Příchod vojsk Varšavské smlouvy v čele s Rudou armádou v noci na 21. srpna 1968 zasáhl do života všech občanů. Ačkoliv měl být vojenský zásah před celým světem legalizován krátce po začátku okupace tzv. Moskevskými protokoly, občané proti okupaci stále protestovali. Nejvýraznější byl protest Jana Palacha, který se 16. ledna 1969 upálil na Václavském náměstí. Komunisté mohli očekávat, že k prvnímu výročí okupace vypukne řada demonstrací.
21. srpen 1969 byl v Brně značně bouřlivý. Do ulic města vyšly desetitisíce lidí. Proti nim však již nestáli vojáci okupačních vojsk, ale českoslovenští policisté, vojáci a milicionáři. K největším nepokojům došlo na náměstí Svobody, kde ozbrojené složky rozehnaly pokojný průvod a účastníky vytlačily k ústí dnešní Masarykovy ulice (tehdy třídy Vítězství). Lidé proto odpoledne postavili barikády na nedalekém Zelném trhu, který leží na prudkém svahu. Zde už demonstranti vrhali kameny a dlažební kostky, za což si v tendenčním tisku vysloužili označení „protispolečenské elementy“.
Tehdejší nepokoje ovšem neskočily jen potyčkami na demonstracích. Od sedmé hodiny večer byl vyhlášen zákaz vycházení. Večer došlo ke střetům také nedaleko kina Scala (tehdy se jmenovalo Moskva), kde zazněla i střelba. Ve vedlejší Rašínově ulici byla zastřelena mladá dívka, Danuše Muzikářová. V Orlí ulici byl zastřelen Stanislav Valehrach. O den později byl tamtéž těžce raněn Jiří Ševčík (následkem zranění ochrnul), který se při venčení psa nestihl vrátit před sedmou hodinou večerní domů. Fotograf Jef Kratochvíl vzpomíná, že milicionáři ještě stříleli do oken, kde postřehli nepohodlné svědky jejich nezákonného počínání.
Celkem si nepokoje 21.-22. srpna 1969 v Brně vyžádaly dva mrtvé a osm těžce zraněných (z toho šest postřelených). O lehčích zraněních se přesné záznamy nedochovaly – lidé měli obavy z pronásledování, a proto se ošetřili raději doma.
Připravil Tomáš Záležák
Zdroje: www.brna.cz, brno.idnes.cz.
