Poslouchání zpráv může být občas opravdu škodlivé. Jak říká mons. Halík, lidé budou brzy potřebovat informační dietology. Zvlášť, když média vyrobí pravdu pokaždé jinak…
Zvláštní jakou realitu nám vyrábí naše media. Jednou národ cítí se zdrceným otcem, který přišel na dovolené v jediný den o manželku i dceru. Po druhé je národem nenáviděn jako předem odsouzený vrah a zvrhlík.
Podobně rozdělují společnost i zprávy o placení výkupného, odvozu humanitární pomoci do různých zemí a finance posílané státům o kterých toho ani moc nevíme.
Není nic špatného na pomoci bližním, otázkou zůstává kdo je bližní a bližší. Jedno přísloví říká: „Bližší košile, než-li kabát“. Moc se jím ale zdá se neřídíme. Složení dnešních ranních zpráv je toho jasným důkazem. V jedné relaci se soudí bonmot našeho prezidenta, 50 000 nových exekucí v Moravskoslezkém kraji, propouštění horníků a další věci z každodenního života.
Ačkoliv pan prezident občas sáhne vedle, nebo lidově řečeno „přestřelí“, pořád je legitimně a svobodně zvolenou hlavou státu. Více či méně vkusné urážky jsou na denním pořádku. Dnešní nařčení z velezrady je možná trochu příliš. Hned několika politiků se dotklo, že prezident opravil diskutující a na téma zaplaceného výkupného 145 milionů, potvrdil částku 150 milionů. Mocipánům hrozně vadí, že se veřejnost o horentních sumách dozvěděla. Oni asi úplně zapomněli, že se jedná o naše peníze. Že výkupné zaplatil vlastně každý z nás.
Je zbytečné se pouštět do debat o propouštění, vyjednávání s teroristy či honu na propuštěné dívky partou primitivních extrémistů. Hodnota lidského života se penězi nedá vyjádřit a zrovna obě unesené dívky pracovali dobrovolně pro neziskové organizace, tedy pro pomoc potřebným. Zároveň je dobré si říct, že zbytečné hazardování a přehnané dobrodružství je vždy spojené s rizikem.
Jestli je však něco podle mého názoru zcela nepřípustné, tak právě finance, kterými naše republika vědomě sponzorovala teroristy. A částka 150 milionů je zatraceně štědrý sponzorský dar. Jak na internetu někdo psal, pořídí se za něj hodně tun výbušnin, možná několik tanků a stovky střelných zbraní. Třeba nám tamní teroristé přijdou i osobně poděkovat.
Možná by podobnými dary a příspěvky našich zákonodárců nebylo tolik lidí znechuceno, kdyby se stejně snadno našli peníze na naše děti, na postižené a nebo právě na některé chudnoucí kraje.
Ekonomka ve zprávách dnes uvedla, že například v Moravskoslezkém kraji přibývá mnoho exekucí denně a že každý třetí člověk v exekuci má více než jednu. Zároveň podotkla, že pomoc dluhových poraden budou potřebovat především propouštění horníci. Napadlo mě, kolik bytů a pracovních příležitostí pro propuštěné horníky by se pořídilo za 150 milionů výkupného. Případně za 136 milionů, které odešli na pomoc s uprchlíky loni a nebo i dalších 60 milionů, jenž odejdou z kraje letošního roku.
Jak pomůžeme vlastním lidem? Budeme nutit propuštěné zaměstnance z různých krajů, aby odešli do zahraničí a vrátili se zpět s některou z uprchlických vln? Dostanou pak lepší přístup, větší výhody?
Kdy se začneme více starat o potřebné v naší zemi? Právě tenhle mizerný přístup a rozhazování milionů na všechny strany, to přivádí lidi k extrémistickým stranám a populistickým řešením.
Vždyť se stále hospodaří s penězi nás všech, tedy i propuštěných zaměstnanců…
Lukáš Nebes, blog.idnes.cz, 11. února 2016
Autor je členem Svornosti.
