Branický most, do roku 1969, kdy byl oficiálně pojmenován, mezi lidmi známý spíše jako „most Inteligence“, se nachází na jižním okraji Prahy a díky své délce 910 metrů měl být nejdelším dvoukolejným železničním mostem v Evropě. Stavba tohoto železobetonového giganta začala v roce 1949 přípravnými pracemi podle projektu ing. Dr. Jiřího Klimeše – návrh několika variant, ing. arch. Zdeňka Krušiny a ing. arch. Vladislava Valouška – provedení vlastního projektu zvolené varianty.
Roku 1952 byly dokončeny oblouky a v roce 1954 byly provedeny potřebné zatěžkávací zkoušky, po nichž bylo počítáno, že následující rok bude uveden do plného provozu.
Most však byl kvůli zcela chybějícímu vypracování koncepce využití uveden do provozu až o devět let později, dne 30. května 1964! Je součástí železniční spojky Radotín – Krč, zvané branické, a slouží k odklonu nákladní dopravy mimo centrum města, jejíž výstavba byla plánována již od 20. let minulého století. Tato železniční spojka vyúsťuje ze stanice Praha – Radotín, odděluje se od tělesa tratě 171 (Praha – Beroun) za chuchelským závodištěm ve směru do centra, nadjíždí hlavní trať, pokračuje Chuchelským tunelem, po Branickém mostě překračuje údolí Vltavy a Braníka, levým obloukem na východním konci mostu se vyrovnává do trasy o něco níže položené tratě 210 (Praha – Vrané nad Vltavou – Čerčany/Dobříš) a krátce před nádražím Praha – Krč, se napojí do jejího tělesa.
Spojka byla původně zamýšlena jako dvoukolejná, čemuž byl samozřejmě přizpůsoben i Branický most, ale při stavbě navazujícího mělce založeného Chuchelského tunelu byly zjištěny problémy s pevností skály, proto byl tunel dále dokončován jako jednokolejný a druhá kolej na mostě taktéž nemohla mít využití, proto byla o něco později zcela snesena.
V polovině oblouku na západním konci mostu byla provedena příprava pro odbočku do plánovaného tunelu do Jinonic, který měl být taktéž součástí obchvatu. Ke stavbě tohoto tunelu však nikdy nedošlo.
Most má 15 polí, rozpětí každého je 53,5 metru. Šířka mostu činí 14 metrů a jeho výška 19 metrů. Na západním konci překračuje trať 171 (Praha – Beroun – /Plzeň/), dále frekventovanou Strakonickou ulici, řeku Vltavu, sportovní areál Braník, rychlodrážní tramvajovou trať do Modřan, Modřanskou ulici a již zmíněnou trať 210. Uprostřed mostu je umístěn chodník pro pěší a paradoxně právě ten nachází nejvyšší využití, hlavně cyklisty. Je z obou stran oplocen a osvětlen. Na východním konci jeho schodiště vyúsťuje do prostoru vedle branického nádraží a tramvajové smyčky, na západním konci ústí na pomocnou lávku v těsné blízkosti Strakonické ulice.
Pojmenování „most Inteligence“ získal díky tomu, že na jeho stavbu byli posíláni tehdejší úhlavní „nepřátelé režimu“ nuceně přeřazení na dělnické pozice – lékaři, právníci, inženýři, dále mladí lidé z „buržoazních“ vrstev v rámci brigád. Urychlené zahájení výstavby mostu bez předem zpracovaného dopravního projektu dává tušit, že byla nejprve samoúčelná.
V dnešní době se most nachází v nepříliš uspokojivém stavu, je značně poničen vandaly, uvnitř jeho okrajových mostních polí se usidlují bezdomovci a narkomani, železné ploty ohraničující chodník pro pěší jsou místy zcela vytrhané, nepoužívaná část mostovky je zarostlá trávou a mnohým lidem slouží jako velký odpadkový koš.
Několikrát zazněly hlasy o nutné celkové opravě mostu, případně jeho demolici. Stále více je však uvažováno o jeho budoucím mnohem větším využití pro uskutečnění nových plánů železniční dopravy v Praze a okolí, včetně dopravy osobní. (Dnes po mostě projíždějí osobní vlaky pouze v případě odklonů.) Tento majestátní, vzhledově i technicky velmi zdařilý most se tedy možná svého prvenství – nejdelší dvoukolejný železobetonový železniční most Evropy – přecijen dočká.
Most se objevil mj. také v klipu k písni Milana Chladila – Jezdím bez nehod (v té době ještě neprovozní), dále sehrál významnou úlohu ve scénáři televizního krimifilmu Pátek čtrnáctého (režie V. Křístek, 2003), kdy z něho měl být shozen do řeky nepohodlný svědek vraždy.
Trojan
