším tím dohlíží naše české úřednictvo, kontrolované a řízené bystrým okem čínského vedení. Většinou poslané domovskou firmou na zkušenou do světa.
Teď si každý řekne, co s tím. Optimální by bylo, kdyby se podařilo z tohoto systému vyřadit tu bohatou plejádu parazitujících příživníků. Nejlépe tak, že se použije jejich vlastní zbraň, když globálně tak globálně aneb, proč i tak čínské zboží neobjednat přímo od Číňanů, neplatit poštovné a často tak nakoupit i za méně než polovinu.
Určitě nejsem první a ani poslední, kdo objevil vynikající obchod jménem DealExtreme. Pokud tedy nepotřebujete mít zboží během dvou dní doma. I když s Českou poštou se Vám to i tak nemusí podařit.
Pokud občas nakupujete například na Aukru nebo podobných serverech, jistě jste si povšimli překvapivě levných, i když ne vždy originálních, doplňků například k iPodu či iPhonu, nebo třeba narazili na levný blesk k fotoaparátu. Parametry má stejné jako ty nejdražší blesky od renomovaného výrobce, pouze o fabrice, která ho vyrábí, jste u nás nikdy neslyšeli.
Ceny takového zboží jsou pochopitelně nízké, často i o třetinu v porovnání s běžnými cenami na našem trhu. Donedávna jsem to také pokládal za dobrý nákup, pak mi ale jeden známý poradil e-shop DealExtreme. Co mám vyprávět, hodinu jsem procházel zběžně seznam zboží, četl podmínky, porovnával jsem tamní ceny produktů s cenami v ČR. Rovnou prozradím, že za u nás nabízené zboží stejného druhu u nás zaplatíte až dvojnásobnou sumu. Často se přitom jedná o stejné zboží ze stejné fabriky.
Otázka pochopitelně zní: V čem je to kouzlo? Inu nenakupujete v ČR, ale přímo v Číně.
Místo, aby se mezi vás a zboží nacpalo několik překupníků (výrobce, dovozce, velkoobchod, maloobchod, pošta), zde jde zboží pouze přes jednoho prostředníka a poštovné je pochopitelně ZDARMA!
Zboží dorazí obvykle za 14 až 21 dní (někdy i rychleji), záleží na české celnici. To se týká zboží jak v hodnotě jednoho dolaru nebo třeba i třiceti. Pokud, už byste museli poštovné z nějakého důvodu hradit, DealExtreme Vám okamžitě poskytne slevu na objednané zboží!
Napoprvé jsem byl nadšený, konečně nemusím živit překupnické parazity na trase mezi mnou a vytouženou hračkou. Poštovné zdarma Vám u minimálních částek v ČR žádný prodejce nenabídne. Nechápu jako to ti Číňané dělají, ale zjevně to jde, protože tenhle obchod patří mezi jeden z nejvyhledávanějších na světě (od USA až po Rusko).
Takže pokud hledáte levné příslušenství k fotoaparátu, nějakou blbinku jako dárek nebo třeba tetovací strojek, klidně tam mrkněte! Za podívání nic nedáte a ty ceny jsou prostě neskutečné!
Jak proběhl můj první nákup?
Sháněl jsem dvě baterie – akumulátory do telefonu. Jedna byla do Motoroly V8 a druhá do HTC DREAM (T-mobile G1) celkem v ceně cca 200 Kč. Vše proběhlo v pořádku, i když to trošku trvalo, což jsem ale očekával. Platil jsem přes PayPal - platební kartou, přímo z účtu.
Zboží jsem objednal 15. 3. 2011.
Expedice z Číny byla 22. 3. 2011.
Na celnici v ČR to leželo od 26. 3. 2011.
Zboží dorazilo 8. 4. 2011.
Jako potencionálně zajímavé pro nákup jsem díky svému profesnímu zaměření ocenil zejména foto příslušenství, potřeby pro přežití a na výlety, drobnosti s cenou kolem 30 Kč (vše za 39 
) a autodoplňky. Například takový polarizační filtr v ČR za 200 Kč nekoupíte (skleněný pro informaci).
Jedná se o můj názor a moji zkušenost, takže jestli chcete, mrkněte, vyzkoušejte a sami uvidíte! Přeji rychlé celníky!
