V sobotu 22. října 2011 jsme se účastnili jedné, respektive dvou významných akcí, které probíhaly současně na stejném místě. Tím místem byla Střední průmyslová škola a VOŠ v Písku. Událostí zásadní se pro nás stala výstava – „Vítězný boj československých letců a paradesantní brigády“. Druhá, stejně významná událost byla 70. výročí založení průmyslové školy v Písku.
Pro nás zásadnější akce, výstava – „Vítězný boj československých letců a paradesantní brigády“ probíhala od 17. do 22.10., přičemž 22.říjen znamenal její vyvrcholení a účast všech významných hostů, především zástupců Sdružení čs. zahraničních letců – Východ, které pro tento slavnostní den zastupoval plk.v.v. Ludevít Štefka a plk. v.v. Juraj Gburak.
Výstava obsahovala 25 panelů prezentující bojovou cestu 1. československé smíšené letecké divize v SSSR od jeho vytvoření v roce 1944, účasti ve Slovenském národním povstání a činnosti až do osvobození naší československé vlasti. Kromě zmíněné výstavy byl pro nás neocenitelný rozhovor s panem plk. v.v. Jurajem Gburakem, který sic k letectvu nastoupil až v roce 1945, ale plně se věnoval svému povolání až do roku 1989, kdy aktivní službu pověsil na hřebík a odešel do důchodu. Dozvěděli jsme se spousty zajímavých informací o životě a činnosti zahraničních letců. Kromě jiného jsme si uvědomili, že je důležité mluvit ne jen o letcích z Anglie, ale taktéž o jejich spolubojovnících z východní fronty. Ti mají jednu nespornou výhodu, kterou bojovníci na západní frontě bohužel neměli - možnost přímo osvobozovat svou vlast, Československou republiku.
Není to tak dávno co jsem v souvislosti s celosvětovými protestními akcemi namířenými proti korporátní nenasytnosti, kapitalismu atd. narazil na web, kde jistá skupina lidí propaguje koncepci „Skutečná demokracie teď“, hnutí inspirované původně španělským hnutím „Democracia Real Ya!“ (DRY). Podle svého webu prosazují koncepci přímé demokracie, ovšem tak, že občané vytvoří sněmy, kde se každý zapojí a může se k dané problematice vyjádřit, dále pak vytvářejí pracovní skupiny a kroužky, které jsou odpovědné za danou oblast. Tvůrci koncepce zdůrazňují apolitičnost a princip „bez vůdce“ (leaderless) – tolik oblíbená u neonacistů, ale i u jejich levicových oponentů a ekologických radikálů. Forma to může být pro mnohé líbivá, ale….
Je to celé postavené na hlavu a trošku to připomíná anarchokomunismus v tom aspektu. Základním pilířem koncepce je sněm. Zde se každý občan může svobodně vyjádřit a který, pouze z praktických důvodů, řídí moderátor. Tento model není žádnou novinkou – je jako by z oka vypadl koncepci plukovníka Kaddáfího a jeho Džamáhírije (arabsky „vláda lidu“), což je forma vlády založená na přímé demokracii bez politických stran, řízený lidem pomocí místních rad (nebo snad pracovních skupin?). Prakticky to byla, jak všichni víme, totální diktatura, teorie a praxe se v tomto případě ani nepřiblížily.
Nedovedu si takový sněm řízený moderátorem vůbec představit. Dle autorů se nepřekřikujeme a neskáčeme si do řeči, ale co když ano? Moderátor má právo odebrat slovo mluvčímu? V tom případě to přeci již není rovnostářské, ale máme tady první zárodek někoho „řídícího“, chcete-li vůdce. A doufat, že se nikdo nebude překřikovat, zejména pokud je tato koncepce multipolitická je naprosté absurdum. Kdo byl někdy na nějakém veřejném projednání v technické záležitosti asi ví o čem mluvím. Tam rádi hovoří různí lidé, často bez základní znalosti projednávaného tématu, pouze za účelem vlastního zviditelnění a úroveň projednání tomu pak odpovídá. Prostě je holým faktem, že lidé jsou různí, někteří jsou malí, jiní velcí, chytří, hloupí, černí, bílí.. prostě každý je nějaký a je třeba aby „systém“ s touto skutečností počítal, lidé prostě nejsou dokonalí. Považovat člověka za primárně „hodného“ je koncepce naprosto mylná.
Však i komunismus v praxi funguje, příkladem je židovský kibuc. Každý pracuje a dostane vše co potřebuje, bohužel (:)) se to týká jen 3% obyvatelstva, kteří jsou pro tento systém nějakým způsobem nadšení. Nezapomínejme, že celý ideál kibucu je dán historickou zkušeností a specifickým vývojem, který nelze jinde aplikovat.
