Dne 31. května 1950 v 8:15 Karel Trudák (předseda senátu Státního soudu v Praze) zahajuje největší politický proces v celé historii Československé republiky úředně vedený pod názvem „Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou dr. Milady Horákové“.
Na lavici pro obžalované toho dne usedlo 13 osob. Byli to političtí představitelé národně socialistické strany (Horáková, Zemínová, Kleinerová, Buchal, Hejda, Nestával, Pecl, Přeučil), sociálně demokratické strany (Peška, Dundr), lidové strany (Hostička, Křížek), a také historik Z. Kalandra. Proces byl připravován již od října roku 1949 a komunističtí funkcionáři zprvu ani netušili, kdo bude hlavním aktérem. O svých cílech však měli jasno už od začátku. Chtěli zastrašit české a slovenské odpůrce komunistického režimu a zničit tak možnou opozici.
Komunisté se totiž báli, že by mohlo dojít k rozvázání vztahů Československa se Sovětským svazem, tak jak se to podařilo např. Titovi v Jugoslávii. Změnu ve vyšetřování přinesly až kruté výslechy dr. Kopeckého a dalších „podezřelých“. Na základě vykonstruovaných výpovědí se do smrtící role celého divadelního představení pomalu dostávají M. Horáková a další 3 obžalovaní. Režiséry jsou výše jmenovaný K. Trudák jako předseda soudního senátu a prokurátoři JUDr. J. Urválek, L. Brožová a J. Vieska. Na pomoc byli také přizváni sovětští „odborníci“ Lichačev a Makarov. V publiku se během devíti dnů procesu vystřídalo přes 4000 lidí, což podává dostatečný obraz o tom, jak hodně záleželo žalobcům na veřejném mínění. Vážnost situace také měly dokreslit kulomety namířené do soudní síně a kroužení helikoptér nad soudní budovou.
Proces mohl shlédnout každý, kdo měl vstupenku. Ty byly rozdávány v továrnách, úřadech a dokonce i ve školách. Až zarážející se může zdát postoj některých Čechů k probíhajícímu procesu. V průběhu přelíčení byly totiž do síně nošeny koše plné rezolucí, v nichž „lid“ požadoval pro obžalované trest smrti. Není se ovšem čemu divit, psaní rezolucí bylo iniciováno ÚV KSČ, který zaslal krajským výborům instruktážní dálnopis, ve kterém vyzíval k zaujmutí nějakého stanoviska. Monstrproces musí společnost šokovat. To znamená, že vyšetřovaný by měl být prezentován jako velezrádce, špión, popř. terorista, a mohl tak být odsouzen k těžkým trestům, popř. smrti. Zmanipulování veřejnosti se podařilo téměř dokonale a mnozí proto žádali pro obžalované nejvyšší tresty. Západní světová veřejnost však byla k probíhajícímu procesu mnohem kritičtější. Po vynesení rozsudku do Prahy přicházela řada protestujících dopisů. Mezi pobouřenými byly světové kulturní, politické a vědecké osobnosti známé po celém světě. Jednalo se např. o A. Einsteina, B. Russella, W. Churchilla a mnoho dalších.
Nic to však už nezměnilo a 27. června 1950 byly tresty vykonány. Jednalo se o 4 tresty smrti oběšením, 4 tresty doživotního vězení a 5 trestů odnětí svobody v rozsahu od 20 do 28 let. V souvislosti s tímto procesem bylo v nadcházejících letech souzeno dalších 639 osob a uděleno 10 trestů smrti a 48 trestů doživotního vězení.
Autor: Vašek
Zdroje:
Karel Kaplan – Největší politický proces ”M.Horáková a spol.“; Ústav pro soudobé dějiny AV ČR; Praha 1995; 1.vydání
www.ceskatelevize.cz, www.totalita.cz