Autor: Josef Němec
Rubrika názory
Zanechat komentář
Pohřeb brig. generála Antonína Husníka – 7. dubna 2011, Plzeň
Ve čtvrtek 7. dubna se v chrámu Sv. Bartoloměje na plzeňském náměstí Republiky konalo poslední rozloučení s hrdinou 2. a 3. odboje brigádním generálem Antonínem Husníkem. Obřad vedl plzeňský biskup František Radkovský a proběhl náležitě i se všemi vojenskými poctami. Neinformovanou veřejnost nejvíce zaujala zejména čestná salva, která na plzeňském hlavním náměstí třikrát zaburácela.
V jeho osobě odešel člověk, který se nikdy neohnul před totalitou, ať už nacistickou nebo komunistickou. Bohužel jsem se ze zaměstnání nedostal včas, abych vzdal čest panu generálovi přímo v kostele. Před chrámem jsem alespoň pohovořil s přáteli z řad bezpečnostních složek a vlastenců, kteří se tak jako já alespoň na chvilku zastavili, aby vzdali na poslední cestě hold zásadovému člověku, vlastenci a hrdinovi… Čest jeho památce!
PS: V pondělí 11.4. ve 21.00 na ČT2 odvysílá Česká televize v premiéře v cyklu Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy jeho filmový portrét.
Ing. Jan Šneberk
Krátky rozhovor s panem generálem z roku 2009 ze setkání bývalých vězňů jáchymovského lágru. Přestože to byl pán v letech, velmi dobře chápal aktuální nebezpečí neonacismu. Stejně tak si uvědomoval i neduhy dnešní mládeže, která ve velké většině už vůbec nečte kvalitní literaturu a prolistuje maximálně Facebook.
Curriculum vitae Antonína Husníka
Narodil se v Plzni 17. listopadu 1921. Narodil se vlastenecky orientované rodiny a od malička byl veden k úctě k rodné zemi. Studoval plzeňskou strojní průmyslovou školu a již jako mladý se stal členem Sokola, v budoucnu se chtěl stát příslušníkem armády. Po okupace chtěl spolu s kamarádem utéct přes Jugoslávii do Francie, kde se organizovala československá zahraniční jednotka. Po překročení hranice byl v roce v lednu 1941 v Maďarsku chyceni a deportováni zpět na slovenské hranice, kde je Slováci zatkli a po měsíčním věznění vydali v Hodoníně Němcům. Za velezradu pak byl v Norimberku odsouzen na 3,5 roku těžkého žaláře, které strávil ve vězení v saském Waldheimu.Po propuštění z vězení ho gestapo opět zatklo a na Pankráci se ho čtyři měsíce neúspěšně snažili získat pro spolupráci.
Po válce si chtěl splnit svůj sen a podal si přihlášku na vojenskou akademii v Hranicích, při založení paradesantního praporu si zažádal o přeřazení k této elitní jednotce, byl mezi 17 vybranými mezi tisícem žadatelů. Po únoru 1948 byl pro své protikomunistické smýšlení přeřazen na posádku do Čáslavi, kam směřovali všichni kádrově nespolehliví vojáci a důstojníci. Těsně před procesem s Miladou Horákovou byl Antonín Husník zatčen a 3 měsíce vyslýchán v proslulém „Domečku“. Nakonec byl odsouzen na 13 let za velezradu.
Prošel všemi výslechy v nechvalně známém „Domečku“. Osm let pak strávil v jáchymovských lágrech, např. známé věži smrti zvané „L-ko“ a věznicích v Leopoldově a Valdicích. Podmínečně propuštěn byl v roce 1958, kdy také poprvé uviděl svoji osmiletou dceru. Až do důchodu se živil jako dělník v plzeňské Škodovce. Rehabilitace se dočkal v roce 1990, odkdy trvale besedoval ve školách i na vzpomínkových akcích po celé zemi. Za účast ve dvou odbojích byl prezidentem republiky povýšen do hodnosti brigádního generála a později vyznamenán státním vyznamenáním. Brigádní generál Antonín Husník, hrdina 2. i 3. odboje, zemřel 29. března 2011.
Připravil: Marek Štěpán, zdroj: www.politictivezni.cz, http://kpv-cr.nomi.cz/, www.plzen.eu, www.pametnaroda.cz
Rubrika Akce, Plzeňský, společenské
Zanechat komentář
