Dnes je tomu přesně 67. let kdy bylo v krvi utopeno Varšavské povstání, heroický odpor Poláků proti nacistickým okupantům.
V létě tohoto roku se mi naskytla možnost podívat se do Muzea Powstania Warszawskiego, které se nachází poblíž centra hlavního polského města. Jak jsme se každý učili už v lavicích základních škol, propuklo povstání polské Zemské armády v srpnu a září roku 1944 a 3. října bylo definitivně utopeno v krvi nezdaru. Zemské armádě, největší odbojové organizaci na území, které bylo o několik let dříve rozpáráno na dvě půle mocenskými zájmy Hitlera a Stalina, šlo de facto jak o odboj proti nacistické zvůli, tak o ustavení vlastních veřejnozájmových struktur ještě dříve, než přijde „osvoboditel“ Stalin s mašinérií Rudé armády. Po více než 60 letech bylo zbudováno moderní, působivé muzeum, přibližující návštěvníkovi tuto dramatickou etapu dějin.
Už při vstupu do rozsáhlé budovy zaujme návštěvníka zvyklého na náš stav věcí jeden u nás málo vídaný jev. Zatímco v české kotlině se často setkáváme s nepoměrem ceny versus kvality nabízených služeb, zde tomu tak není. A tak za cenu 14 zlotých (jste-li studentem, pak za polovic, a je-li neděle, pak zcela zadarmo) dostanete vstupenku jak do celé expozice, tak i do promítacího sálu. Neodvažuji se hádat, kolik vlastně stálo vybudování celého muzea, ale nevěřím, že po cca. 6 letech se peníze vrátily byť ve zlomku. Jak bývá zvykem u významnějších památek, můžete dostat zdarma audioprůvodce, a to v nevídaných 18-ti jazycích (včetně naší mateřštiny). Zdarma si můžete odložit věci do úschovny, fotit, či neplatíte ani grosz za to, když vás přepadne potřeba návštívit WC (které je nevídaně čisté). Tato trochu rýpavá slova píšu záměrně, protože jako národ si my Češi nebudujeme nejlichotivější pověst v těchto detailech – ceny nebývají konečné, nikdo neukáže nic zadarmo a úroveň služeb pro cizince často ztroskotá již u paní za přepážkou, jež se lámanou němčinou pokouší domluvit třeba právě se sousedy Poláky.
Uvnitř vás obklopí poněkud ponurá atmosféra, umocněná ambientním 3D zvukem. Zdi z cihel či barvené sádry vytvářejí představu zdí varšavského ghetta, okýnkami v nich můžete nahlédnout na cenné dobové artefakty, jako jsou dopisy, zbraně, oblečení, střepy, fotografie, obrazovky s dobovými videozáznamy… Velmi oceňuji nápad vystavovat depresivnější prvky ve výšce, aby na ně neviděly děti – dokud prostě nedorostou, či jim rodič dovolí je vyzvednout výše. Ke všemu nalezneme podrobné popisky v nejvýznamnějších jazycích. Na velké ploše muzea si postupně projdeme atmosférou od stok pod ulicí až po podkrovní tajné místnůstky s radiopřijímači. Nakonec lze krátkou chvíli počkat na promítání krátkého 3D dokumentu Miasto Ruin, což je vlastně Varšava, jak vypadala koncem války z ptačí perspektivy.
Těžko se dále rozepisovat o něčem, co stojí spíše než za počtení za návštěvu, bude-li mít náhodou čtenář cestu tímto směrem. Já osobně jsem si poněkud povzdychl nad vzpomínkou své dřívější návštěvy Armádního muzea v Praze na Žižkově, které má rozhodně rovněž co nabízet, ovšem očividně tolik neupoutá. Doby dávné se ztrácí v zapomnění a pokud si je chceme připomenout a být hrdí na svou minulost, je potřeba zvolit takovou atmosféru, jako je tomu ve Varšavě – stav, kdy se z prostého návštěvníka stane téměř dobový divák.
Autor: Michal Damek
Odkaz na stránky muzea: http://www.1944.pl/
