K 70. výročí průjezdu vlaku smrti Českobudějovickem uspořádalo, v pátek 6. března 2015, sdružení Svornost v Českých Budějovicích přednášku na téma jihočeských transportů (a pochodů) smrti na samém konci druhé světové války. Přednášejícím pro tento večer byl Jan Ciglbauer, člen klubu historie severního Českobudějovicka. Akce se konala v rámci Noci mladých vědců a umělců na českobudějovickém Gymnázium Česká.
Už chvíli před šestou hodinou byla třída naplněna k prasknutí a takový nápor zájemců byl velmi potěšující. Po slavnostním zahájení Noci mladých umělců a vědců uvedl Aleš procházka, místopředseda sdružení Svornost, samotnou přednášku a předal slovo Janu Ciglbauerovi.
Na projektoru se promítala samotná prezentace, do které zněl hlas odborníka na toto smutné téma. Dozvěděli jsme se o železničních transportech smrti, které vezli vězně v lednu 1945, kdy byl mráz -20 stupňů celsia, do koncentračních táborů. Vězni se skládali z různých tříd společnosti a států světa. Nacházeli se zde, jak Židé, francouzští političtí vězni, tak i odsouzenci z Itálie, Španělska a k velkému podivu i černoši z Afriky. Jan Ciglbauer nás informoval o hrůzných cestách, kde mezi jednotlivými stanicemi umírali desítky vězňů, kteří byli, bez milosti, vyhazováni během jízdy z vlaku. Na zem však dopadala nahá těla, protože vězni ve snaze se aspoň trochu zmírnit nadvládu mrazu nad svým tělem, strhávali mrtvolám kusy oblečení, které si kvapem sami navlékali. Utrpění vězňů bylo o to větší, že když neumřeli na mráz, tak část z nich zemřela na hlad či žízeň, protože nedostávali potravu ani vodu, kterou si ale část z nich opatřovala alespoň táním sněhu. Pokud vlak zastavil, tak civilisté měli zakázáno dávat cokoliv vězňům a pokud neuposlechli, tak je nacisté zastřelili. Taktéž každého vězně, který se byť pokusil utéct nebo ze zoufalství seskočil z vagónu, aby si nabral sníh, který by se proměnil ve vodu.
V květnu 1945 však vlak do konečné stanice nedojel. Poté co se nedostal do Sověty dobyté Osvětimi, zamířil přes jih Čech do Rakouska. Paradoxně vězně zachránil spojenecký nálet. Letci zničili lokomotivu a stateční místní obyvatelé, společně nejspíše s Vlasovci, vlak osvobodili. Byl konec války a vězni se stali svobodnými lidmi. Po válce bylo hodně nacistických zločinců, kteří byli „namočeni“ v transportech a pochodech smrti, popraveno. Bohužel většina z nich, ale spravedlnosti unikla.
Tímto děkujeme přednášejícímu Janu Ciglbauerovi za zajímavou přednášku, která v nás oživila vzpomínky na tak nelehkou a krutou dobu, ve které člověk a jeho oběť nic neznamenala a která dodnes vyvolává mnoho nejasností.
(Svornost, tl)
