Budoucí operní hvězda se narodila 26. února 1878 jako Emilie Věnceslava Paulina Kittlová, jejím otcem byl bohatý pražský mecenáš umění Emanuel Jan Kittl. Umělecký pseudonym Destinová přijala jako výraz úcty ke své učitelce zpěvu Marie Löwe-Destinn, rozené von Dreger. Měla všestranné umělecké nadání, mimo zpěvu měla talent i literární a výtvarný.
Již první veřejné vystoupení v roce 1898 ji přineslo úspěch. Stala se členkou Dvorní opery v Berlíně a mezi její obdivovatele patřil i německý císař Vilém I. Velmi rychle si dobyla velkou mezinárodní slávu, zpívala duety s Enrikem Carusem v newyorské Metropolitní opeře, zpívala v londýnské Covent Garden a mnoha dalších operních scénách po celé Evropě i v zámoří. Ve Velké Británii se jí dostalo velké pocty, když zpívala na korunovaci britského krále Jiřího V. a královny Marie v roce 1911.
Ema Destinová byla přesvědčená vlastenka, odmítala všechny nabídky k sňatku od evropské honorace, byla rozhodnuta si najít manžela až po skončení své kariéry doma v Čechách. Pomáhala protirakouskému odboji a zajišťovala pro prof. Masaryka a odbojovou organizaci Maffie službu revoluční kurýrky. V roce 1916 se vrátila do vlasti. Rakouské úřady její činnost odhalily a Emu zatkly, přestože měla průvodní list svého obdivovatele císaře Viléma. Vzhledem ke své světové proslulosti nebyla uvězněna, ale bylo jí nařízeno domácí vězení v jejím zámečku ve Stráži nad Nežárkou. Po roce ji umožnili opět veřejně vystupovat, v Národním divadle i na jiných scénách zpívala slavné árie přepásána národní červenobílou stuhou. Každé vystoupení zakončovala zpěvem písně Kde domov můj a její koncerty se pokaždé stávaly malou národní manifestací. Památné je například její vystoupení ve Smetanově Libuši v Národním divadle v roce 1917.
Po vzniku Československa se nadále věnovala zpěvu, přesto již ne v takovém rozsahu jako dříve. Na sklonku života se stáhla do ústraní na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou, přesto byla až do své smrti národem milována a oslavována jako hrdinka. Zemřela 28. ledna 1930 v Českých Budějovicích při operaci očí. Odpočívá navždy po boku dalších slavných Čechů na vyšehradském Slavíně.
Marek Štěpán