Systém ovšem musí být nastaven tak aby odpovídal potřebám většiny a nikoliv jen 3% a tímto systémem je pouze demokracie. Ano, má své mouchy, ale ty spíše vyvěrají z obsahu, než z formy. Obsah formě dává každý z nás, tím, že sami se zapojujeme do korupčního prostředí, každý se snaží se obohatit bez jakéhokoliv přemýšlení o etice. Stejným způsobem se dá korumpovat jakýkoliv systém, vždyť za komunismu byli nejbohatší řezníci a zelináři, jen proto, že se zbožím v době nedostatku šmelili.
Přímá demokracie je pozitivní systém, pokud mají občané dostatek sebereflexe a odpovědnosti, což opět ne vždy odpovídá realitě. Funguje ve státech kde má historickou tradici a celospolečenský konsenzus jako např. ve Švýcarsku. Svým způsobem rozumím lidem, kteří stojí právě i za projektem „Skutečná demokracie teď“ a jejich odporu k aroganci mocných. Nicméně je úsměvné jak se levicoví aktivisté domáhají skutečné demokracie a neonacisté zase skutečné svobody, potažmo svobody slova (hlavně toho svého). Bohužel obdobné koncepty už nejednou skončily špatně (komunistické lidové tribunály, jakobínský konvent apod.), buďme proto velmi obezřetní vůči takovým experimentům – cesta do pekla byla vždy lemována dobrými úmysly.
Ano, současný stav naší politiky je neblahý a odpovídá morálnímu stavu celé společnosti. Vraťme se k hodnotám již vyzkoušeným, prověřeným a funkčním jako jsou rodina, národ a vlast, než se upneme k hledání nějaké „třetí“ cesty.
Naše vlastenecké sdružení Svornost dlouhodobě podporuje aktivity a všestranně spolupracuje s občanským sdružením Přátelé Srbů na Kosovu. Proto Vám přinášíme i obšírnou reportáž z protestu proti porušování mezinárodního práva a bezpráví na Kosovu. Tento protest byl veden v souvislosti s konferencí Forum 2000, s velmi vtipným podtitulkem „Demokracie a právní stát“, vtipným zejména s ohledem na přítomnost kosovské prezidentky Atifete Jahjagové. (pozn.: Svornost)
Při příležitosti letošní konference Fórum 2000 jsme uspořádali sérii protestních akcí proti porušování mezinárodního práva a bezpráví na Kosovu. První akce se konala v neděli 9. října před vchodem do Prague Crossroads (bývalý kostel sv. Anny v Praze na Starém městě), kde se konalo slavnostní zahájení konference, jejímž cílem podle Wikipedie je „identifikovat klíčové problémy lidské civilizace a hledat možnosti předcházet eskalaci náboženských, kulturních nebo etnických konfliktů.“
Delegáti a hosté chodili špalírem demonstrantů a v úzké uličce starého pražského města se museli zastavovat u transparentů, které připomínaly, že na Kosovu se již 11 let porušuje rezoluce č. 1244 Rady bezpečnosti OSN, která mimo jiné definuje hlavní oblasti odpovědnosti mezinárodní civilní správy.
Článek 11 této rezoluce, písmeno i) zahrnuje „udržování civilního práva a pořádku“, písmeno j) „ochranu a prosazování lidských práv“ a písmeno k) „zabezpečení bezpečného a nepřerušeného návratu všech uprchlíků a vysídlených osob do jejich domovů na Kosovu“. (Mimochodem a pro dokreslení: den poté bylo na Kosovu vyrabováno 9 domů srbských navrátilců ve vesnici Babljak.) Toto ustanovení nejvyššího světového orgánu však NATO, USA a EU nerespektují, neřídí se jím a sabotují ho už dlouhých jedenáct let.
Další transparent třemi slovy upozorňoval na to, že podle usnesení Rady bezpečnosti z roku 1999 „Kosovo je Srbsko“, tak jak je to definováno v textech Preambule a obou Dodatků rezoluce RB OSN č. 1244.
„Kosovo je ráj organizovaného zločinu“, stálo anglicky na dalším velkém transparentu, z čehož ORGAN bylo zvýrazněno ve zjevné narážce na účast členů dnešní kosovské vlády nejen ve zločineckých strukturách mezinárodního obchodu s drogami, ale i při vraždění srbských zajatců a rukojmí, jako zdroje kšeftu s životními orgány vhodnými k transplantaci.
Světové celebrity, pozvané na zahajovací večer konference Forum 2000, se „uličce hanby“ mezi transparenty vyhnuly a použily postranní vchod pro pomocný personál a posluhu.
Sluhové Nového Světového Řádu šli zkrátka svým vchodem. S transparenty se nechtěla konfrontovat ani paní M. Korbelová -Albrightová , bývalá ministryně zahraničí USA a rodačka z Prahy, která na kosovské kampani vydělala miliony dolarů. (Když její rodina uprchla před nacisty a rasovou perzekucí z Československa do Bělehradu, jejich srbští přátelé jim za cenu osobního rizika pomohli k útěku do Londýna.) Asi padesátka demonstrantů, kteří se sjeli z různých míst České republiky, a kteří byli většinou rodilými Čechy, zcela zaplnila Zlatou ulici a jejich tichá a klidná akce měla poměrně silný ohlas v ranních médiích, která většinou o situaci na Kosovu vůbec neinformují.
