Po vzniku samostatného československého státu se musela politická reprezentace vypořádat s otázkou, co udělat s rakousko-uherským dědictvím v oblasti regionální správy. Přijatý recepční zákon zajišťoval kontinuitu s rakousko-uherskou správní organizací, avšak později bylo nutné celý systém reformovat. Proto bylo v roce 1920 zákonem zavedeno zřízení župních a okresních úřadů. Na Slovensku byl zákon uveden v účinnost až v roce 1923.
Území Československé republiky (bez Podkarpatské Rusi) se nově sestávalo z 22 žup, v jejichž čele stáli župani. Župy se dále dělily na okresy, v jejichž čele stáli okresní náčelníci. Tento systém byl však mnohými kritizován mj. za příliš velkou centralizaci, byrokratizaci a také neplnil slovenské autonomistické představy.
Z těchto důvodů byl dne 14. 7. 1927 přijat nový zákon, kterým došlo ke zrušení žup a znovuobnovení zemského zřízení. Jen počet zemí se oproti roku 1918 snížil o jednu (samostatná země slezská přestala existovat) na čtyři, tj. česká, moravskoslezská, slovenská a podkarpatoruská.
Připravil: Tomík
Zdroj: Balík, S. et al.: Politický systém českých zemí 1848-1989, 2007
