Husitská města (1. díl) – Tábor

V tomto úvodním díle bych chtěla znalce i neznalce seznámit s historií (či ji alespoň připomenout) dá se říci prvního čistě husitského centra, které na našem území vzniklo. Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o historii naší země, určitě ví, že tím centrem myslím jihočeské městečko Tábor, ležící asi 100 km jižně od Prahy, ve kterém dnes žije zhruba 32 000 obyvatel, což ho dělá druhým největším v jižních Čechách.

Jisté známky osídlení místa, kde Tábor leží, pocházejí už z 13. století, kdy bylo založeno město Hradiště a vybudován hrad. Později, přesně roku 1420, se z bývalého Hradiště stalo vojenské město. Odtud byly pod vedením především Jana Žižky z Trocnova a Prokopa Holého podnikány vítězné výpravy proti nepřátelům kalicha. Vodní soutok Lužnice a Tismenického potoka ve své době tvořil skoro nepřekonatelnou přírodní obranu tohoto města. Tábor se stal věhlasným centrem radikální husitské frakce, která od něj odvodila i své jméno „táborité“ a její spanilé jízdy se staly postrachem celé Evropy.

Z vojenské pevnosti se Tábor rychle měnil ve skutečné mocenské centrum husitství. Představoval v rámci tehdejšího českého státu samostatnou politickou veličinu s vlastní ekonomikou a ozbrojenou silou.  Po porážce radikálních husitů v bitvě u Lipan došlo ke smíru Táborských s císařem Zikmundem, který roku 1437 povýšil město na královské. Autoritu tehdejšího krále jako svrchovaného vládce země táborité neuznávali buď vůbec a nebo jen formálně.

Klidnější léta na sklonku 15. století umožnila městu nebývalý rozvoj. Tábor se začal pomalu stávat městem takovým, jaké ho známe dnes. V počátcích 16. století byla vystavěna městská radnice jako symbol bohatství a prestiže. Následně byl přestaven kostel Proměnění Páně na hoře Tábor a vznikla zde první údolní nádrž ve střední Evropě – Jordán. V tomto století pokračovaly i další přestavby mnoha dalších objektů.

Město postihlo několik požárů. Obzvláště v letech 1532 a 1559 požáry zničily většinu měšťanských domů (tehdy byly v mnohých případech ještě dřevěné). Kromě lidských tragédií přinesly s sebou požáry také podněty k dalšímu stavitelskému úsilí, a tak se  Tábor definitivně změnil na kamenné město.

Zhruba v polovině 16. století město odmítlo vojenskou pomoc českému králi Ferdinandovi I. v tažení proti německým luteránům, nebylo to však naposled. Znovu Tábor odmítnul poslušnost Habsburkům i v roce 1618 a připojil se ke stavovskému povstání. Asi o tři roky později se město vzdalo císařskému generálu Marradasovi, jehož vojáci město vydrancovali.
V létě 1648 se stalo město opět obětí drancování, tentokrát však švédskou armádou.

V 19. století způsobilo úsilí několika generací české vlastenecké inteligence probuzení a rozvoj národního života po několikaletých bojích, což se odrazilo i v novém vzestupu kulturního významu Tábora. V roce 1878 vzniklo městské muzeum, které svou činností pomáhalo rozvíjet zájem o husitskou epochu jak v dějinách českých tak i v historii města. Tento zájem o husitský odkaz neustal ani po vzniku samostatného československého státu, a ani po okupaci tehdejším nacistickým Německem v letech 1939-1945.

Autor: Lucie Dlasková

Zdroje: www.husitstvi.cz, www.husitskamesta.net