Další náš protest se konal ráno v úterý 11. října na mostě, který vede z nábřeží na ostrov Žofín, kde se hostům Fora 2000 podávala snídaně, po níž se konala panelová diskuse na téma „Mír versus spravedlnost“. Delegáty dopoledne svážely na Žofín auta s kouřovými skly, takže neinformovaný divák by mohl mít dojem, že se nejspíše jedná o nějaký „společný zločinný podnik“. Máme radost, že si nás všimla i některá média a že jsme si mohli popovídat a pozdravit se s několika politiky, kteří přišli pěšky.
Od pana Dobrovského jsme se dozvěděli, že naše hesla jsou až moc zjednodušující a že skutečnost je značně složitější. Vytvoření samostatného Kosova je prý výjimka, byť precedens a mezinárodní právo je jen takový úzus, protože je špatně vymahatelné. Řeč se pak stočila na Osetii a Gruzii a hle, z výjimky je pravidlo, protože Kosovo je ten precedens. Smutný povzdech a rozloučení.
Pak kolem nás prošel páter Halík, který posměšně pronesl: „Ať žije nezávislé Kosovo!“ Pro pátera Halíka je 130 zničených křesťanských chrámů na Kosovu asi jen pouhé gaudium. „Pane Halíku, vy českým prezidentem nebudete, i kdyby se Havel na uši stavěl,“ zaznělo od našich transparentů. Setkali jsme se s chladnými obličeji procházejících, ale i s vztyčenými palci na znak podpory. Jeden panský kočí na nás křičel, abychom šli raději „makat“. Měl štěstí, že rychle šlápl na plyn svého černého Audi a zmizel. Několik kolegů, kteří na demonstraci přišli rovnou z noční směny, si ho chtělo z auta vytáhnout ke krátké osvětlovací diskusi. Panští kočí vždy sdělovali mínění svých pánů, takže víme, co si o nás myslí různí ti krasoduchové, co se nechají na Žofín vozit za černými skly limuzín. Vnější znaky mafie na sebe dnes vzali i mnozí pravdoláskové, pokrok se zkrátka nedá zastavit. Jen aby zůstalo jen u těch vnějších znaků!
Odpolední demonstrace z téhož dne proběhla podle očekávání. U vchodu do Goethova institutu (dříve ambasáda NDR) jsme upozorňovali na to, že Kosovo je ráj organizovaného zločinu, že je tranzitní zemí pro pašování drog do Evropy a že čelní představitelé toho kvazistátu jsou zapleteni do nejohavnějších zločinů, včetně popravování unesených a zajatých lidí pro kšeft s lidskými orgány. Z vystavených jater a ledvin v roztoku, které jsme přinesli pro dokreslení zločinů, z kterých jsou důvodně podezřelí – bývalý kosovsko-albánský premiér Ramush Haradinaj, bývalý ministr dopravy Fatmir Limaj, dnešní předseda vlády Hashim Thaçi a další albánští výtečníci z Kosova, se mnoha kolemjdoucím lidem udělalo hodně špatně. Nám je již delší dobu dělá špatně od žaludku z toho, že česká vláda onu partu kosovských narkobaronů a válečných zločinců uznala jako „nezávislý stát“. Za to stranu Zelených, kteří tehdy do vlády vpašovali občana Schwarzenberga, hlavního pachatele uznání, aby hanba nejméně pět volebních období fackovala, a to i mimo parlament.
V 16:05 zastavily černé limuzíny a blikající modré majáčky před hlavním vchodem do Goethova institutu a z nich se vyhrnula ochranka a doprovod paní Jahjagyové. Paní „prezidentka“ se chtěla pozdravit s davem, ale její omyl trval jenom okamžik. Desítky hrdel z obou stran špalíru zvolaly „Kosovo je Srbsko“. Nad slušivým kostýmkem se zachmuřilo čelo nejvyšší kosovsko-albánské představitelky, která hned rázně vkročila na schody. Ale na schodech na ni čekaly z jedné strany játra v láhvi, z druhé strany láhev s dvěma ledvinami. Orgány plavající v roztoku, které jsme ji strčily pod nos, snad nejnázorněji vyjádřily, co si o vládě „nezávislého“ Kosova myslíme. Panelová diskuse, na kterou paní Jahjaga spěchala, se týkala boje proti organizovanému zločinu. V kosovském kontextu musela být velmi pikantní.
Přátelé Srbů na Kosovu (text viz www.kosovoonline.cz)
![](https://www.nm.cz/file/15a1392bc294b75e38f31928abd045cd/47173/productDetail/ma_vlast_obalka.jpg")
V sobotu 22. října 2011 jsme se účastnili jedné, respektive dvou významných akcí, které probíhaly současně na stejném místě. Tím místem byla Střední průmyslová škola a VOŠ v Písku. Událostí zásadní se pro nás stala výstava – „Vítězný boj československých letců a paradesantní brigády“. Druhá, stejně významná událost byla 70. výročí založení průmyslové školy v Písku.
