Dne prvního dubna roku 1899 bylo nalezeno mrtvé tělo devatenáctileté dívky Anežky Hrůzové v lese mezi obcemi Polná a Věžnička. Její vražda naskytla příležitost pro rozpoutání obrovské vlny nenávisti vůči židovské komunitě v českých zemích. Podobné jméno jako ve Francii Dreyfusiáda si získala v Čechách tzv. Hilsneriáda.
Z vraždy mladé Anežky, římské katoličky, byl obviněn Leopold Hilsner, žid. K jeho obvinění a následnému zatčení vedly tři skutečnosti, tou první, spíše záminkou, byly jeho časté potulky v okolí Polné, odkud pocházel. Druhou skutečností, která vedla k jeho zatčení, byla silná protižidovská nálada veřejnosti, kterou mimo jiné podporovaly zprávy o Dreyfusově aféře vlekoucí se od roku 1894 až do roku 1906. Třetím důvodem Hilsnerova zatčení byla lidská omezenost a s ní spojená víra v rituální vraždu Anežky, kterou měl právě Hilsner vykonat.
Dne 12. září roku 1899 započal v Kutné hoře soudní proces. Požadavek obžaloby, v jejímž čele stál velký antisemita Karel Baxa, mimochodem v období první republiky dlouholetý starosta města Prahy, byl jednoznačný, trest smrti. Cíle obžaloby bylo dosaženo, Hilsner byl ke trestu smrti odsouzen, avšak díky vmísení se Tomáše Garrigue Masaryka, který odsuzoval antisemitistický průběh procesu, byl rozsudek v roce 1900 zrušen. V obnoveném procesu byl však ještě téhož roku Hilsner znovu odsouzen k trestu smrti, který mu byl později zmírněn na doživotní vězení.
Po osmnácti letech věznění byl Leopold Hilsner v roce 1918 omilostněn Karlem I. a zemřel o deset let později ve Vídni.
Autor: Kuba
