Po bitvě u Lipan se zvítězivší strana hodlala smířit s náboženským programem – Basilejskými kompaktáty, jenž byl stvrzen dne 5. července 1436 a z původních čtyř artikulů pražských zachovával pouze jeden článek, totiž přijímání svátosti oltářní podobojí způsobou. Přesto se poté, ač mnohem revolučnější myšlenky husitského hnutí (ku příkladu odnětí světského majetku církvi) uznány nebyly, Česká koruna stala fakticky nejliberálnějším státem v Evropě co do vyznání, neboť zde se mohl pán i poddaný rozhodnout pro svou víru. Basilejská kompaktáta však platila pouze pro víru podobojí, na ostatní reformované církve se nevztahovala.
I přesto se po uzavření augšpurského míru v Německu (1555), který dovoloval svobodu vyznání jen v zásadě „Cuius regio eius religio,“ tedy „Koho vláda, toho víra,“ do České koruny začali postupně stahovat evangeličtí emigranti z jiných zemí, a tak se zde postupem času pozměnilo klima až do stádia, kdy v prostředí České koruny vedle sebe koexistovaly kališnictví, katolictví a zároveň Jednota bratrská a luteránství, i když druhé dvě zmiňované církve jen de facto, nikoliv už pak de iure.
Z tohoto důvodu bylo v druhé polovině 16. století přistoupeno k reformě českého náboženského programu (dosud více méně platných Kompaktát) dle vzoru augšpurského míru, k vypracování České konfese.
Její text byl v roce 1575 předložen císaři Maxm1609iliánu, který ji však potvrdil jen ústně a nikoliv definitivně. Navíc byla díky tlaku Říma akta České konfese postupně smetávána se stolu.
Vhodná chvíle pro znovuprosazení České konfese nastala za časů vlády Maxmiliánova nástupce Rudolfa II. Tento Habsburk se totiž během své vlády dostal do mocenského sporu se svým bratrem, uherským králem Matyášem. Ten během sporu nabyl až takové převahy, že se Rudolfovi, zatlačenému do kouta, hodila veškerá pomoc. A právě v tu chvíli se mu velice dobře hodili čeští stavové, a to i se svými nábožensko – politickými požadavky. A tak tedy předložená Česká konfese byla Rudolfem II. dne 9. července podepsána a zpečetěna, tím pádem plně zlegalizována. Platila pouze pro české království a znamenala svobodu náboženského vyznání pro evangelické církve, přičemž zvláštní ohled byl brán na církev kališnickou.
Avšak bohužel neměla tato úmluva stvrzená panovníkem dlouhého trvání (je samozřejmě jasné, že duševní narušení Rudolfa poskytovalo, byť byl českým králem a římskoněmeckým císařem, snadnou možnost znevážení). Po smrti Rudolfa II. a nástupu jeho bratra Matyáše na český trůn, byli nuceni čeští stavové vést o Českou konfesi boj, který skončil tragicky na Staroměstském náměstí dne 21. června 1621 a definitivně byl pohřben Obnoveným zřízením zemským roku 1627.
Zdroj: Harna, J., Fišer, R.: Dějiny českých zemí, Fortuna, Praha, 1995.
Autor: Kuba
