Vojsko knížete Boleslava I. v počtu zhruba 1000 bojovníků, se na straně Oty I. zúčastnilo bitvy s Maďary na řece Lechu. Tato bitva ukončila maďarské vpády, které od vyvrácení Velké Moravy, již více než 50 let sužovaly velkou část Evropy.
Bitvy se zúčastnilo na straně císaře podle odhadů 7-10 tis. mužů, staromaďarské kmeny měli k dispozici podle střízlivých odhadů mezi 10-20 tis. mužů. Později uváděné údaje o více jak 100 tis. maďarských hordách neodpovídají realitě.
Hlavním zdrojem popisujícím bitvu jsou věrohodně působící záznamy kronikáře Widukinda z Corvey. Podle jeho záznamů tvořilo spojené armády císaře 8 legií. Hlavní jádro tvořili Bavoři (1.-3. legie) v čele, následované legií Franků lotrinského vévody Konráda Rudého (4. legie) a vlastními silami císaře tvořených především Sasy (5. legie), týl tvořily oddíly ze Švábska (6.-7. legie) vévody Burkharda a konečně česká (8.) legie. Tu dle Widukinda tvořilo tisíc vybraných bojovníků „In octava erant Boemi, electi milites mille“. Ta byla jako nejméně spolehlivá umístěna do týla k ochraně tábora a zásob. Císař stále ještě nedůvěřoval svému čerstvému spojenci knížeti Boleslavovi, se kterým vedl 14 let trvající válku, kdy Čechové úspěšně vzdorovali všem jeho pokusům o podrobení, a až hrozba ze strany staromaďarských kmenů oba protivníky sblížila.
V roce 955 táhlo do srdce říše velké maďarské vojsko čítající zřejmě až 30 tis. mužů. Většina vojska pod vedením náčelníka Bulču oblehla Augšpurk, což samo o sobě bylo velmi nezvyklé, Uhři se dosud obléháním větších opevněných měst vyhýbali. Méně početné oddíly se věnovaly pak plenění širokého okolí.
Císař v té době bojoval na Labi proti některým slovanským kmenům, a poté co se dozvěděl o vpádu Maďarů do Bavorska a Švábska, nelenil a vyrazil neprodleně na jih. O blížícím vojsku Oty I. se Maďaři dozvěděli 8. srpna, kdy císař rozbil tábor východně od řeky.
Krátce po soumraku v předvečer bitvy se část Maďarů (údajně čtvrtina vojska) přeplavila přes řeku Lech a zaujala pozici v týlu císařských vojsk. Shodou okolností se zase na jiném místě podařilo z obklíčeného Augšpurk uniknout 500 mužů pod vedením hraběte Dietpolda a připojit se k císařským silám.
Spojené síly protimaďarské koalice zaujali krátce před svítáním pozici za zalesněném návrší, aby tak eliminovali výhodu, kterou pro uherskou lehkou jízdu s jízdními lučištníky skýtal otevřený rovinatý prostor. Maďaři zahájili bitvu kolem šesté hodiny ranní útokem na opuštěný tábor hájený jen českými bojovníky. Čechové byli přes houževnatý odpor několikanásobnou přesilou poraženi, první střetnutí si vyžádalo přes polovinu životů v řadách našich bojovníků a zahynul zřejmě i prvorozený syn knížete Boleslava neznámého jména. Stejný osud potkal i Šváby, kteří byli útokem z týla zaskočeni. Obrat přišel až poté, co napadenému táboru přišel kolem sedmé hodiny ranní na pomoc Konrád Rudý se svými Franky. Podařilo se mu překvapit Maďary, kteří si již jisti vítězstvím věnovali rabování tábora. Konrád znovu zformoval zbylé bojovníky Čechů a Švábů a zamířil k pozicím hlavního vojska.
Mezitím se kolem 8 hodiny do boje vydalo i hlavní jádro uherských sil. Podle záznamu kronikářů v tu dobu začalo silně pršet a Maďaři tak nemohli využít svoji nejobávanější zbraň, jízdní lučištníky, kteří přinášeli způsob boje, na který stávající armády složené z těžké pěchoty a jízdy neuměli reagovat. V přímé konfrontaci se ovšem lehká jízda nemohla obrněným rytířům rovnat. Nepodařila se ani obvyklá taktika lest nomádů s předstíraným útěkem, spojenecké síly se nenechaly vylákat a stále útočily spořádaně a ve formaci.
Čechům se podařilo osvobodit některé své zajaté druhy z první fáze bitvy a získat velkou kořist, přesto se domů vrátil jen zlomek bojovníků, většina nalezla smrt na bitevním poli.
Bitva sama trvala 10 hodin a přinesla císaře Oty I., ustupující rozprášené maďarské jednotky byli pronásledovány a pobíjeny následující 2 dny. Zajatí velitelé uherských kmenů Bulču, Lél a Šúr a další velmoži byli převezeni do Řezna a oběšeni. Celkově se ztráty na straně císaře pohybují kolem 3-3,5 tis, z čehož třetina připadá na padlé české bojovníky. Maďarů padlo celkem 4-5 tis, z toho většina byla pobitých na útěku. Současně s bitvou na Lechu byli svedeny vítězně i další menší střetnutí, hovoří se o dalších srážkách v Bavorsku i Rakousech.
Přibližně v téže podle kronikářů době vybojovala jiná část Boleslavova vojska , na blíže neurčeném místě rovněž vítěznou bitvu s Maďary. Postupná reconquista Moravy Boleslavem a jeho potomky po bitvě na Lechu uchránila slovanské Moravany před následnou maďarizací, což byl osud většiny slovanských obyvatel karpatské kotliny. Český stát za Boleslava I. dosáhl velké expanze, kromě Slezska, získal i území Vislanů, západního Slovenska a na Bugu hraničil s územím Kyjevské Rusi. Tato expanze byla spojena s šířením křesťanství.
Vlastní bitva na Lechu je poněkud přeceňována, z vojenského hlediska to nebylo žádné drtivé vítězství. Přesto tato bitva zásadně změnila situaci v Evropě. Vítězství se stalo signálem k odporu, mnoho menších maďarských tlup bylo pobito ozbrojenými vesničany. Následoval soubor dalších menších vítězství v krátkém sledu, které ukončilo expanzi staromaďarských kmenů, a donutilo tyto kmeny stáhnout se zpět do karpatské kotliny a postupně přejít k zemědělskému způsobu života.
Slované vítězstvím císaře Oty I. nic moc nezískali, část slovanských kmenů byla jednak maďarskými spojenci (Glomači a další) a navíc Ota I., který po bitvě získal značnou prestiž a posílil svou moc, porazil 2 měsíce po bitvě na Lechu v bitvě u Reknice spojené síly slovanských Obodritů a Luticů.
Připravil: Ing. Jan Šneberk
Zdroje: Charles R.Bowlus – The battle of Lechfeld and its aftermath, August 955 (2006), www.e-stredovek.cz, cartimmandua.blog.cz, www.palba.cz
