Po nezdaru této kruciáty z ní nebyly vyvozeny žádné převratné závěry a Branda (nejspíše přehodil vinu na Zikmunda) je znovu pověřen protihusitským tažením. Na sněmu v Norimberku prosazuje do čela výpravy Zikmunda. Pro pokročilou dobu roku 1422 byla však podniknuta jen menší výprava na pomoc Karlštejnu. Branda s týmem poradců a právníkem Giuliano Cesarinim začíná pracovat na reformě inkvizičního zákona, který je mimo jiné důležitý i pro potlačení rostoucí obliby husitských artikulů. Zikmundovy sympatie se po druhé kruciátě ztrácely a hrozilo, že rezignuje na český trůn ve prospěch Albrechta Habsburského, nebo velkoknížete Vitolda.
V lednu 1424 se sešli kurfiřti v Bingenu, kde uzavřeli protihusitský spolek, který však byl v několika článcích namířen i proti Zikmundovi a hrozilo mu zřízení regentské vlády kurfiřtského spolku. Na obranu proti tomuto zřizuje Zikmund s kurfiřtem Fridrichem Bojovným a zetěm Albrechtem Habsburským na oko protihusitský trojspolek, který je však spíše namířený proti porýnským kurfiřtům. Nechuť církve nad situací mezi knížaty ještě umocňovala neúčinná hospodářská blokáda Čech, která vznikla na pavijsko – sienském koncilu z let 1423-1424. Jediné, co tato blokáda způsobila, bylo to, že si husité od poloviny dvacátých let sháněli potřebné zboží výpravami do sousedních zemí.
V roce 1426 byl kardinál Giordano Orsino pověřen místo Brandy vedením boje proti husitům. Orsino se proslavil v roce 1421, kdy potlačil italské městské kacířství. Za pomoci portugalského krále Jana I. spustil rozsáhlou agitační kampaň, která se mu ve výsledku vymkla z rukou. Neblahý vliv na to měl i norimberský říšský sněm, kde se jeho účastníci pohádali na nedostatečném financování, když říšská města odmítla nést čtvrtinu nákladů pro denní válku s husity. Této již dost nepříznivé situaci už vůbec nepomohlo roznesení saské výpravy u Ústí nad Labem (Šmahel, 2001).
Saská výprava se vydala na pomoc obléhanému Ústí nad Labem, které v té době odráželo jeden útok husitů za druhým. Výprava byla tak velká, že se musela vydat ve třech sledech od Mostu, Oseka a Teplic. Saská vojska byla značně vyhladovělá, a tak neotálela a hned druhý den 16. června 1426 po přiblížení k Ústí napadla husitskou vozovou hradbu. Saské jednotky utrpěly obrovskou porážku s mnoha padlými a zajatými. Naproti tomu tuto bitvu husité přežili téměř beze ztrát. To nejspíše způsobilo v Ústí takovou paniku, že část posádky odsud utekla a město již hravě padlo do husitských rukou (http://husitstvi.cz/b-a-t9.php).
Po tomto fiasku se otěží chopil Fridrich Hohenzollernský a začal plánovat další výpravu na kacířské Čechy. Spolu s franckými biskupy obnovil rytířské sdružení Jorgenschild a na rok opustil od zábav a turnajů, aby ušetřil na šestitýdenní tažení proti husitům. V květnu 1427 se rozhoduje o třetí křížové výpravě a hned 15. června se tato schází v Chebu (Šmahel, 2001). Po počátečních nesrovnalostech a rozhodování o cíli výpravy obléhají 23. července Stříbro. O postupující kruciátě v západních Čechách se však brzy dozvěděli husité a od 12. do 17. července se seskupují v Praze. Po seskupení se vydali vstříc křižákům. Několik dní táboří u Karlštejna, kde je také dostihla zpráva o obléhání Stříbra. Nato se rychle zvedají a přes Rokycany postupují na Stříbro. Nejpozději 1. srpna se křižáci dozvěděli o blížících se husitech a začali se formovat k bitvě. Při přeskupování je však zastihla panika a část křižáků začala ustupovat. Ústup několika oddílů však strhává další jednotky, až nakonec ustoupí většina křižáckého vojska a tento ustupující voj zastavuje až v Tachově, kde je vítá překvapený kardinál Beaufort, jedoucí křižákům blahopřát k dobytí Stříbra.
Hned druhý den kardinál zkoušel z formovat vojska, ale při kázání mu byla vytrhnuta korouhev, která spadla na zem a znesvětila se. Tuto skutečnost vnímala většina křižáků jako špatné znamení, v Tachově je už nic neudrželo a utekli. Husité přišedše zde zastihli jen jednotky plzeňského landfrýdu a město po tuhých bojích dobyli (http://husitstvi.cz/b-a-t8.php).
Autor: Jaroslav Karas
1. část naleznete zde.
Zdroje:
Šmahel, F. 2001: Husitské Čechy, struktury procesy ideje, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha
Šmahel, F. 2000: Idea národa v husitských Čechách, Argo, Praha
Václav IV.: Dekret kutnohorský. Datum citace 10. 1. 2010 URL: http://www.ucivo.wz.cz/dokumentyd6.html
I. křížová výprava – Bitva na Vítkově hoře ( 14. 07. 1420). datum citace 10. 1. 2010 URL: http://www.husitstvi.cz/b-a-t4.php
II. křížová výprava (1421). Datum citace 10. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t6.php
Bitva u Ústí nad Labem (16. 06. 1426). datum citace 10. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t9.php
III. křížová výprava (1427). Datum citace 11. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t8.php
IV. křížová výprava – Bitva u Domažlic ( 14. 08. 1431). datum citace 11. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t3.php
